Barbora Havejová
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1052x
Seznam rubrik
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl poslední
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 13
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 12
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 11
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 10
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 9
...Lucien sledoval tábor pod hradbami. Zdálo se, že se tam nic ani nepohne, ale on měl už od rána dojem, že se tam pokradmu cosi chystá.
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 8
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 7
..
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 6
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 5
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 4
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 3
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 2
...
Barbora Havejová
Věrnost v srdcích díl 1
Běželi ztemnělou chodbou. K východu zbývalo už jen pár kroků. Vévoda běžel vzadu za svou manželkou, která držela v náručí malého Vincenta, posledního z rodu. Král byl mrtev. Vzbouřenci pronikli do všech končin zámku. Posledním útočištěm byla tajná chodba, kterou právě teď utíkali. Nikdo nevěděl, jestli se jim podaří dosáhnout východu. Vpředu jim cestu osvětloval hrabě Le Kroix, který jediný duchapřítomně odvrátil bezprostřední hrozbu smrti od vévody a jeho rodiny.
Barbora Havejová
Alexandr Vasilijevič
Všichni kolem jako by byli slepí. Všechno je děsilo a nedokázali se ke svým problémům postavit čelem. Alexandr Vasilijevič se snažil takový nebýt. Snažil se proniknout do svého nitra. Poznávat sám sebe jako cizího člověka mu přišlo jako nejefektivnější forma sebereflexe.
Barbora Havejová
Osud v sevřené dlani
Zvenku se ozývala střelba. Plukovník Malone seděl s hlavou v dlaních u stolu. Měl opřené lokty. Před ním ležel list papíru. Neodvažoval se na něj ani pohlédnout. Nemohl přece jen tak podepsat něco takového. Pomalu vstal a vzal papír do rukou. Znovu si ho pečlivě přečetl. Pak ho s rozvahou položil na desku stolu a došel k oknu. Zastrčil si ruce do kapes. Byl tak blízko a přece tak vzdálen občanské válce, která řádila tam venku. Když vstupoval do armády, nikdy ho nenapadlo, že by se zrovna jemu mohlo stát něco tak zrůdně ironického.
Barbora Havejová
Bože!
Hořící kříže nic než popel zmatek zmar
Barbora Havejová
Bůh pláče jen osamělé slzy
Ticho v domě bylo téměř nesnesitelné. Táhlo se den po dni jako dlouhá stopa slimáka namočeného v medu. Týden po týdnu. Měsíc po měsíci. Jen kapání kohoutku v potemnělé kuchyni, která připomínala středověkou kryptu, narušovalo jeho neměnnou cirkulaci. Pro všechny byl ten dům, spolu s mužem, který sdílel jeho existenci, mrtvý, stejně jako byly mrtvé odnože břečťanu, které se zapletly mezi střešní krytinu.
