slušnost

je odpovědět na pozdrav .... a tím spíš, když víte že paní není fetka, ale má problém který znáte. A pak ještě napíšete takový úžasný blog jak tomu rozumíte .... no nic, situace asi byla trapná a přispělo k tomu víc lidí než jen ta 1 osoba

Re: slušnost

zřejmě dyslektik?

v článku je věta: "NIkdo kromě nás jí neodpověděl. (na pozdrav)

Jo !

Také jsem byla takové dítě, těch poznámek v žákajdě bylo nespočet a všechny na stejné téma - roztěkaná, vrtí se na židli, chce chodit po třídě, vykřikuje bez přihlášení atd atd...Jedna soudružka učitelka si na mě hodně zasedla. Dřív ovšem nikdo neměl páru o nějaké ADHD, prostě jsem byla zlobivá a nevychovaná

Ještě dnes v dospělosti jsem roztěkaná, zbrklá, nevydržím na jednom místě a pořád se o něco někam bouchám

karma za článek

Napřed mi to nepřišlo divný,

myslela jsem, že všechny děti jsou živé, zbrklé, nespí,... Až když na mě začala ve školce číhat paní učitelka a každý den měla nějaký příspěvek, zjistila jsem, že dcera vybočuje z průměru... Naštěstí základka je vstřícná a na podobné poruchy zaměřená. Ale první rodičáky... pančelka vychválila celou třídu a já se šla pro jistotu zeptat (jestli potomek neubližuje druhým - tenkrát ráda skákala na lidi). Zamyšleně se na mě podívala a řekla: "A o jiné škole jste neuvažovali?" To jsem šla domů plačky.

Re: Napřed mi to nepřišlo divný,

A je fakt, že mají na sebe radar. Dcera má takového kamaráda a je krása pozorovat, když jdou vedle sebe, hrajou si... Už podle pohybů je vidět, že "bum prásk, jsme jedné krve, já i ty..."

Hezké, dávám karmu, nicméně:

Jedna věc mě zarazila. Cituji: ..."sbírá svůj majetek a bez ladu a skladu jej hází zpět do tašky.". Znáte nějakou dámskou tašku, kabelu, nebo kabelku, jejichž majetek v nich leží s ladem a skladem?

Ve škole.

Ve škole, abych dával pozor, jsem potřeboval něco dělat. Základní nevím, na střední mě nechávali číst. Bohužel to nemohlo být nic jiného než učebnice nebo sešit příslušného předmětu, nebo ještě věci jako slovníky nebo matematické a jiné tabulky... , naštěstí to stačilo. Nejhorší byl vzdycky prostředek roku, neprobraného učiva bylo už málo a měl jsem ho už mnohokrát přečtené a probrané učivo bylo na čtení  ještě příliš čerstvé.

A tak jsem si očima četl a ušima poslouchal výklad a když mě vyvolali, byl jsem vždy v obraze.

Párkrát se mně pokusili to čtení zakázat a to vždy dopadlo špatně ( pro profesora) . Poslušně jsem na něho nebo na ni koukal a když jsem byl vyvolán, vůbec jsem nevěděl, o čem mluví, protože jsem byl myslí kdesi někde úplně jinde.

Nevím, jestli to je ono , v té době, je to pomalu 30 let, se tyhlety poruchy ještě nediagnostikovaly. Ale mám pocit, že na střední, gymplu se stran mně vyučující zřejmě domluvili.

taky to mám doma

3x a v různé formě, nejvíc jsem si užila s nejstarším, klasický hyperák, škola se ho snažila zprůměrovat a znormálnit, což samozřejmě nefungovalo.

Nejmladší dcera má obrovské problémy se soustředěním, začne obědvat, odběhne pro knížku, do toho povídá, zapomene obědvat.....ale aspoň se se svými dětmi nenudím

Re: taky to mám doma

my ještě ve druhé třídě kontrovali, jestli si náš mladší syn vzal pod rifle i boxerky . (nějak mu neseplo, že je nemá).

držím palce

Mám "jen" ADD syna, takže hyperaktivní není, zato pozornost mu lítá všude kolem. Jsem z něj někdy unavená, zoufalá, bezradná, ale je to bezvadnej kluk, kterej prostě nemůže za to, že funguje jinak. Jenom mu pořád připomínám, že ve světě tam venku se s ním nikdo moc mazat nebude, tak aby nebyl zklamanej, že ho občas seřvou nebo nepochopí.

Jeho otec byl to samý, jenže jemu rodiče tak moc umetávali cestičku, že je z něj divnej brouk, co nemusí lidi a ani se nesnaží s nimi nějak vyjít.

Re: držím palce

A tebe na toho divneho brouka asi nasadili taky jeho rodice, co

škoda

Škoda pro skutečně nemocné, že dneska 90% matek říká o svém dítěti, že je hyperaktivní, takže na to začínají být lidé alergičtí.

Skutečného ADHD ani v dospělosti nepřehlédnete.

Re: škoda

v dospělosti už to nemusí být až tak patrné. sama jsem taky byla "živel" (v té době se o hyperaktivitě nemluvilo) a dnes se umím tak kontrolovat, že někomu mohu připadat velmi klidná.

Největším problémem je nějaký nový nápad - to pak doslova jiskřím. Ale lidi s ADHD často bývají kreativní a díky ztíženému dětství umí v dospělosti řešit problémy za pochodu.

ano

"Některá ADHĎata ze svých potíží do značné míry jednoduše „vyrostou“, jiná se naučí s nimi žít tak, aby je život moc nepotloukl, k čemuž jim dopomůže jejich- často nadprůměrná- inteligence a důsledná výchova, další skupinu tvoří nešťastníci, kteří budou celý život narážet, trápit sebe i lidi okolo nebo budou žít osamocení, vyvržení a zavržení."

Tohle se týká i těch tzv. poruch učení, všelijakých dys---atd. Někdy mám podezření, že z toho vyrostou úplně všichni a to, co zůstává, jsou špatné návyky a obranné reakce proti domnělým nebo skutečným útokům zvenčí.  Často se na tom podepisují školy a taky nekritičtí rodiče.

Čímž také blahopřeji vašemu synovi k báječné mamině:-)

Re: ano

Zvláštní, kolik lidí připisuje svým dětem napdrůměrčnou inteligenci :-)

ADHĎátka

Děkuji za úžasný článek. Jako maminka dvou ADHĎátek (kluků 12, 8 let) a zároveň speciální pedagog  jsem se při čtení článku ohromně bavila.   Naštěstí dnes je, alespoň  v naší škole, již  většina učitelů seznámena s projevy ADHD a  děti s touto diagnózou tolerují. Kéž by to tak fungovalo všude, aby žádné ADHĎátko už nemuselo být vystaveno   radikálním změnám typu zvykání si na  novou  školu, třídu, nového učitele a hlavně na hledání nových přátel. Takže na šťastnou jedničku a informované učitele.