O Neotesánkovi

Milé děti, dnešní pohádka bude velice jednotvárná a velice nechutná. Ale takový už je život a my si na to musíme začít zvykat. I v pohádkách jsou kromě dnů svátečních také dny všední a nemůžeme prostě očekávat, že budeme každý večer poslouchat napínavá vyprávění o dobrodružstvích statečných princů a půvabných princezen. Tak se hezky zhluboka nadechněte, připravte si k postýlce frťana a poslouchejte.

Bylo nebylo v Království koruny české jedno sídliště a na něm skromně žil a pracoval pasáček vepřů jménem Neotesánek. Jeho vepřům šel život na sídlišti docela k duhu, kolem popelnic se vždycky našlo dostatek zbytků pro všechny a tak si Neotesánek nemohl na nic stěžovat. Jenže pak přišla ekonomická reforma, ceny potravin šly nahoru a lidé se naučili s jídlem šetřit. Najednou nebylo čím prasátka krmit a Neotesánek musel zavřít svou živnost. Když přemýšlel jaký rekvalifikační program si zvolí, usoudil, že nemá smysl vzdalovat se příliš od fochu. Přijal tedy umělecké jméno Neotesanec, prasátka prodal, za stržené peníze si najal Jezinky Bezinky a stal se pasákem. Samozřejmě jako pasák si vydělal nepoměrně víc než jako pasáček a brzy nevěděl, co s penězma.

Nejdříve si koupil magnetofon, nahrál na něj šustění bankovek a pak to v noci při otevřeném okně přehrával sousedům. Dětinské nápady ho naštěstí brzy opustily a jednoho dne pocítil potřebu udělat něco opravdu velkého, něco vznešeného. Myšlenka se po malém zaváhání v oblasti podvěsku mozkového nakonec dostavila - vypije všechno pivo v království! A protože byl mužem činu, hned druhého dne se pustil do díla. Ploužil se od hospody k hospodě, v každé si poručil všechno pivo, které měli ve sklepě a postupně tak vypil hospodu U fleků, U Schnellů, U kalicha, U Glaubiců, no zkrátka všechny hospody od centra až po předměstí.

To dá rozum, že takový heroický čin musel mít nějaké ekonomické následky - a skutečně - v celém království nastal veliký nedostatek piva. Král musel zavést přídělový systém a pivo bylo k dostání jen na specielně vytištěné kupónky. V učebnicích dějepisu, milé děti, se dnes o tomto období můžete dočíst v kapitole "kupónová pivatizace". I vy si možná vzpomenete, že právě v této době vznikla známá pohádka "Pivo nad zlato". Mimochodem, když už je řeč o historii, není bez zajímavosti podotknout, že zmíněné zvýšení cen potravin způsobilo těžkosti i jiným pohádkovým bytostem. Za všechny jmenujme alespoň trio Dlouhý, Zhublý a Bystrozraký a nebo kouzelného dědečka, s kterým se už ani ten nejhloupější Honza nechtěl dělit o skývu chleba, takže se milý dědeček musel zaučit na pozici manažera předvolebních slibů.

No ale zpátky do hospody, kde naše dlouhá a nudná pohádka vlastně teprve začíná.

Neotesánek udělal jednu osudovou chybu. On se před tím svým pochybným maratónem vůbec nenajedl a když seděl v poslední hospodě a na lačno dopíjel poslední žejdlík zlatavého moku, uvědomil si, že musí bejt šíleně vožralej. Než ale všechna ta piva stačil honem honem něčím zajíst, zvednul se mu žaludek a všechny své spolustolovníky pozvracel. Když to hospodský uviděl, přistoupil k němu a přísně mu povídá: 'Tak tohle my tady netrpíme, panáčku! Marš ven!' Ale Neotesánek se jen postavil a řekl: 'Poblil jsem svý kumpány, pobliju i tebe' a taky tak učinil. Hospodský se však nenechal vyvést z míry a zavolal strážníka, který Neotesánka za límec vyvedl ven a obvinil ho z pozvraceni republiky. Na to se Neotesánek ohradil: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, tož pobliju i tebe' a tak taky učinil.

Šel kolem zrovna náhodou předseda uličního výboru a povídá Neotesánkovi pohoršeně: 'Člověče, takový mladý - měl byste se stydět. Proč raději nechodíte třeba do souboru písní a tanců?' Na to mu Neotesánek věcně odpověděl: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, a pobliju i tebe' a tak i učinil a rychle zmizel. Za rohem se skoro srazil se zdravotní sestrou, která se ho účastně zeptala, zda by neměl vyhledat stanici pivní pomoci - ale Neotesánek se nijak špatně necítil a hned sestru ujišťoval: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru a pobliju i tebe' a taky tak učinil a kráčel dál. V další ulici potkal amatérského malíře, který jej požádal, aby si mu stoupnul pod obraz, že to bude hezky ladit. Neotesánek, mu trochu neochotně vyhověl, ale hned dodal: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, a pobliju i tebe' a tak se i stalo. Na odchodu se ještě ohlédl, naklonil znalecky hlavu a poznamenal: 'Vy máte dnes nějaký vyblitý barvy, mistře'.

