Parfém

Pronikavé zakňučení ji neurvale vytrhlo ze spánku. Majka pohlédla na budík a zaúpěla: šest hodin! Doufala, že si dnes trochu přispí, vždyť má až od desíti! Zkusmo si přetáhla polštář přes hlavu, ale táhlé zavytí a teď už i naléhavé zaškrábání na dveře ji přecejenom vytáhlo z postele. Znechuceně vykoukla z ložnice. „Co je?“ zeptala se nevrle. Peggy se tvářila provinile, ale nesmlouvavě. Bylo jasné, oč jde. „Tak si teda běž pro vodítko,“ zabručela Majka rezignovaně. Přehodila si přes noční košili kabát.

Hned se vrátí a opět zaleze pod peřinu, utěšovala se, zatímco ji pejsek vlekl k parku. Odepjala vodítko a fenka, která si doma divže nedávala nohy křížem, vyrazila tryskem vpřed, aniž by se sebeméně zdržovala nějakým ulevováním. To jsem zase jednou nalítla, pomyslela si Majka vztekle, zatímco Peggy důkladně očmuchávala obrubník.

Na druhém konci parku se objevila žena s tlustým hnědým psem. Tak jezevčík měl taky bohatou večeři, konstatovala škodolibě a hned jí bylo o něco lépe. Kostičky, co! No jo…

Peggy se hrnula ke známému, který jí nadšeně vrtěl chvostem v ústrety. Dříve, než však mohlo dojít k nezbytnému rituálnímu očichání, paní náhle prudce vyzvedla psíka za vlnitý kožich a sevřela jej v náručí. „Taxo, fuj!“ zaječela pronikavě. Peggy to nemohla pochopit: tak nejdřív, že jo, teď zas, že ne… Ať jde okamžitě dolů! Nebo…Přikrčila se, a než Majka stačila doběhnout, fenka se odrazila a na světle šedých dámských kalhotách zůstaly tmavě šedé otisky psích tlapek.

Majka ztuhla. To je teda trapas! Rázem zcela procitla, zato paní, jak se zdálo, na chvíli oněměla. Když ovšem našla ztracenou řeč, stálo to za to…. Majka vyrůstala mezi třemi staršími bratry, takže její slovní zásoba byla rozvinuta opravdu všestranně, ale takovéhle výrazy, pomyslela si, kluci nepřivezli ani z vojny.

Rozechvěle se znovu a znovu omlouvala, snažila se rozzuřenou dámu uklidnit, leč marně. Nové a nové sprosťárny se řinuly z úst natřených na fialovo, až Majku veškerá provinilost dokonale přešla. „Ona se jenom chtěla pozdravit s kolegou,“ pronesla ještě na rozloučenou, zatímco přicvakávala vodítko k obojku. Žena se pohrdavě ušklíbla: „To určitě, ať táhne, nebo ji namouduši nakopnu! Podvraťák jeden hnusnej,“ dodala štítivě.

Strakatá Peggy s ocáskem zkrouceným až na záda rozpačitě vyplázla jazyk a tázavě otočila ke své paní ušatou hlavu. Pak výhrůžně zavrčela: „Co, kopat? Kopat do Peggy? No to by se vidělo!“ Majka se urazila s ní. „Jak tak na vás koukám, tak ty umazané kalhoty na vás nebudou to nejhorší,“ utrousila chladně přes rameno. Ještě se potěšila pohledem na zaplombované stoličky ve strnule pootevřených ústech, pak mlaskla na fenku a obě důstojně zamířily k domovu.

Na další spánek neměla ani pomyšlení. Ranní incident jí pokazil celý den. Cestou z práce, právě ve chvíli, kdy míjela parfumerii, usoudila, že si nutně musí udělat nějakou radost. Dychtivě vtrhla dovnitř. Parfémy a všelijaké voňavky byly odjakživa její slabostí. Na drobné mrzutosti a následnou špatnou náladu obvykle spolehlivě zabíraly. Zkoumala nabízené zátky a uzávěry. Dosud ji nic nezaujalo, teprve když jí prodavačka podala štíhlou zelenou lahvičku, zbystřila. Vůně jí byla povědomá. Odkud ji jenom zná? No to nevadí…Ještě jednou si labužnicky přivoněla a šťastně se usmála: to je ono! Blaženě si odnášela svoje potěšení a na svou otrávenost úplně zapomněla.

Osprchovala se a slavnostně si kápla tekutou vůni za krk a na zápěstí. Slastně si povzdychla. Nádhera! Rozmařile stříkla trochu i na koberec, odsud to hned tak nevyprchá; ať si taky jednou pořádně užije! Sedla si s šálkem kávy v ruce na pohovku. Ještě si stačila natáhnout nohy do protějšího křesla, když vtom to na ni zničehožnic zase padlo. Znovu se jí do nejmenšího detailu vybavilo dnešní nepodařené ráno. Měla na sebe vztek: to ji skutečně jedna hysterka dokáže takhle vyřídit? A co její radost z obchodu? Je navoněná novým parfémem nebo není?! Jak to, že to nefunguje? Takových peněz! Vyhodila je snad oknem?

Z chodby se ozvalo zuřivé kvílení a drápání. Majka otevřela a do pokoje se vřítila Peggy. S nepříčetným štěkotem a poodhrnutými pysky bleskově proběhla celou místností. Čichala a čichala a čichala. „Jdi si laskavě čmuchat jinam!“ vylila si na ni své zklamání Majka. „Nemám náladu!“ Ale to už fenka stanula těsně u pohovky a nevěřícně pohybovala černým, vlhkým knoflíkem svého čenichu. Konečně se její chlupatý obličej rozzářil pochopením. Vrčivě se pousmála.

A Majce to došlo. Pozvedla zápěstí až k nosu a dlouze si přivoněla. Ano…

Hlava jí klesla přes opěradlo a oči se zmučeně zavřely.

Nebylo pochyb.

Přesně takhle voněla ta ženská v parku.