Jan Řeháček VIP
- Počet článků 405
- Celková karma 15,50
- Průměrná čtenost 922x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Arabské emiráty)
Za devatero vrtnými soupravami a devatero ropnými čerpadly, za devatero oázami a devatero písečnými dunami vytrysklo z arabské pouště několik malých státečků pospojovaných do formace zvané Spojené arabské emiráty. Úmyslně říkám vytrysklo, protože překotný rozmach způsobený ropnou horečkou se snad ani normálním růstem nazvat nedá. Když si porovnáte fotografie Dubaje třeba z 60. let s těmi dnešními, je to jako byste srovnávali Prahu z časů Karla IV. s tou kterou všichni známe. Během několika desetiletí se tradiční beduínské usedlosti proměnily k nepoznání. Mrakodrapy z betonu, oceli a vyztuženého skla se podél arabského zálivu rozrostly jako houby po dešti. A vlastne rostou pořád. Nevzpomínám si, že bych někde jinde viděl tolik jeřábů.
Jan Řeháček
Skotská tlaková vlna míří do Čech
Dokonáno jest. Skotsko zůstane nejen v Evropě, ale i v Británii. V Edinburghu už neoprašují staré krumpáče a lopaty, aby mohli ostrov překopat vodním příkopem. V nedalekém Leedsu zase s úlevou propustili partu svářečů, která byla již od úterka v plné bojové pohotovosti - pro případ, že by se Spojené království Velké Británie a Severního Irska začalo náhle rozpojovat. Tlaková vlna vzedmutá skotským referendem se ovšem zastavit nedá. Nacionalistická Evropa je na nohou. Valoni a Katalánci se přou zda zahnout kramle hned a nebo až později, Baskicko kypí nadšeným patosem sebeurčení a severní San Marino žádá bezpodmínečné odtržení od jižního San Marina. Není tedy divu, že se separatistickému kvašení nevyhnula ani naše republika.
Jan Řeháček
Tvrzení chrámu 1 (karma)
(aneb jak se do chrámu volá, tak se z chrámu ozývá) Už od dob Pavla Eisnera víme, že naše rodná řeč je chrámem i tvrzí. Vlastnit takový chrám ale vyžaduje pečlivou údržbu. Nemůžeme ho nechat jen tak na pospas zubu času.
Jan Řeháček
Solární bouře 1859
Před stopětapadesáti lety, 2. září 1859 krátce po půlnoci, se skupina zlatokopů ve Skalistých horách náhle probudila a uprostřed noci začala připravovat snídani. Oblohu totiž prosvětlila polární záře tak silná, že se zdálo, že svítá. Díky její nebývalé intenzitě se uprostřed noci daly číst noviny a světelné úkazy, normálně omezené na arktické oblasti, byly zaznamenány až na Floridě či v Římě. Lidstvo toho tenkrát o elektřině ještě mnoho nevědělo, ale podle dobového tisku se děly nevídané věci. Telegrafní operátoři po celém světě hlásili poruchy spojení, elektrické šoky z přístrojů a telegrafní sloupy na mnoha místech sršely explozemi jisker.
Jan Řeháček
Píší blogérky jinak než bloggeři?
Na počátku byl otazník. Tedy přesněji řečeno otázka zda ženy používají při psaní více otazníků než muži. Z ní poměrně rychle vyvstala sekundární otázka, zda ženy používají slovo "proč" častěji než muži - no a na problém bylo zaděláno. Když ho zformuluji co nejstručněji, mohl by znít takto: liší se četnost používání určitých slov (nebo znaků) mezi oběma pohlavími? A jelikož nejlepším řešením je empirický průzkum v terénu, rozhodl jsem se, že se záhadě podívám trochu na zoubek. Nechal jsem svůj počítač projet několik tisíc místních blogů a výsledky letní datové projížďky po vezdejším rybníčku jsou připojeny níže.
Jan Řeháček
Hrátky s trollem
Nemohl jsem si nevšimnout, že v uplynulých dnech prudce stoupla četnost výskytu slova "troll" v diskusích. A protože mám rád norskou kulturu a toto slovo k nám zabloudilo právě ze Skandinávie, rozhodl jsem se spáchat malé nahlédnutí do historie těchto pozoruhodných stvoření.
