Bože!

Hořící kříže nic než popel zmatek zmar 

Má víra zhroutila se

na vše jsem zůstal

ó, můj Bože,

sám!

Piedestal vzpomínek

štěstí a rozum

kladu k tvým nohám

nepoviťuj to, Bože,

jako krvesmilnou zradu.

Hořící kříže

smrt a stesk

nikdo už nedá mé víře

předčasně ztracený lesk.

Všechno odešlo mi

zemřela i moje naděje

moje duše marně hledá

kam se poděje.

Není pro ni nic než zkáza

je jako rozpuklá a krvácející

mrtvá odevzdaná váza.

Není už rozum

rozplynul se jako pára

zbyla po něm jen

nepěkně zející rozšklebená rána.

Není už útěchy

není ani možnost volby

můžeme jen plakat

vinit původce

té strašné zhouby.

A jsi to ty sám,

milosrdný Bože,

ty poslední ze Ztracenců

jež sám nedokážeš najít cestu!

Jsi to ty sám

kdo nařizuje pokání

ale i tu poslední naději

na spasení zahání.

Jsi to ty sám

poslední ze Zavržených

poslední z Prokletých

poslední z Neživých

kdo zakazuje chtíč

ale sám ten svůj,

ó, Pane, nemírníš!

Jsi to ty sám

kdo zapaluje kříže

a bráníš tak své vlastní

prý jediné víře!

Jsi to ty sám

kdo zbavuje nás dobroty

a přitom prý trestáš

zrádce

smrti maskoty!

Kostel už zemřel

zemřelo i umírání

a to budiš proti tobě

tou nejostřejší zbraní!

Nikdo není smrtelný

pryč se zástupy snad vražedných

hříchů

není před tebou a životem

nižádných už skrytů.

Nenávidíš nás,

ó Bože,

poštvi na nás tedy znovu moře

kde jen jeden Vyvolený

smí postavit Bárku nad níž není!

Pročpak se tak zdáháš, Bože?

Bojíš se snad lásky?

Vyzývám tě k boji

to vše bez nadsázky!

Nejsi schopen sebrat rukavici?

Je mi podobná

a leží na ulici!

Ach ne!

Tvoje vůle budiš vůlí mou

prosím

nech mě vést lid ke světlu

tvou poslední tmou!

Tvoje láska budiš láskou mou

tvá nenávist ať vede také moje kroky

přes može bídy

přes nebeské roky.

Dej mi naději

že mohu změnit svět

a vyvést ho

ač ty sám nechceš

z nedozírných běd!

Pomoz mi, ó Bože, snášet utrpení

nežádám tě o víc

nechci vykoupení!

Chci jen...

vrať nám lásku svou

ať i naše srdce její silou žhnou!