Každej den minimálně jeden exkrement!

Věta byla vyřčena s krajní nelibostí a slovo exkrement bylo nahrazeno daleko jadrnějším synonymem. V jádru šlo o neustále se opakující spor nesmiřitelných skupin pejskařů a nepejskařů.

Teď už jsme za perexem, tak mohu onoho človíčka z druhého konce naší ulice citovat naplno: „Každej den tady musím uklízet minimálně jedno hovno po těch pitomejch čoklech!“ Takto si stěžoval sousedce, když se spolu potkali na neoplocených předzahrádkách svých domků. Sousedka neodpověděla, jenom se zatvářila účastně, vysypala smetí do popelnice a rychle se vrátila domů, možná měla na sporáku nedělní oběd, který si žádal její pozornosti. Anebo taky neměla, jen mu jakožto pejskařka nechtěla odporovat, aby nepokazila už tak napjaté sousedské vztahy příslušníků oněch nesmiřitelných skupin.

Leč o exkrementy jejího krasavce se v pravdě nejednalo, občas ji vídám, jak se svým čtyřnožcem peláší naší ulicí, vždy je vybavená příslušným venčícím pytlíkem, a pokud to na jejího psího společníka přijde, pečlivě jeho produkt uklidí. Stejně tak to činí i drtivá většina pejskařů v okolí, ale pak se najde pár takových, kterým je to šumafuk, co jejich miláčkovi odpadne od zadku, to nechají ležet. Kvůli nim se ten pán tolik rozčiluje, svého času tam dokonce míval přidělanou kartičku s prazvláštním piktogramem. Na levé straně pes, kadící do trávy, pak šipka ke straně pravé a na ní pes, nabodnutý na klacku a opékaný nad ohýnkem jako nějaký buřt.

Nu nevím, pečené psy na rozdíl od buřtů nejím, tedy aspoň vědomě jsem nikdy žádného nepozřel. Leč každopádně se domnívám, že ten piktogram byl hrubě nepřesný, na klacku by neměl být nabodnutý pes, nýbrž jeho pán. Proč?

Odpověď je jednoduchá. Pes je ochránce, kamarád, věrný společník, moudrý a inteligentní, pro mnohé lidi jediný. Ale pořád je to jenom zvíře, hovínka po sobě prostě neuklízí, to po něm musí dělat jeho pán. A je to taky šelma, nedostane-li se mu pořádného vychování, může být nebezpečný. A kdože mu má to vychování a výcvik poskytnout? No přece opět jeho pán. Pokud tak neučiní a jeho pes někomu ublíží, je to jeho vina, nikoli toho zvířete.

Jakožto milovník malých šelem znám několik psů, se kterými se kamarádím. Sice to líp umím s kočkami, ale tihle hafíci mi to odpustí, a když se se mnou setkají, mohou se uvrtět ocasem, uskákat radostí. Ale na neznámé psy jsem opatrný, neb člověk nikdy neví, jak a zda vůbec jsou vychovaní a jakým způsobem reagují na cizí lidi.

Z druhé strany ulice máme sousedy, jejichž syna kdysi v dětství zle pokousal vlčák, ačkoli ho ten kluk nevyprovokoval. Měl z toho trauma, panický strach ze psů a zbavil se ho až po dlouhé době, dokázali byste uhádnout jakým způsobem? Jak jinak než zase psem, kterého si pořídili jeho rodiče a dali mu takovou výchovu, že dokázal přesvědčit jejich syna o tom, že ne všichni psi jsou zlí. Věřili byste tomu? Kdo kdy měl psa, ten určitě ano.

Ony by ty skupiny pejskařů a nepejskařů vlastně vůbec nemusely být nesmiřitelné. Stačilo by k tomu málo, jen špetka dobré vůle, ozdobená soudností a zodpovědností.

Soudností proto, aby si lidé nepořizovali takové psy, kteří pro ně nejsou vhodní, například bojová plemena za účelem zvednutí vlastního povadlého ega. Nebo plemena s vysokou potřebou pohybu, pokud jim ho nemohou dopřát, to ať si radši pořídí gaučáka.

Zodpovědnosti proto, aby své šelmy vychovávali a pořádně se o ně starali včetně toho uklízení exkrementů.

A špetka dobré vůle? Tak ta je jasná, třeba když jdeme se svým psem po ulici a vidíme, že se blížíme k někomu, kdo se psů vyloženě bojí, tak buď přitáhneme vodítko nebo přivoláme a vyhneme se velkým obloukem, na tom přece nic není.

Ale abyste si nemysleli, že nadržuju pejskařům, to samé platí i pro nás, kteří tyhle krásné šelmy nevlastníme. Buďme soudní a zodpovědní, a držme si odstup od psů, které neznáme, nevíme, jakou mají povahu a hlavně jak jsou vychovaní.

A mějme i tu pověstnou špetku dobré vůle. Též občas na předzahrádce nějaký ten neuklizený psí produkt objevím. Rozhodně to není každý den, spíš párkrát za rok, onen naštvaný človíček hrubě přeháněl. Ale když už se to stane, tak se nevztekám. Prostě vezmu pytlík, seberu a zahodím do popelnice, vždyť o nic nejde a nic mě to nestojí.