Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Pouliční umělci

„Kdepak zkrásněla, leda tak zase o kousek zestárla.“ Odbyla Maruška nad šálkem kávy a větrníkem můj kompliment, že jsme se dlouho neviděli a ona je od té doby ve svých čerstvě odbarvených vlasech hezčí než kdy dřív.

Na tváři se jí však rozprostřel nostalgický úsměv, svědčící o tom, že to s tím hodnocením vlastního věku nebude tak zlé. Pak jí zajiskřilo v o čích a vypálila na mě otázku zdánlivě mimo téma: „Honzo, máš rád pouliční umění?“

„Maruško, jestli myslíš ty čerstvě nasprejované klikyháky na dveřích do cukrárny, tak tohle rozhodně nemusím,“ nechal jsem se nachytat, netuše kam vlastně Maruška míří.

„No, ty já taky ne, tohle sprejování mi připadá podobné značkování, jako když psi očůrávájí patníky. Ale já měla na mysli něco docela jiného. Chceš si to poslechnout?“ Začala mě napínat má krásná kamarádka. Pak se po mém horlivém přikývnutí dlouze napila kávy, posilnila pořádným soustem zákusku a konečně pustila do vyprávění.

***

Víš, Honzo, už několik týdnů nám opravují výtah a mě těch pět panelákových pater docela zmáhá. Sice si říkám, že je to možná dobrý tělocvik, ale nebaví mě to. O víkendu jsme byli s Frantou na nákupu, táhli dvě plné tašky, on s tou těžší vyhopkal schody jak nějaký nadržený zajíc a já vedle něj s tou lehčí supěla jako lokomotiva. „Uuuuf,“ odfrkla jsem si úlevou před bytovými dveřmi, jako když ta stará železná mašina upustí páru. A byla jsem fakt ráda, že to mám za sebou.

„Jó, holka, už holt nejsi nejmladší,“ okomentoval to ten můj. Ten pacholek dobře ví, že zrovna na tyhle poznámky jsem od něj háklivá, ale prostě mu to v tu chvíli ulítlo z pusy. Mě se to dotklo, jenom jsem zakoulela očima, odsekla cosi o starcích nad hrobem a jala se šátrat v kapse po klíčích. On se zarazil, uvědomil si své faux pas vůči dámě svého srdce, své kuchyně a své ložnice, a honem se to snažil napravit.

Po celý zbytek dne byl ke mně galantní jako už dlouho ne, oslovoval mě „mladá paní“ a div, že mě nenosil na rukou. Dokonce mi skočil koupit krásnou rudou růži na odpuštěnou, až jsem byla ochotná na ten jeho poklesek proti manželskému bontónu zapomenout. Teda navenek zapomenout, ale uvnitř mi to zůstalo, jako když omylem kousneš do hořké mandle a nemůžeš se té pachuti zbavit. Prostě mi asi podvědomě došlo, že má ten můj zlatej mizera pravdu.

Vlastně mě to přešlo až druhý den ráno. Bylo pondělí, já se vyhrabala z pelechu do práce a nenapadlo mě nic lepšího, než že si tu růži od Franty vezmu s sebou a v kanceláři si ji postavím do vázy vedle monitoru, abych ji měla pořád na očích. Cestu tam od nás na Anděla jsem navzdory narvanému autobusu absolvovala s dobrou náladou, pak jsem si zvesela vykračovala k metru a tam jsem ho uviděla. Teda mladého kluka s kytarou a zesilovačem, co tam sedává na skládací židličce, vyhrává, do toho zpívá a před sebou má klobouk na drobné. Obvykle ho tam vídám odpoledne, netuším, proč se tentokrát zjevil hned ráno, možná nemohl dospat nebo si potřeboval rychle vyžebrat nějakou korunu, čert ví.

Někteří lidé nad tím klukem ohrnují nos, mračí se na něj nebo se tváří, jakoby ho neviděli. Jiní se na chvilku zastaví, poslouchají a třeba mu i hodí nějaký peníz, však mají proč. On sice není žádná zpěvácká hvězda, ale poslouchat se dá a hlavně, Honzo, hrává takové ty staré rockové pecky od Stounů, Zepelínů, Párplů, a podobně, na kterých jsme my dva vyrůstali.

No a když jsem ho to šedivé pondělní ráno míjela, tak on na tu svou kytaru vybrnkával a k tomu zpíval Stairway To Heaven od Led Zeppelin. Honzo, doják, určitě to znáš, nebudeš mi věřit, ale já zrovna u téhle písničky přišla před strašně moc léty o panenství. S Frantou... (V tu chvíli Marušce zvlhly oči, na chvilku zmlkla a otřela si je kapesníčkem).

Promiň... Mně ti to tak dojalo, až jsem si uvědomila, jak jsem vlastně ráda, že už jsem stará. A víš proč? Nevíš, viď? Proste a jednoduše proto, že jsem si mohla užít tu spoustu let s Frantou, kterého pořád miluju, i když bych ho někdy nejradši zabila. A že vlastně po tom schodišti, o kterém je ta písnička, jednou do toho zpropadenýho nebe s tím mým pacholkem snad doopravdy dojdeme. Teda jestli místo toho neskončíme oba v pekle, ha ha ha.

