Věž

(Osmá báseň bez perexu)..................................................................................................

Točím se dokola

ve snaze nahoru

po schodech točitých

do věže jít.

Na černém asfaltu

v zatuchlých uličkách,

kde nikdo nevidí,

bez vzduchu, bez dechu

bojím se žít.

Věží je jenom pár

a zájemců spousty,

pod střechou vyhřátou

vysněný ráj.

V slunečních obrazcích

zástupy holubů;

od plev tě oddělí,

křídly tě pohladí,

pozvou tě dál...