Jan Řeháček
Nedělní chvilka angličtiny: soccer
Často se setkávám s názorem, že anglické slovo "soccer" (fotbal) si vymysleli Američané, protože ve světě podstatně rozšířenější výraz "football" je ve Státech odedávna rezervován pro americký fotbal - tedy sport, který připomíná spíše rugby a s kopanou má pramálo společného. To, že si při této hře sáhnete na míč spíše rukou (hand) než nohou (foot) jí evidentně nezabránilo, aby si slovo "football" neusurpovala pro své vlastní potřeby. Přes všeobecné rozšíření za velkou louží ale slovo "soccer" v USA nevzniklo. Stejně jako originální "football" má původ na britských ostrovech. Abychom se této zajímavosti dostali na zoubek, musíme se přenést o 150 let zpátky, do doby v níž vládla slavná Victorie. Myslím královna, nikoliv Plzeň.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Americká nokturna)
Od té doby co se citlivost kompaktních digitálů dostala na hranici kdy je možno fotit tmu i bez blesku, mám velice rád noční fotky. Sice jsou občas v důsledku nedostatku světla a mé nechuti tahat s sebou stativ lehce rozostřené, ale mají jednu nespornou výhodu. Necpe se vám do nich pozadí, protože na fotce je vidět jen to, co je nasvíceno. Jsou tedy už z principu věci méně přeplácané (pokud ovšem zrovna nefotíte v Las Vegas, kde je nasvíceno úplně všechno). A navíc mají svéráznou atmosféru.
Jan Řeháček
Jeníček a Mařenka
Dávno už tomu, co v chudé vilce na okraji Prahy žil osamělý vdovec se svými dvěma dětmi - Jeníčkem a Mařenkou. Protože člověku je smutno samotnému, zanedlouho po smrti své manželky přivedl vdovec dětem domů macechu. Macecha si ovšem hleděla jen toho, aby si s chudým vdovcem užila a aby z něho vytáhla poslední peníze a tak se nelze divit, že její poměr k oběma dětem nebyl zrovna učebnicový. Macecha těžce nesla, že si Jeníček do její francouzské voňavky nakládal střevlíky a ten jí zase na oplátku nemohl odpustit, že mu spálila všechny Playboye, které si na půdě za komínem schovával. Vztah macechy a Mařenky nebyl o mnoho lepší, jak už tak tomu bývá, když se dvě ženy dělí o přízeň jednoho muže. S postupem času se situace nezlepšovala. Ba právě naopak - děti si v macešině erotickém prádélku hrály na hastrmana a macecha proto dala jednoho dne vdovci nůž na krk, že musí děti odvést z domu někam odkud se už nevrátí. Vdovec nesměle navrhl, že děti zavede hluboko do lesa, ale macecha mu oponovala, že v lese je příliš bezpečno a že musí děti zavézt na diskotéku.
Jan Řeháček
O Červené Kalkulce
Byla jednou jedna holčička a ta měla hrozně ráda pohádku 'Obušku z pytle ven'. Vydržela si ji hrát od rána do večera a tak není divu, že když se jí ve škole zeptali čím chce být, sebevědomě prohlásila, že se dá k policii. Již dávno jí nesmírně imponovalo, když viděla, jak hlídka Veřejné bezpečnosti vyvádí na Mikuláše z hospody opilého čerta. Ti stateční chlapíci v uniformách se ho vůbec nebáli a nedali se zmást ani jeho zbabělým voláním: "Co blbnete, volové, já jsem taky chlupatej!". A jindy jí zase imponovalo, když viděla jak hlídka Veřejné bezpečnosti na Mikuláše v hospodě vyvádí. Zkrátka a dobře o jejím osudu bylo rozhodnuto. Tedy až na jednu maličkost. V tom království platil takový zvyk, že kdo byl u policie, musel být ve Straně. Holčička však byla cílevědomá a nechtěla zaprodat svůj dětský sen nějakým zásadám nebo morálce a proto vstoupila. Před lidmi ale takovou věc neutajíš a zlí jazykové začali hned roznášet, že holčička to udělala ne proto, že by se ztotožňovala s ušlechtilými ideály Strany, ale z naprosto chladné kalkulace. A tak jí brzy začali všichni říkat Červená Kalkulka.
