Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ošklivá protivná žena

Ta vyzáblá žena s prořídlými vlasy neurčité barvy a špičatým nosem, oděná do vybledlé beztvaré mikiny a utahaných pánských kalhot nebyla vůbec hezká. Celkový dojem nemohla vylepšit ani příjemným vystupováním.

Byl pátek odpoledne, na autobusovém nádraží na okraji Prahy se to jen hemžilo lidmi, odjíždějícími užít si nadcházející podzimní víkend ven do přírody nebo ke svým blízkým. Před cestou domů mě přepadla náhlá chuť na něco drobného k zakousnutí, a tak jsem zamířil do pekárny, nacházející se těsně u nástupišť. Uvnitř bylo dost plno, zakoupil jsem si chutný plněný croissant a odebral se s ním k poslednímu volnému stolku u vchodu do místnosti. Do odjezdu mého spoje zbývalo dost času, tak jsem se těšil, že si tu lahůdku v klidu a pohodě vychutnám.

„Ne, nemám drobný. A doufám, že ty buchty nejsou oschlý, jinak si na vás budu stěžovat!“ Zaslechl jsem hrubý utrhovančý hlas od prodejního pultu. To ona špičatá žena se tam handrkovala s usměvavou prodavačkou, mračila se a rozhazovala přitom rukama. Po kratším dohadování byl obchod uskutečněn, špičatá se rozhlédla kolem sebe, cosi zamumlala a s nekompromisním výrazem si to namířila k mému stolku.

„Dobrý den a dobrou chuť,“ pozdravil jsem onu dámu poté, co se usadila šikmo naproti mně.

„Hm, takovej neznám. A tohle bude určitě taky hnusný,“ střelila po mně otráveným pohledem a odpověděla mi na půl úst. Pak položila svou kabelku ne na sousední židli, ale rovnou na stůl do blízkého sousedství mého croissantu a výrazem své tváře mi jasně sdělila, že si nepřeje žádnou další konverzaci. Ani o hezkém podzimním dni, ani o nadcházejícím volnu, ba ani o ničem jiném.

Jedli jsme tedy tiše a beze slov, já pozoroval cvrkot v okolí, špičatá s upřeným zrakem na své buchty, jakoby si myslela, že jí je chce někdo sníst. Při každém ukousnutí nesouhlasně zamručela, občas úkosem zkontrolovala svoji kabelku, možná se bála, abych jí do ní nenadrobil. Přišlo mi té dámy trochu líto, napadaly mě otázky, proč je tak zatrpklá a jestli se vůbec někdy dovede radovat z úplných maličkostí.

Mé úvahy přerušila malá dívenka školkového věku, které jsem si všiml skrz prosklené dveře pekárny. Nejprve chvilku zmateně pobíhala venku mezi lidmi na nástupišti a rozhlížela se do všech stran. Poté vstoupila do pekárny, celou ji prolétla, zastavila se nedaleko našeho stolku a nahlas prohlásila: „Já... já jsem se asi ztratila. Hledám maminku... Neviděli jste moji maminku?“ Nebyla ještě ve stavu dítěte, které propadlo panice z absence své rodičky, zatím spíš usilovně pátrala, ale bylo jen otázkou času, kdy začne nabírat.

Lidé uvnitř zareagovali různě. Někdo si děvčátka ani nevšimnul, jiný jen na moment pootočil hlavu, aby se vzápětí vrátil ke svým záležitostem. Ne tak špičatá, ta okamžitě odložila nakousnutou buchtu na tácek, otřela si ubrouskem ruce, napřáhla je směrem k děvčátku a  pravila: „Pojď sem, holčičko. Ničeho se neboj, tvoje maminka je určitě někde poblíž a my ji spolu najdeme.“ Ta dáma byla rázem jako proměněná, z nerudné zamračené uštěpačné ženštiny se během okamžiku převtělila do přívětivé ženy s ustaranou tváří, jakoby se vylekala víc než samotná holčička.

Zbystřil jsem. Něco mi na tom nehrálo. Člověk se setká s různými lidmi a zdaleka ne každý jedná s čistými úmysly. Rozhodl jsem se, že půjde-li špičatá s děvčátkem někam ven, přidám se k nim nejen, abych jim pomohl s hledáním, ale i pro jistotu, aby se nestalo něco zlého. Leč mé obavy se naštěstí ukázaly jako zbytečné.

