Dřevo pracuje nebo také Pracující dřeva

       Mám alergii na větu, že dřevo pracuje. Sdělují mně ji obvykle řemeslníci, když nemůžu třeba za pár týdnů zavřít nové dřevěné okno nebo dubové dveře. Ty teď fungují jako v nějakém filmu z Divokého západu. 

Kopeme do nich, aby se vůbec otevřely a zavřely. Ale má to svoji výhodu, připouštím. Protože je zvenku koule, občas se samy ve větru zabouchly a způsobily kalamitu. To se teď opravdu nemůže stát, ani kdyby byla vichřice. Dveře jsou dokonale zpuchřelé, nadmuté jako koza. Obrušujeme je každou zimu, marně.

   „Jo, to víte paní, dřevo pracuje,“ řekl objevně ten, kdo je vyrobil.

Pochopila jsem, že jsem si měla dát buď pancéřové, hliníkové nebo z plastu. Ale co kdyby, sakra, někdo to dřevo předtím pořádně vysušil než začne vyrábět? Odpověď by se nejspíš podobala té z vtipu o Ostravacích, kterých se Pražák ptal, proč mluví tak kratce. „Bo neni čas, pičo,“ zněla odpověď.

    Rozumím. Není čas. Řemeslníci a jejich produkty jsou na roztrhání. A já tu jejich přehlídku marnosti často bilancuju.

   Schod na terasu, kde ráda sedávám, se mně rozpadl přímo v chodu. Obložená dlažba se na jaře sesypala jako karty, samozřejmě špatné karty, žádná esa a žolíky. Kanalizaci jsme překopávali během dvou let třikrát. Sprchový kout  pětkrát. Komín fungoval bezvadně do chvíle než kominík řekl, že máme špatnou rouru, tak jsme ji vyměnili a od té doby čoudí. Topíme ústředním topením a na kamnech stojí váza… Jednou v autoopravně zapomněli pod kapotou stříkací pistoli. Jela jsem v noci z Ústí nad Labem přes kopce u Mukařova a něco strašidelně bušilo. Fakt jsem se bála. Druhý den jsem našla tu pistoli. Řemeslníci v autoservisu se smáli, škoda, že ta pistole nebyla žádné ráže. Je to na zabití. Ale uznávám, že daleko horší je, když v člověku chirurgové zapomenou třeba  nůžky.

   V rámci objektivnosti je potřeba říci, že občas se stal zázrak a v domě se objevili řemeslníci, na které byla radost pohledět. Třeba pak Hrdlička opravoval pračky s takovým citem a láskou, že mě napadlo, že jsou to jeho milenky. Závěrem pračku vždycky poplácal, pohladil a řekl si o stovku. Pan Liška byl skvělý přes kotle a navíc charakter. Když nám jednou rupl po půl roce už potřetí slavný italský kotel, rozhodli jsme se požádat o nový. Vedení firmy nám s radostí sdělilo, že už to vlastně nejsou oni, protože  změnili  jméno, ičo, dičo a máme si prej trhnout nohou, nic jim nedokážeme. Koukali jsme jako blázni. Pan Liška se šíleně rozčilil, vlítl do jejich kanceláře, praštil do stolu, řekl něco sprostého a věřte nebo ne dostali jsme nový kotel. Dodnes na pana Lišku s láskou vzpomínám. Stejně jako na pana Kubíka, který krásně obložil schody, nezaměstnaný Karel se zvěčnil v pískovcové zdi (hned jak ji dostavěl, lezl po hromosvodu za milou a zabil se) a chystal se vydlabat pískovcové květináče pro levandule.  Strýc Staňa z Moravy je mistr zednický, na jeho fasádu se chodili dívat lidi z okolí… A ještě přitom koštovali jeho slivovicu, samozřejmě vynikající kvality. A střecha pana Friče je třešinka na dortu.

   Když přijíždím do naší vesnice od Zákup, je po pravé straně svatá Immaculata. Krásná socha byla od padesátých let minulého století bez hlavy. Prý do ní narazil  motorkář, říkali starousedlíci. Požádali jsme před pár lety sochaře Jiřího Nováka, aby jí udělal hlavu a sochu restauroval. Nádherná práce. I když trochu obrůstá mechem, vždycky když jedu kolem a vidím její ruce sepjaté k nebesům, vděčně na mistra sochaře vzpomenu.

   Už bych si málem začala myslet, že dobrých řemeslníků je vlastně dost. Kdybych nespěchala v zimě na veterinu s kočičkou, která se srazila s autem. Otevřu dveře garáže a nic. Nejde to. Dlažba o pár milimetrů povyrostla. Dostala jsem takový vztek a sílu, že jsem protiskluzové puntíky na dlažbě jednou ranou dveří  všechny urazila! Idioti! Myslela jsem řemeslníky. Pak mně kluk, který dlažbu pokládal, řekl, že je to jasné.  V mraze dlažba pracuje. Takže nejen dřevo. Napadlo mě, že když je tak chytrý, proč  teda nepoložil dlažbu níž, aby mohla v klidu pracovat. A já vyjíždět z garáže.

    Zdá se, že v této zemi všechno pracuje. Dřevo, dlažba, obklady, stěny, dům, omítka. Pracují spolehlivě, rychle a důsledně.

    Na rozdíl od některých řemeslníků. To jsou občas taková pracující dřeva.

                                                                                                              ( Z mojí „Kabelky“)