Jan Řeháček
O Sněhurce
V jednom království žil kdysi král s královnou a ti neměli žádné děti, protože si královna hned po svatbě koupila osobní počítač a celé noci trávila před svítící obrazovkou. Postupně zanesla do počítače evidenční soubory s podrobným popisem všech svých poddaných a pak se ho vždy pokrytecky ptala, kdo je v celé zemí nejkrásnější. Až jedné bouřlivé listopadové noci konečně uhodilo do vedení a v celém zámku vypadla elektrika. Té noci královna otěhotněla a za devět měsíců se jí narodila dceruška, kterou, protože bylo zrovna úterý, pojmenovali Sněhurka.
Jan Řeháček
O Šípkové Růžence
Za devatero houštinami a devatero potoky rozkládalo se království, ve kterém se králi a královně právě narodila dceruška Růženka. Na zámku z toho byla veliká radost a každý kdo měl nohy spěchal, aby mohl novou princeznu pozdravit. A jak už to tak v lepších rodinách bývá, král se rozhodl pozvat na křtiny tři sudičky, aby daly princezně něco hezkého do vínku. Jenže v tom chvatu při rozesílání pozvánek zapomněl na to, že v království žije ještě čtvrtá sudička - a to v malé komůrce, vysoko v černé věži, kam ji před lety kvůli žloutence umístili do karantény, a pak na ni zapomněli. Sudička ale nezapomněla a jak se k ní zezdola doneslo, že se narodila princezna, rozhodla se, že také přispěje.
Jan Řeháček
Princ Bajaja
Byl jednou jeden princ jménem Bajaja a ten nic pořádného neuměl. A protože ani ničemu moc nerozuměl, tak se dal na politiku. Předplatil si Rudé právo a po náročném studiu na Politické Akademii obhájil diplomovou práci na téma "Vliv německého kapitálu na Drdovy pohádky". V ní vědecky zdůvodnil proč a jak se z loupežníka Sarky-Farky stal zbojník Sakra-Marka, který bohatým německým bral a chudým českým dával. Po promoci však princ neměl do čeho píchnout a proto se vydal do světa, aby nastudovanou teorii uplatnil v praxi. Kudy ho jeho aristokratické končetiny vedly nevíme, ale jednoho krásného dne dorazil do království, které zrovna napadl zlý drak princeznožrout.
Jan Řeháček
O Popelce
Před dávnými časy žila v pohádkové říši jedna holčička a ta se už od mládí strašně ráda fintila a parádila. Líčit se uměla ještě než začala mluvit, šminkovat jakbysmet a její nejmilejší zábavou bylo navléci si na sebe nějaké maminčiny módní doplňky a korzovat před zrcadlem. Jejímu tatínkovi se to moc nelíbilo, protože se obával, že si dceruška předčasně setře svůj dívčí pel. Často když se vracel unavený z práce a nalezl ji zabranou do návodu k odstranění laku na nehty, říkával jí: "No ty budeš mít, holka, brzy po pelu". A jednou to zaslechli i sousedi a od té doby v baráku holčičce neřekli jinak než Popelka.
Jan Řeháček
O Neotesánkovi
Milé děti, dnešní pohádka bude velice jednotvárná a velice nechutná. Ale takový už je život a my si na to musíme začít zvykat. I v pohádkách jsou kromě dnů svátečních také dny všední a nemůžeme prostě očekávat, že budeme každý večer poslouchat napínavá vyprávění o dobrodružstvích statečných princů a půvabných princezen. Tak se hezky zhluboka nadechněte, připravte si k postýlce frťana a poslouchejte.
