Princ Bajaja

Byl jednou jeden princ jménem Bajaja a ten nic pořádného neuměl. A protože ani ničemu moc nerozuměl, tak se dal na politiku. Předplatil si Rudé právo a po náročném studiu na Politické Akademii obhájil diplomovou práci na téma "Vliv německého kapitálu na Drdovy pohádky". V ní vědecky zdůvodnil proč a jak se z loupežníka Sarky-Farky stal zbojník Sakra-Marka, který bohatým německým bral a chudým českým dával. Po promoci však princ neměl do čeho píchnout a proto se vydal do světa, aby nastudovanou teorii uplatnil v praxi. Kudy ho jeho aristokratické končetiny vedly nevíme, ale jednoho krásného dne dorazil do království, které zrovna napadl zlý drak princeznožrout.

Pan král si z draka kupodivu moc nedělal, protože drak se na tiskovce vyjádřil v tom smyslu, že si přeje pouze jednu čistou dívčí duši, nezatíženou spoluprací s StB (Strašidla a Bubáci), a tak hned druhý den král rozhlásil, že se v celém království bude konat lustrace osob ženského pohlaví, a ty které lustrací projdou bez poskvrnky budou slosovány a vítězka předhozena drakovi. Král tedy požádal dvorního lustrátora, plukovníka Ali-Babu, aby pronesl tajné zaříkávadlo "Sezname, otevři se" a stanul v čele 40-ti členné komise ilustrátorů, jejímž úkolem bude zjistit jak se která žena na seznamu vybarví. Jenže jak lustrace postupovala, ukázalo se, že jediná žena v království, která s StB nespolupracovala, je princezna, protože ta si to jako panovníkova dcera mohla jediná dovolit.

Král najednou silně znejistěl. Viděl, že s drakem to tak jednoduché nebude, ale protože už pár pohádek taky přečetl a uměl v nich chodit, okamžitě vyhlásil, že kdo draka zabije, dostane princeznu a půl království. Za těchto podmínek se samozřejmě sešlo víc nápadníků než mělo království půlek a tak král odvolal co slíbil a místo toho rozhlásil, že uspořádá náročný konkurs na drakobijce, protože hodlal svěřit život své jediné dcery jen tomu nejlepšímu z nejlepších.

V den konkursu bylo na zámku rušno a hlučno jako v úlu. Urození princové a rytíři se navzájem trumfovali, kdo už jich kolik skolil a Bajaja, aby nezůstal pozadu, tak se všem pletl pod nohy a halekal kolik semestrů se školil. V zámeckém podloubí se nějaký vévoda snažil kolemjdoucím ukázat jak draka ubije dřevěnou nohou, ale nějak se při tom zapletl do vlastních vývodů a skončil mezi tulipány; jinde se zase vysloužilý politruk bůhvíproč holedbal, že u nich na útvaru se běžně zdraví 'čest draci' a do toho všeho se mísil královský kuchař, který se chaoticky pohyboval mezi soutěžícími s podnosem nad hlavou a co chvíli vykřikoval: "uzené hlavy, uzené hlavy".

Konkurs sám se skládal ze dvou částí: z Vědeckého komunismu a z Politické ekonomie. A protože princové před konkursem brousili spíše ostří svých mečů než důvtip, většina jich vypadla hned na začátku, protože vůbec nevěděli, že mezi draky a princeznami je antagonistický vztah a ti kteří to náhodou uhodli, pak stejně nedokázali dialekticky uplatnit třídní hledisko. Po prvním kole tak zůstal ve hře pouze Bajaja a výše zmíněný vysloužilý politruk. Ve druhém kole se však politruk zcela znemožnil, protože si naivně myslel, že pětiletka je typ základní školy (svým trváním evidentně převyšující jeho školní docházku nejméně o 4 roky) a chozrasčot považoval za tropickou kožní vyrážku. Bajaja sice také nezačal nejlépe a v datu narození Bedřicha Engelse se spletl o celé dvě minuty, pak se ovšem bravurně vytasil s příkladem jakéhosi prince, který se po několik hodin snažil utrhnout čtyřhlavému drakovi jeho hlavy - aby si nakonec z letiště objednal čtyřmotorový hydroplán, jehož vrtule drakovi ty hlavy spolehlivě usekly. Tím - a to Bajaja neopomněl zdůraznit - se jasně ukázaly přednosti plánu oproti trhu. O nadhozu ani nemluvě. Porota tomu moc nerozuměla a tak bylo o vítězi konkursu rozhodnuto.

