To mám za to, aneb K čemu všemu se hodí krumpáč!

Seklo mě. Ále jak…Strašlivě! Včera. Nikomu jsem nic neprovedla, nic neobvyklého, čím bych si to vykoledovala, jsem rovněž nepodnikla. Nic zlého netuše jsem prostě usedla ke svému psacímu stolu, abych o cca dvě hodiny později zjistila, že nedokážu vstát. Bolest, která se ve mně – zřejmě už navždy-  usalašila, bych připodobnila ke středně velkému krumpáči, zabodnutému v oblasti kříže, to v klidu, a při pokusu o sebemenší pohyb ke krumpáči velkému, jímž někdo brutálně otáčí a vrklá.

Moje matka mi vysvětlila, že to mám z toho, jak chodím naboso a nedám si říct.

Otec pravil, že to mám z toho, že jsem do jejich rodu, kde na ischias trpí skoro všichni, a tudíž není úniku.

Teta rozhodla, že to mám z toho, že každý týden kolenačky nedrhnu parkety.

Sestra A se zaradovala, že to mám z toho, lépe řečeno za to, že jsem byla od mala rozmazlovaná.

Sestra B vykřikla, že to mám z toho, lépe řečeno za to, jak mě pořád musela hlídat a nemohla kvůli mně ani na rande.

Sestra C tajemně pokývala hlavou, že to mám z toho…, ona moc dobře ví, z čeho!

Bratr mi řekl, že to mám z toho, lépe řečeno za to, jak jsem, asi v patnácti, pět hodin v kuse hrála na housle, ač měl vedle v dětském pokojíku spolužačku a výslovně mě žádal, ať nefidlám a vypadnu, neb se nemůže soustředit, a já nevypadla a fidlala, neb jsem záviděla a žárlila; taky mi bylo asi patnáct a taky jsem chtěla mít někoho v pokojíku…

Kamarádka mě odsoudila, že to mám z toho, jak furt exhibuju na těch svých vysokých podpatcích.

Bývalý manžel podotkl, že to mám z toho, že nechodím denně cvičit a posilovat, jako on.

Doktorka mi oznámila, že to mám z toho, že jsem už dávno měla jít na operaci plotýnek nebo čeho, ale jsem lempl a srab, a zacvakala na mě modelem lidských obratlů s červenou hadičkou, znázorňující uskřípnutý nerv, že jsem div neomdlela.

Ředitelka mi s hrůzou v očích svěřila, že to mám za to, že jsem v minulém životě někoho zabila (že by krumpáčem?), a teď si to musím odčinit, abych ten další život byla v pohodě. (I já měla hrůzu v očích, když mi to sdělovala).

Můj přítel (psychoterapeut, avšak nikoli můj, zatím…) mě ubezpečil, že to mám z toho, jak potlačuju svá nejniternější přání, čímž dochází k nepřirozenému stáhnutí svalstva a tím k zablokování páteře.

Kdybych se zeptala svých dvou fen, jistě bych se dozvěděla, že to mám za to, že jsem jim minulou neděli nechtěla dát na misky půl kachny (každé jednu půlku) s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, nechci žít přes den v parku a v noci nesmí spát v mé posteli.

Takže jsem se dozvěděla, že si to vlastně zasloužím. Ke krumpáči fyzickému se přidal krumpáč psychický-  depresívní; teď chodím schoulená dvojnásob.A to jsem jenom chtěla trochu pofoukat! Jsem mizerný člověk, a proto mě seklo! Ále jak… Strašlivě! Včera…