Jan Řeháček
O Zlatovlásce
Kdysi dávno žil v jednom království osamělý král a ten měl velice ambiciózního sluhu Jiříka. Ten však i přes svou nespornou ctižádost hrál na dvoře pouze druhé housle, protože ty první mu rozkousali členové královského smyčcového orchestru, když chytli od lišek ve smaženici vzteklinu. Ani majetkově na tom nebyl nejlépe - bydlel sám v podkrovní garsonce a vlastnil pouze postel, deštník a bagr po dědečkovi. Jiřík proto navštěvoval různé večerní školy, odpolední přednášky i ranní meditace, aby se zase vyšplhal na výsluní královské přízně. Bohužel ne vždy byla jeho snaha úspěšná a například z taneční školy ho po dvou týdnech vyhodili pro akutní neohrabanost, protože se mu při tangu podařilo šlápnout partnerce do výstřihu. V autoškole zase příliš nemilovali jeho bagr, stejně jako ve volejbalovém oddíle. Nějaký čas potom koketoval s myšlenkou, že by se dal zapsat do lidušky a tak vytáhl své druhé housle a večer po směně do nich zkusil foukat. Když z nich ale žádný kloudný zvuk nevyloudil, tak si s nimi zase podložil skříň.
Jan Řeháček
Princezna se zlatou hvězdou na čele
Za devatero řekami a devatero horami, za hlubokými lesy a pohraničními zátarasy bylo jednou jedno lidově demokratické království a v něm moudře vládl král Václav V. Když se královským rodičům narodila malá, ale roztomilá princezna, dali jí jméno Ladička, protože se ukázalo, že má neobyčejně vyvinutý hudební sluch. Ladička si už od mala velmi oblíbila pohádky, takže v její knihovničce nesměla chybět Božena Němcová, bratři Grimmové a bratři Marxové. Vždycky když ji rodiče po účasti v prvomájovém průvodu vysekali z tenoučké modré košilky a rozmrazili, museli jí přečíst pár hřejivých kapitol z Kapitálu.
Jan Řeháček
Na obranu hloupých Honzů (a státu)
(otevřený dopis blogerce z Liberce, Zuzaně Hubeňákové) Vážená paní kolegyně. S nelíčeným zájmem jsem si přečetl Vaši práci o těžkém údělu žen v českých pohádkách. Nemohl jsem si však nepovšimnout, že jste se v předposledním odstavci nenápadně otřela o postavu hloupého Honzy a vylíčila jej jako cynického oportunistu s charakterově dosti pokleslým příbuzenstvem. Proti takové dehonestaci se musím důrazně ohradit. Z pozice samozvaného pokladníka Odborové organizace hloupých Honzů (OohH) si proto dovolím s Vámi polemizovat a laskavým čtenářům představit i druhou stranu mince.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin fraktálovy duše III
V dnešním nahlédnutí do světa fraktálů se zaměřím na jeden rys, který zůstal zatím trochu stranou výkladu, a to je samopodobnost. Pokud jste si v prvním článku přečetli návod, jak se fraktál vyrobí, možná jste si položili otázku, jak se takové komplexní struktury docílí pouze výběrem dvou čísel (parametrů) a následným dosazováním do kvadratické rovnice. Tím magickým proutkem, který dokáže z jednoduchých ingrediencí našlehat nekonečnou jemnost detailu, je právě samopodobnost - tedy opakování daného vzoru, postupu či struktury na nižších úrovních (a v příslušně zmenšené škále).