Zanedlouho přišel Neotesánek k hlučícímu srocení lidí a dotazem zjistil, že zrovna v té době si jejich město prohlíží vysoce postavený soudruh z ústředí. Neotesánek se snažil protlačit davem až k němu, ale soudruhova "gorila" ho do jeho těsné blízkosti nepustila. 'Jéje - vy máte taky opici?', volal Neotesánek nadšeně na soudruha, ale soudruh se jen pohoršeně obrátil na svého osobního strážce a poručil mu, aby situaci vyřešil nebo bude skandál až na okrese. "Gorila" se snažila Neotesánka nenápadně zpacifikovat, ale ten už spustil tu svoji: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře a teď pobliju i tebe'. A tak se i stalo. A jak tak Neotesánek zvracel té "gorile" na sako, zachtělo se mu do pavilónu opic. ZOO byla ovšem až na druhém konci města a tak se vydal na autobus a těšil se při tom, jak pan řidič vyhodí na křižovatce blinkr.

V autobuse si stoupnul před pupkatého pana, který nedůvěřivě pozoroval jeho vratký postoj a velice se podivoval jakou to máme nezvedenou mládež. Neotesánek ho chvíli se zájmem poslouchal a když už se cítil jeho kázáním dostatečně povznesen, aby nemusel zvracet do kopce, tak pána usadil: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku a pobliju i tebe' a neprodleně tak učinil. Akci viděla i pubertální slečna na přední plošině a začala nadšeně ječet, že takovou Kanadu ještě nezažila a hned se prodrala k Neotesánkovi, jestli by se s ní nechtěl seznámit a chvíli s ní pobýt. Neotesánek, jak už asi čekáte, si její manévr vyložil po svém: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku, nervózního pána a pobliju i tebe' a tak také učinil a vystoupil. Na refýži viděl pracovat kameníka, který na něho obdivně volal, že je krásně nalámanej. Neotesánek k němu vděčně přistoupil, řka: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku, nervózního pána, pubertální slečnu, tož pobliju i tebe' a tak také učinil a pokračoval dál.

Za pár minut dovrávoral do ZOO a po krátkém bloudění žirafím výběhem našel i kýžený pavilón opic. Tam ho však uviděl zřízenec a už z dálky na něj volal, že takhle zřízenej do pavilónu nesmí. Neotesánkovi to ale přišlo divný proč by jeden zřízenec do pavilónu mohl a druhý ne a hned se dožadoval svých práv: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku, nervózního pána, pubertální slečnu, kameníka a pobliju i tebe'. A skutek na sebe nenechal dlouho čekat. Když zřízenec čvachtavě odešel, Neotesánek přistoupil ke kleci a s tváří přitisknutou ke mříží pozoroval orangutana, líně se rozvalujícího mezi banány. Po chvíli mlčení se osmělil a takto k němu promluvil: 'Zrcadlo, zrcadlo, ptám se tě, kdopak je nejkrásnější na světě?' - Ale no dobře děti, já vím, že tohle je z jiné pohádky, ale kdo to má pořád opakovat. Teď už si to přece můžete přeslabikovat samy - tak šup, kopněte do sebe toho panáka a jedem: 'Poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu uličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku, nervózního pána, pubertální slečnu, kameníka, zřízence a pobliju i tebe'.

No, myslím, že zbytek Neotesánkovy cesty domů si teď lehce domyslíte. Důležité je, že po mnoha peripetiích se nakonec Neotesánek šťastně dostal na své rodné sídliště, kde u popelnic potkal zrovna paní domovníkovou a povídá jí: 'Vy mi to ani nebudete věřit, paní Pechtákova, ale já toho dneska tolik zažil - poblil jsem svý kumpány, hospodskýho, strážníka, předsedu pouličního výboru, zdravotní sestru, malíře, ochranku, nervózního pána, pubertální slečnu, kameníka, zřízence, orangutana v ZOO, zatoulaného psa, velitele parašutistů, protestní demonstraci, sochu nějakého klasika, vzpurného taxikáře, Arama Chačaturjana, prodavače novin, básníka a amerického turistu. Tomu jsem to dokonce musel přeložit. No ale vás paninko, protože jste mi taková sympatická, tak vás pro změnu pobliju' a tak i učinil, svalil se mezi popelnice a usnul. Druhý den ráno hnal své stádo okolo pasáček vepřů ze sousedního sídliště a povídá svým svěřencům: 'Koukejte pěkně žrát, čuníci, nebo dopadnete jako tohle prase.'

(Pohádky pro malou čarodějnici - 1992)