Tak jsem tam nad tím mladíkem s kytarou stála, lidi chodili okolo nás, já poslouchala jako u vytržení a počkala jsem si, až celou tu pecku dohraje a dospívá. Pak jsem mu vysypala do klobouku celou drobněnku a navrch položila tu krásnou růži, kterou jsem dostala od Franty na usmířenou. Mladík jen vykulil oči, vstal, uklonil se přede mnou, poděkovali mi a já mu pak mlčky podala ruku, načež jsem rychle zmizela v davu, aby nepoznal, jak jsem dojatá. Stejně to určitě věděl, tihle lidé vypadají ošuntěle, leckdo jimi pohrdá, ale někteří možná vědí víc, než by si o nich člověk pomyslel. 

***

„Maruško, to je krásný...“ Ta holka mi svým vyprávěním úplně vyrazila dech. Chvilku jsem nevěděl co říct, ale pak ze mě vypadlo: „Víš, já sice do těch míst moc často nepřijdu, ale myslím, že jsem toho hudebníka už taky viděl. A jestli to byl skutečně on, tak máš pravdu, jeho hraní má cosi do sebe, též jsem mu hodil do klobouku, ale růže to nebyla, jen pár drobných.“

Teď se Maruška tajuplně usmívala a já vlastně nevím, jestli kvůli tomu klukovi s kytarou, kvůli oné příhodě s Frantou nebo prostě jen obyčejnou radostí nad právě vypitou kávou a zkonzumovaným větrníkem.

Připozdilo se, chystali jsme se domů a při placení nás zaujal výraz ve tváři mladé servírky, se kterou se už trochu známe. Měna na sobě slušivou zástěru s drobnými světle fialovými kvítky a přišlo nám, jako by se z neznámého důvodu dmula pýchou. „Proč asi?“ Napadlo nás oba. 

Odpověď na nevyřčenou otázku jsme dostali vzápětí, když jsme vycházeli z cukrárny. Srazili jsme se tam se servírčiným přítelem, činil se s hadrem a ředidlem, odstraňoval ty sprejové klikyháky ze skleněné výplně dveří. Po očku přitom sledoval svou milou  a poněkud falešně si u toho prozpěvoval Levandulovou od Hany Hegerové.

Autor: Jan Pražák | středa 8.11.2023 14:34 | karma článku: 25,28 | přečteno: 671x
  • Další články autora

Jan Pražák

Jako zhrzená milenka

„Srazil ses někdy v životě se zhrzenou milenkou?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku při našem minulem posezení v cukrárně. Venku fičelo jako o závod a ona měla lehce rozcuchané vlasy, takže vypadla jako roztomilá rošťanda.

7.12.2024 v 7:07 | Karma: 24,28 | Přečteno: 591x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Telefonujete rádi?

Předveďme si pár ukázek klasických telefonních hovorů mezi určitými dvojicemi lidských jedinců, jako například matky s vdanou dcerou nebo dvou chlapů kamarádů. S trochou nadsázky se zamysleme nad jejich obsahem a délkou.

3.12.2024 v 14:34 | Karma: 26,19 | Přečteno: 710x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Kastrovat nebo nekastrovat?

„Opravdu jste je nechal vykastrovat? Uvědomujete si, jaký je to nepřípustný zásah proti přírodě a boží vůli?“ Rozzlobila se na mě mladá dívka na ulici, se kterou jsem se dal do řeči o domácích mazlíčcích.

30.11.2024 v 7:07 | Karma: 26,36 | Přečteno: 782x | Diskuse | Fotoblogy

Jan Pražák

Rodina je pro mě nejdůležitější, vše ostatní musí jít stranou

„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku můžeš pronajmout, až se Lukášek narodí, budeš nám pomáhat a každá koruna navíc přijde vhod. Tak můžeme s tebou počítat, že jo?“

26.11.2024 v 14:34 | Karma: 29,40 | Přečteno: 736x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Zanadávejme si na Pražáky!

Muž s léty poctivě vypracovaným pivním břichem se zhluboka napil zlatavého moku, hlučně odložil půllitr na stůl, otřel si ústa do rukávu, rozhlédl se po lokále a výhrůžným hlasem pravil: „Doufám, že tady není žádnej Pražák!“

23.11.2024 v 7:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 3523x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková

2. prosince 2024  17:16

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...

Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese

9. prosince 2024  9:39,  aktualizováno  14:34

Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....

Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka

7. prosince 2024

Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...

Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo

3. prosince 2024  15:18,  aktualizováno  4.12

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi

3. prosince 2024  14:21

S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...

Poslanci budou jednat o zvýšení poplatku pro Českou televizi i rozhlas

10. prosince 2024  5:55

Spor o zvýšení pravidelného poplatku pro Českou televizi a Český rozhlas zaměstná v úterý poslance....

Coca-Cola distribuuje Finlandii. Češi mají rádi kokosovou, říká ředitelka

10. prosince 2024

Coca-Colu si spousta lidí spojuje s limonádou, ale americký výrobce nápojů boduje poslední dobou i...

Trouba, vánoční světýlka, televize. Víte, kolik elektřiny propálíte na svátky?

10. prosince 2024

Premium Zatímco o Vánocích spotřeba elektřiny v celé České republice klesá, domácnosti jí naopak využívají...

Brutální a bezcitní. Ojedinělá sonda do dětských zločinů: jsou nečekaně hrůzné

10. prosince 2024

Premium Brutalita, agresivita, bezcitnost a chladnokrevnost dětí, které páchají nejzávažnější trestné činy,...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 2195
  • Celková karma 27,87
  • Průměrná čtenost 1310x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.