Ta, co sama tančí

  (Pátá báseň bez perexu).............................................................................................

V pokojíku za závěsy

tančí sama, unavená,

mezi soudci v bílých křeslech,

pohodlně opřenými,

oči jako led.

Tančí tanec, co ji děsí,

odsouzená, tedy musí

uklánět se, usmívat se

ústy křečí staženými

třiatřicet let.

Tenhle tanec, zvaný život,

samý skok a pirueta,

který mnozí zvládnou lehce,

pro tu, která tančí sama,

není žádný med.

V skříni v koutě zaprášeném

rekvizity nepotřebné:

touha, radost, chuť si hrát;

teď už hledá jenom sílu,

ukončit to… TEĎ!