Tak já to mám, Magdo, obráceně. Od té doby, kdy jsem se vědomě naučila upadat do hladiny alfa, to vše kombinované s dojížděním do 35 km vzdálených K. Varů, kde jsem pracovala, start v 5.15 hodin. Odpočítala jsem si, po tréninku, od deseti dolů; u pětky, čtyřky, jsem to zabalila. Ovšem kdesi v hlavě jsem měla trať (jezdila jsem tak tři roky) zakódovanou: prudká zatáčka doprava - vjíždíme do Bochova, brzdění motorem - sjíždíme od Golfu dolů do Varů, atd. Jednoho dne to úplně nefungovalo, to jsem zrovna seděla přímo za řidičem; probrala jsem se při prudké levotočivé zatáčce. TO NA TRASE NEMÁM! Taky jo, lidi vystoupili v KV na autobusáku, řidič mířil do garáží. Vylítla jsem s řevem: "Pane Král, zastavte, já jsem zaspala!" Ti mizerové mne tam nechali, řidič za záda neviděl.

Jediný dopravní prostředek, ve kterém neusnu je auto, které sám řídím. Jinak spim ve všem během minuty. Znám naopak jednoho, co usne za volantem, jen vyjede z vrat....psychotesty, potřebné k řízení náklaďáku získal okamžitě - jako jediný jim tam usnul a to vyhodnotili jako nervy z diamantu

Tak jestli se podle toho hodnotí nervy, jsem na tom dost blbě... ani jsem netušila. Díky za nový poznatek!

Tak jsem se zase pobavila, ta představa sliny......moc lidí neumí hezký spát, čím je člověk starší, tím je to horší, jaký doprovod k tomu produkuje.....

Ano, Alžběto, miminko vypadá při spaní rozhodně půvabněji...

Magdo, aspoň tě neokradou! Já zažil jednoho, spal za chůze. Možná ses o něm už dočetla v jedné mé knize. Přeji veselé sny při usnutí!

Ano, znám ho... tak ať také dobře spí.

Já bohužel občas neusnu vleže, jdu do postele v běžnou hodinu a ne a ne zabrat. Za to spolehlivě usínám uprostřed zpráv o počasí, tedy dříve než se dozvím, jak bude. Zřejmně na mě ty informace o tlakových výších a studených frontách či co působí hypnoticky. Pěkné čtení, prostě relax!

Pavlo 4 sec. nadechnout, 7 sec. dech zadržet, 8 sec. pomalu výdech. Třeba několikrát za sebou. Prý to funguje. A Magdo, ty to zkus v sedě. Za pokus to stojí...

Magdo, mám to stejně...při cestách neusnu. S tím demižonem je to super zážitek!

Jsem ráda, že jsem ho uchránila.

Moc si v dopravních prostředcích nepospím, ale pravidelně usínám na delší služební cestě kolegům v autě. Pak jsou překvapeni, že nereaguju na služební dotazy

Také nemají dávat na služební cestě žádné pitomé dotazy. Pěknou hudbu mají pustit, aby se Vám lépe spalo...

Magdi, já to teď, s ročňákem, mám jednoduše naopak. Musím si dát pozor, jakmile snížím rychlost pod 5km/h, abych neusnula kdykoliv, kdekoliv, v jakékoliv poloze. S ohledem na to, že jsem sova (dříve navíc samoživitelka) nutností předělaná na skřivana (dojíždění do zaměstnání) a tudíž jsem většinu života dětí existovala na 4h spánku, jsou řízené mikrospánky jediný důvod,  že jsem stále ještě mezi vámi. Naopak, závidím Vám, že dokážete být za dámu, vše sledovat a ještě vypadat, že taky dřímete

Dášo, to je ta metamorfóza na skřivana... to se nevyplácí. Tak dávejte pozor na mikrospánky. Za dámu moc nejsem - když se po takové cestě někde omylem zahlédnu v zrcadle...

Magdi, napsala jste to sice pro dámy, ale též mám podobný cestovací problém. Tak jestli mě vezmete jako výjimku, hlásím se do klubu dopravních nespavců (vlastně nespavkyň)

Zakládat sice nic nebudeme neb historie ukazuje, že strany, spolky, kluby atd. se moc neosvědčily. Ale jste vítán!!

S autobusem a vlakem nemám žádný problém. Ale v letadle taky neusnu, protože jakmile začne rolovat na start, do hlavy mi okamžitě naběhnou všechny díly seriálu "Letecké katastrofy", které jsem zhlédl a je po spaní.

Teď jsem slyšela v rádiu, že dělají nějaké kurzy pro lidi, kteří se bojí létat... nevím, nevím. Trénovat je jedna věc a sedět v letadle s filmy v hlavě zase jiná...