Hned druhý den vyšlo královské rozhodnutí, že na draka se vydá princ Bajaja, protože ten jediný si uvědomoval na jakých politických pozicích vlastně stojí. A Bajaja se neprodleně pustil do příprav. Podal si žádost o vstupní víza do jeskyně, vyřídil si očkovací průkaz a lovecký lístek, vyplnil saňové přiznání a formulář na žádost o povolení nosit služební meč, nechal si notářsky ověřit všechna svá vysvědčení z Akademie, no zkrátka udělal všechno co je nutné udělat, než se člověk vydá na boj s drakem. Poražení princové se mu sice po straně pošklebovali, že papírováním draka neporazí, ale Bajaja na jejich řeči nedal, protože moc dobře věděl, že všechny ty formuláře a potvrzení jsou na draka.

Konečně se přiblížil den souboje. V jeho předvečer si princ především ošmirgloval brnění, které už na několika místech začínalo rezivět, jelikož se při posledním bojovém poplachu na Akademii počural strachy. Poté si vyčistil zuby a s plechovým medvídkem v náručí ulehl na lože. Ráno si na nablýskanou výstroj připnul všechny řády, při snídani si ještě zběžně prolistoval Leninovo "Što dělať?" a pln optimismu se odebral na nádvoří, kde na něho už čekal král i s princeznou v černém kočáře. Cestou k dračí sluji ale Bajaju veškerý humor přešel a když dorazili na místo a drak ještě evidentně spal, princ se králi svěřil, že by si rád trochu zaposiloval a dohonil tak, co v letech strávených v zatuchlých učebnách tělu odepřel. Král se nabídl, že ho doprovodí kdyby potřeboval podporu a tak zatímco se chudinka princezna chvěla strachem a zimou v průvanu dračí sluje, král s princem mohutně vzpírali v nedaleké hospodě U mastných fleků. Bajajovi to dodalo kuráže a hned tatíčka krále přátelsky poplácával po hermelínu, kterým zajídali řízné pivo. Oba se brzy zhulákali jak Dáni, takže se omylem považovali za dánské prince a vyřvávali na celou hospodu 'Bít či nebít'. Teprve odpoledne se konečně zvedli a potáceli se ke sluji, kde už se drak okatě rozklusával a všelijak před princeznou frajeřil.

Princ s drakem se do sebe bez okolků pustili. Se vší vervou, jak se při boji na život a na smrt sluší. Bajaja ale nebyl schopen zasáhnout protivníkova slabá místa, protože si v hospodě na lavici zapomněl kontaktní čočky a místo draka viděl jen jakousi rozmazanou mlhovinu. Za první půlhodinu tak skolil pouze polovinu královského spřežení a z pana krále udělal málem bezhlavého rytíře. Na druhou stranu se však podnapilý princ motal tak silně, že ani drak nebyl s to mu zasadit smrtící úder. Po dvou hodinách se začalo zdát, že vysilující boj skončí remízou a bude nutné přistoupit k trestnému střílení z bambitek, což princezna nevítala zrovna s nadšením, protože měla z dlouhého pobytu v průvanu zánět středního ucha. Naštěstí po těch dvou hodinách už princův žaludek, býť zocelený soustavnou četbou klasiků, nedokázal mlčet k nešťastné kombinaci 16 piv a neustálého kroužení kolem draka a tak princ hodil šavli a svalil se do příkopu. Jenže i drak už v této fázi boje ztratil trochu koncentraci, nedával tak úplně pozor a letící šavle mu usekla všech sedm hlav najednou. Alespoň vidíte, milé děti, že to pivo bylo opravdu řízné. Princezna když to uviděla hned radostně povyskočila, naložila prince a krále do kočáru, práskla do zbytku koní a s písní na rtech ujížděla k zámku.

Ihned po příjezdu začal král připravovat hostinu, princezna si vyléčila zánět středního ucha a Bajaja konečně praštil s teorií; maskáče dal do šrotu, sebrané spisy do sběru a pustil se do podnikání - pronajal si malou dílničku a z dračí kůže tam šil bundy, které šly pochopitelně na dračku. Zdálo se, že nic nestojí v cestě vytouženému štěstí dvou mladých lidí. Ale nechval dne před večerem. Spolek na ochranu zvířat podal na Bajaju žalobu pro zesměšňování draka a svévolné utrácení královských koní. Princ si z toho sice příliš nedělal, protože věděl, že se to odbyde nějakou tou pokutou, kterou stejně zaplatí královská pokladnice - jenže ouha - nejvyšší soudce byl zrovna na služební cestě a tak soudu předsedal hokejový sudí a ten princi napařil 30 let za nedovolené sekání. Zoufalá a osamělá princezna nedokázala náhlé odloučení unést a brzy se stala snadnou obětí sňatkového vodníka Obsílka.

A z toho plyne poučení, milé děti, že zdaleka ne každá pohádka má šťastný konec.

(Pohádky pro malou čarodějnici - 1992)