Jan Pražák VIP
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
- Počet článků 2240
- Celková karma 27,97
- Průměrná čtenost 1314x
Jan Pražák
Je normální, aby chlap v padesáti zblbnul?
„Myslíš si, že je normální, aby chlap v padesáti létech úplně zblbnul?“ Zeptala se mě Maruška, sotva jsme stačili usednout do pohodlných křesílek při dalším cukrárenském setkání nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Jak zkrotit nepříjemnou ženskou
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a dost to spěchá. Můžete přijít?!“ Ozvalo se přednaštvaně v telefonu. Měl jsem poslední den před dovolenou, už se viděl někde v českých luzích a hájích, a teď tohle.
Jan Pražák
Sourozenecká nenávist
Po návratu domů jsem usedl do křesla. Zavřel oči a po náročném dni se na moment propadl do polospánku. Vytrhl mě z něj zvláštní pocit z posledních dní, že v prázdném domě nejsem sám. Teď už jsem pro něj měl konečně vysvětlení.
Jan Pražák
Jak jsem doplatil na svůj stud
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte s oblibou takové oblečení, které posiluje vaše sebevědomí a zdůrazňuje vnadnou krásu? Však to je správné, a kdyby tomu tak nebylo, asi bychom brzy vyhynuli.
Jan Pražák
Paralelní manželství
„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“ Zeptala jsem se sice zvesela svého neoficiálního manžela poté, co se mi u kávy svěřil se svým novým objevem. Ale trochu mě při tom bodlo u srdce, přiznávám.
Jan Pražák
Pokladní v nesnázích
Obdivuji práci lidí v kamenných obchodech. Ulítané prodavačky se musí celou směnu otáčet, aby vyhověly ne vždy zcela smysluplným a splnitelným přáním zákazníků. A pokud mají svou práci v krvi, tak se u toho navíc ještě i usmívají.
Jan Pražák
Ustaraná dáma v nesnesitelném horku
Středa. Nejžhavější den tohoto týdne. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku štěstí a na Černém Mostě narazím na klimatizovaný autobus, který mě doveze až domů.
Jan Pražák
Jak Marušku naštvali šmejdi
Ještě jsme ani nestačili usednout do pohodlných křesílek naší oblíbené cukrárny a Maruška na mě sehrála divadlo: „Just nebudu hubnout! A ne, a ne, a ne, tohohle se rozhodně nevzdám, to si jednou provždycky zapamatuj!“
Jan Pražák
Ty bys mi vážně udělal takovej podraz?
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle spoustu let šťastně vdaná žena bude chtít dát rande v intimním zákoutí místní vinárny.
Jan Pražák
U nás se úspěch neodpouští
„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku, že u nás se úspěch neodpouští. Pak rychle dopila svou desetiminutovou limonádu a s omluvou odkvačila za dalšími povinnostmi.
Jan Pražák
Oheň ve vlasech
Já vím, jsem potvora a s chlapy si jenom užívám. Jednou si začnu něco s tím, jsem s ním pár měsíců, poté ho pošlu k vodě a jdu do toho pro změnu s jiným. Odsuzujete mě? Možná na to máte právo, ale napřed si poslechněte můj příběh.
Jan Pražák
To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád
„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Příběh jednovaječných dvojčat
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.
Jan Pražák
Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.
Jan Pražák
Usmíření na poslední chvíli
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.
Jan Pražák
Ukaž, co to tady máš?
„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra taky vezmi čistou, prosím tebe, ať mi nechodíš do práce jako vandrák.“
Jan Pražák
Zralá plnoštíhlá dáma ve dvoudílných plavkách
„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ Zeptala se mě Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu jednoho z prvních letních podvečerů seděli na cukrárenské předzahrádce.
Jan Pražák
Jsou vulgarizmy ještě vůbec vulgární?
Asi jak které, v jakém kontextu jsme je vyřkli a komu adresovali. Pokusím se zde o menší významový rozbor některých vulgarizmů a budu se to snažit napsat tak, aby měl článek šanci doputovat až k vašim očím.
Jan Pražák
Síla osudu
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně energie budete věnovat své kariéře, ale časem pro vás začne být důležitější něco jiného.“
Jan Pražák
Mami, proboha, proč ty ve svém věku chceš být ještě hezká?
Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl náhodou a možná bych byl radši, kdybych jej ani neslyšel. Ale když už se stalo a ti dva seděli naproti mně na dvojsedačce v ranním metru, tak se vámi o něj podělím.
Jan Pražák
Zpověď zrakově postižené ženy
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově výlevu čirého sobectví se mi konečně rozsvítilo v hlavě a já se na něj vykašlala.
Jan Pražák
Jak jsem somroval u supermarketu
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z čeho uvařit oběd a budeš se muset spokojit s krupičnou kaší.“
Jan Pražák
Mistryně světa ve skoku do řeči
Skáčete rádi lidem do řeči? A víte, že se to nemá? Tedy pokud nejste genderově nebo věkově na společenském žebříčku výš než oběť vašeho skoku, tak je to dle regulí slušného chování nepřípustné nebo přinejmenším neslušné.
Jan Pražák
Senior sokolík
„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois, posadil si na hlavu klobouk a vydal se z tělocvičny domů. Pravidelné cvičení sice trochu unavilo jeho opotřebované tělo, ale rozjasnilo mu mysl.
Jan Pražák
Nevlastní syn
„Martino, balím kufry, s Věrou čekáme dítě a já se stěhuju k ní.“ Touhle větou definitivně skončilo moje manželství s Kamilem. Tak trochu jsem čekala, že něco podobného přijde, jenom jsem nevěděla kdy.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