Holčička nejprve zaváhala, zjevně byla ze vzniklé situace na rozpacích. Možná na moment zapomněla na svůj problém, změřila si špičatou roztomile dětsky vážným pohledem a řekla: „Ale já nemůžu. Maminka mi zakázala bavit se s cizími lidmi, když jsem sama.“ Při slově maminka si zřejmě vzpomněla na své ztracení a zeptala se: „Vy víte kde je?“

„To nevím,“ odpověděla špičatá, „ale určitě ji najdeme. Řekni mi, jak se jmenuje, dáme ji vyvolat rozhlasem v metru. A taky mi ukaž její obrázek, jestli nějaký máš, abychom ji poznali.“

V tu chvíli už toho bylo na holčičku zřejmě moc. Ztracená maminka a k tomu dilema, jestli si má přes zákaz nechat pomoct od cizího člověka. Přiběhla až ke špičaté a s pláčem na krajíčku řekla: „Maminka se jmenuje jako já Terezka. A obrázek nemám, mám jenom tohle.“ Načež vytáhla z kapsy od mikiny maličké pouzdro.

Špičatá tu taštičku otevřela, cosi z ní vytáhla, krátce na to koukla a rázem zenergičtěla. „Zařiďte to, honem!“ Zavelela nekompromisně mým směrem a podala mi obsah pouzdra. Poté vzala dívenku za obě ruce, usadila ji na volnou židli vedle sebe, sáhla do kabelky a řekla: „Terezko, tady ten pán je kouzelník, maminka tady bude cobydup. A ty mi zatím nakresli kytičku, kterou máš nejradši.“

Dívenka na mě na moment vykulila kukadla, ale kreslení pro ni bylo zjevně lákavější než čarování. „Nejvíc ráda mám sedmikrásky, koukej,“ prohlásila a jala se se zaujetím malovat zmíněnou květinu na list papíru, který předtím špičatá vytáhla z kabelky.

Pak už to šlo ráz na ráz. Obsahem pouzdra byla kartička s jakýmsi jménem a telefonním číslem. Vytáhl jsem mobil, zavolal, vyslechl si ustrašený ženský hlas a vysvětlil, kde jsme. Do dvou minut vpadla do pekárny drobná ženuška s vizáží zvětšené kopie děvčátka. Následovala obrovská úleva, obejmutí, omluvy, děkování, prostě vše co se v takových případech dělává.

Po odchodu obou Terezek jsme si se špičatou pohlédli do očí. V jejích se zaleskly slzy. Na moment odvrátila zrak, tiše si otřela tvář papírovým kapesníčkem a pak odpověděla na mou nevyřčenou otázku: „Taky jsem takovou princeznu mohla mít. Před několika léty. Ale byla jsem už moc stará a přišla o ni, sotva se stačila narodit. Můj chlap mě kvůli tomu opustil.“

Na chvilku zmlkla, jakoby váhala, snad prožívala nějaký vnitřní boj. Pak se poprvé za celou dobu opatrně usmála: „Odpusťte mi, že jsem byla protivná, nemůžu na to zapomenout. Ale měl jste pravdu, dneska je opravdu dobrý den. A tohle...“ vzala do ruky papír s nedokreslenou sedmikráskou, „to si nechám a budu si to prohlížet pokaždé, když mě ty myšlenky zase přepadnou.“

Špičatá zmizela a já se zamyslel. Říká se, že neexistují ošklivé ženy, že na každé je možné najít něco krásného. Konečně jsem to nalezl i na ní, její krása, zastřená těžkým osudem se ukrývala v dobrém srdci.

Autor: Jan Pražák | sobota 7.10.2023 7:07 | karma článku: 33,38 | přečteno: 945x
  • Další články autora

Jan Pražák

Oheň ve vlasech

Já vím, jsem potvora a s chlapy si jenom užívám. Jednou si začnu něco s tím, jsem s ním pár měsíců, poté ho pošlu k vodě a jdu do toho pro změnu s jiným. Odsuzujete mě? Možná na to máte právo, ale napřed si poslechněte můj příběh.

20.7.2024 v 7:07 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád

„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.

16.7.2024 v 14:34 | Karma: 24,16 | Přečteno: 791x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 25,56 | Přečteno: 691x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 30,69 | Přečteno: 932x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 30,19 | Přečteno: 913x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Významné vojenské objekty chce stát vlastnit. Majitelům hrozí i vyvlastnění

20. července 2024  7:25

Nejvýznamnější vojenské objekty by měly být v budoucnu pouze ve vlastnictví státu. Počítá s tím...

I malé zlevnění hypoték nastartovalo hon na byty. Jak to vystřelí ceny

20. července 2024

Premium Návrat zájemců o bydlení na trh s nemovitostmi při současném útlumu nové výstavby způsobil po...

Detektiva viní z vynášení informací pražským politikům. Zradil ho telefon

20. července 2024

Premium Případ, ve kterém inspekce minulý týden obvinila detektiva Národní centrály proti organizovanému...

Změněný Trump jede a dostává Ameriku. Demokrati věří v překvapení

20. července 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Donald Trump má našlápnuto. Teď má u republikánů jasnou podporu, a to i tam, kde ji ještě nedávno...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 2155
  • Celková karma 27,58
  • Průměrná čtenost 1308x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.