Jan Řeháček
USA: Študáci a Cantoři
V uplynulém týdnu došlo na americké politické scéně k malému zemětřesení. Stalo se totiž něco, co se ještě nikdy nestalo. Eric Cantor, vůdce republikánské většiny ve sněmovně, neprošel v primárkách přes zcela neznámého profesora ekonomie a v příštím kongresu se vůbec neobjeví (natož aby se v něm ucházel o nějakou významnou pozici). Protože v záplavě zpráv o Ukrajině a dění na Středním východě tato zpráva trochu zapadla, chopil jsem se myši a sepsal stručnou rekapitulaci.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Prvoligový Hradec)
Mám pocit, že scénář k poslednímu kolu druhé fotbalové ligy napsal ze záhrobí sám William Shakespeare. Jen těžko by se to dalo vymyslet dramatičtěji. O dvě postupová místa se ucházela tři mužstva: Budějovice, Táborsko a Hradec. A zatímco Jihočeši si to ve finále rozdali mezi sebou, hradečtí Votroci vyrazili k zápasu o všechno na horkou půdu odvěkého rivala - do Pardubic. A právě na stadionu Pod vinicí se díky zlaté trefě Haliloviče rozhodlo o tom, že se po roce půstu přece jen navrátí mezi fotbalovou elitu. Na oslavu tohoto hrdinského klání si vás dnes dovolím pozvat do míst obzvlášť exotických. Zavedu vás do bájného města, které zná většina Čechů jen z vyprávění ošlehaných cestovatelů. Už to určitě tušíte. Dnes se podíváme do Hradce Králové.
Jan Řeháček
Vyzíváme Evropskou Unii!
Cosi je shnilého ve státě evropském. Ekonomický motor vynechává i po omotání monetární páskou a z dříve průzračného jezírka demokracie se stává zahnívající močál plný finančně zajištěných pijavic. Jožin z bažin vysedává trpělivě na pařezu a nemůže se nabažit toho výhledu. Nad stojatými vodami vznáší se duch malomyslnosti a skrz cáry bílých mlh tu a tam probleskují těkavá světýlka fiskálních bludiček. Což o to - Evropou odjakživa obcházívala všelijaká strašidla - tu komunismu, tu nacismu, tu emigrace, tu imigrace - ale tentokrát se zdá, že přebujelý a neúčinný byrokratický moloch, neustále se zaplétající do vlastních pavučin, bude pro lovce přízraků obzvláště obtížným oříškem.
Jan Řeháček
Báseň za nerovnoprávnost
Ruku na srdce, přátelé - politická korektnost se nám začíná nebezpečně rozlézat po baráku. To je pořád samá spravedlnost sem, spravedlnost tam, rovnoprávnost kam jen oko dohlédne a jestli to takhle půjde dál, tak si našinec za chvíli ani pořádně nezadiskriminuje. Proto troubím na poplach níže přiloženou básní. Je na čase se alespoň v jazyce tomuto zhoubnému trendu postavit a hezky zhurta si vyšlápnout na nějakou skupinu písmenek. Nejlépe na ty zdánlivě nepostradatelné - na samohlásky!
Jan Řeháček
Báseň za rovnoprávnost
Ruku na srdce, přátelé - ta naše řeč vezdejší je sice bohatá a zpěvná, ale diskriminuje jisté přistěhovalecké skupiny písmenek. Ano - mám na mysli "x", "q" a "w". Tito malí cizáčkové se sice v českém textu tu a tam mihnou, ale když si uděláte hláskovou analýzu, zjistíte, že se skutečně jedná o bezvýznamné štěky. Doposud to nikomu příliš nevadilo, ale s naším vstupem do EU se přiblížil den, kdy si nějaký bruselský úředník s razítkem zavěšeným proklatě nízko u pasu naskenuje pár stovek článků, spočítá si četnost jednotlivých písmenek a jeho oči vzplanou radostným hněvem nad nalezením problému, jehož rozpitváváním si zajistí smysluplnou činnost po celý zbytek fiskálního roku: "Ale, ale, ale, copak to tu máme za mrzutost? Tak oni Češi nepovažují hlásky "x", "q" a "w" za plnohodnotné členy své jazykové komunity? No, to budeme muset napravit nějakou hezky tučnou směrnicí."
Jan Řeháček
Mácha máchá v zeleni (rozmrzlé fotomatiné)
Letos v zimě nám jednou napadlo třicet čísel přes noc, takže jsem ráno místo přípravy do práce nažhavil počítač a podíval se, co se děje na iDnesu. Když jsem zjistil, že zrovna jako na potvoru probíhá fotomatiné na téma "Zmrzlý na kost", nelenil jsem a nacvakal v okolí pár obrázků, které jsem ještě za tepla (respektive za studena) nasypal do blogu.
| předchozí | ... 11 12 13 14 15 16 17 | další |
