Paní, nemáte vidle?

Tak on v době supermoderních popelnic, které samy nahlásí na dispečink, že jsou přeplněné, chce po mně vidle! A nějakého pořádného chlapa k tomu!  

   Nejsem nijak přehnaně hygienická. Tak nazývá jeden můj kamarád manželku, zdravotní sestru. Ona pořád  doma  všechno leští, šůruje, maluje každý rok, dezinfikuje podlahy a umyvadlo  vytírá hadříkem, aby v něm nebyly po použití kapky. Chápete to? To s tím umyvadlem mi říkalo víc lidí. Jsem z toho úplně v šoku, protože mně nejspíš ujel vlak, vůbec netuším, jak dnes lidé žijí. Vytírají kapky v umyvadle.

    Nejsem přehnaně hygienická, ale binec mi také vadí. Chlupy zvířat na podlaze beru jako rodinný kolorit,  pavučinu občas vymetu a celkem ráda pracuju s vysavačem. Mě vlastně nejvíc irituje lednička. Když se v ní někomu vylije okurkový lák a ten člověk to nechá tak a přilepí se do láku například máslo.  Nebo najdu shnilou okurku a deset jetých paprik, protože v jednom týdnu všichni koupili papriku a okurky. To se pak naštvu a začnu uklízet. Jako minulý týden. Zedník Karel už po mně nechtěl žádný metr ani lopatu ani kýbl na písek. Tohle mě také štve, jak pořád  řemeslníci něco chtějí, myslím tím pracovní nástroje. Jednou servis-pán, co nám čistil kotel, požadoval  dokonce vysavač a já pitomá mu ho půjčila. Vysál s ním saze. Mohla jsem ho vyhodit. Víckrát jsem mu vysavač nepůjčila…  Ale  úplně nejhorší zážitek mám ze včerejška. Dvakrát jsem urgovala vyvezení  popelnice, do které dáváme listí a trávu a párkrát za rok ji firma vyveze. Protože je to občas, mají prý kluci problém k nám trefit. Řekla jsem, že je budu navigovat, ať jim dají moje číslo. Měli jet po páté hodině! Už od tří jsem nemohla spát, protože jsem věděla, že mám jakousi povinnost. Takže v úterý nikdo nepřijel. Prý zase netrefili. Ve středu přijel sympatický kluk, kterého jsem si musela vyzvednout na konci  vesnice  (v dešti). Vlasy, které jsem půl hodiny foukala, byly v minutě jako květák. Přijel s menší dodávkou, žádný automatický mechanismus na požírání odpadu.

“ Jak to budete dělat?“ ptám se.

 „Máte vidle?“ zeptal se. Vidle. Tak on v době supermoderních popelnic, které samy poznají, že jsou naplněné a nahlásí to, chce po mně vidle.  Půl hodiny jsem hledala úplně rozhozená vidle (chtěla jsem už dávno odjet). Nová černá bundička byla už úplně zaprášená, jak usilovně jsem v šopě hledala. Pak házel těmi vidlemi a já hleděla jak blázen. Závěrem se zeptal, jestli by nebyl někde nějaký chlap, který by mu pomohl nadzvednout popelnici, aby ji úplně mohl vysypat.  Skoro jsem zařvala, že všichni chlapi pracují a já (v té nové bundičce ) s ním  obří popelnici zvedat nebudu! Jak jsem říkala, byl to milý kluk, ale situace šílená. Pak už po chtěl jenom metlu.  Aby zametl cestu.

      Ale zpátky k ledničce.  Karel už nic nechtěl, tak jsem šla na tu ledničku. Stará šlehačka zasunutá za velkou kremžskou hořčici. Jinak bych ji nepřehlédla, šlehačku prostě miluju. Vylila jsem šlehačku do záchodu a spláchla a říkám si, jak  bakterie v žumpě budou mít hody. To jim posílám pěkný pozdrav, žádná chemikálie. Spláchla jsem. Ale jak jsem tak pořád dokola chodila, cvakala vypínačem a splachovala – napadlo mě, že budu šetřit. Spláchnu až nakonec. Vyklepala jsem do mísy starou kremžskou hořčici, pak zbytek višňového džemu a jdu pro další. Zazvonil mobil. Maruška, moje kamarádka. Maruška hovoří často hodně dlouho, jednou mně kvůli takovému hovoru manžel řekl, že jsem sociální debil a několik dnů jsme spolu nemluvili. S manželem. S Maruškou vždycky. Takže moje Maruška. Když mluví Maruška, zapomenu na všechno. Hovořila dlouho.

   Pak někdo zazvonil. Zase Karel.

  „ Mohl bych jít na záchod?“

   „Jasně, běžte. Vypínač je za rohem… „

    Úplně jsem zapomněla. Na všechno. Že na záchodě svítím. Že v míse je kremžská i džem, nádherně naservírované, jako živé. Chystala jsem se přece spláchnout.

    Až když Karel vyšel, tak jsem si vzpomněla. Řekla jsem jenom “ ježíš“! Chudák Ježíš, vždycky všechno odnese.  Ale Karel už byl pryč. Ten den končil, měl i zaplaceno. Asi už ho nikdy neuvidím. A co bych mu také  říkala? Že to byla jenom kremžská a višňový džem? Nejspíš by mi stejně nevěřil… tak věrohodně obložená mísa vypadala.