Zvaž, co říkáš před Hospodinem

        V knize Soudců je zaznamenán příběh, který po staletí budí emoce a v diskuzích je někdy i příčinou silných slov vůči Bohu. Izrael je napaden Amónovci. Jejich vojsko je daleko silnější, než to, které jsou schopni postavit Židé.

        Izraelský soudce Jiftách si je vědom toho, že pokud budou bojovat sami, čeká je potupná porážka. Proto se obrací na Hospodina: "Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť." (Soudců 11,30+31)

        Izrael nakonec v bitvě zvítězil: Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, vychází mu naproti s bubínky a s tancem jeho dcera. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru.
Jak ji uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: "Ach, má dcero, srazilas mě do prachu, uvrhla jsi mě do zkázy! Zavázal jsem se svými ústy Hospodinu a nemohu to vzít zpět." (Soudců 11,34+35)

        Na tento příběh si vzpomenu vždy, když čtu začátek páté kapitoly knihy Kazatel: "Nebuď unáhlený v řeči, neukvapuj se v srdci.
   Zvaž dobře všechna slova,
   která chceš pronést před Hospodinem." (Kazatel 5,1)

        Jiftách dal unáhlený slib. Co je ještě horší, z jeho slov se dokonce zdá, jako by vinu hodil na svou dceru. Nechejme nyní stranou otázku, zda byla jeho dcera skutečně obětována, jak říkají jedni teologové, nebo se jen musela zavázat k tomu, že se nikdy nevdá, jak zase říkají jiní.

        Pravdou zůstává, že Bůh po Jiftáchovi nic takového nechtěl. Tento příběh není v Bibli uveden jako vzor k následování, ale spíše jako odstrašující příklad. Pokud Jiftách skutečně nutil svou dceru, aby naplnila jeho neuvážený slib, pak jednal jako zbabělec. Mohl přece vzít vinu na sebe. Jenže to mu jeho ješitnost nedovolila. Raději by obětoval svou dceru, než by před Bohem přiznal, že se unáhlil a prosil o odpuštění.

        Ve světle tohoto příběhu je Šalomounova rada velice moudrá. Dřív, než svému Bohu dám nějaký slib, mám dobře přemýšlet, zda jsem schopen ho splnit. Protože pak nebudu muset hledat způsob, jak zrušit svůj slib bez toho, že by to přineslo nějaké nepříjemné důsledky. Nebudu muset přiznávat svou nerozvážnost a nemoudrost.

        Šalomoun ale říká ještě něco, co je pro nás možná ještě důležitější:
"Pamatuj, že Bůh je v nebi
   a ty jsi na zemi." (Kazatel 5,1)

        Co nám tím chce sdělit? Dřív než něco slíbím, tak si mám uvědomit, s kým mám tu čest. Kdyby tak uvažoval Jiftách, hned by mu bylo jasné, že Bůh nestojí o to, aby mu přinesl jako oběť své dítě. Bůh nestojí o vynucenou poslušnost nebo službu. Přeje si, abychom to dělali z lásky k němu.

        Bůh nepotřebuje naše oběti, naše peníze... Bůh má vše a má toho daleko víc, než já. Přeje si, abych pochopil, že mi pomáhá i bez mých slibů, darů nebo obětí. Pokud pochopím, že mne má rád a dělá pro mne to, co právě potřebuji, je to pro mého Tvůrce víc, než jakákoliv sebevětší oběť nebo dar. Proto Šalomoun radí: "Nebuď unáhlený a neukvapuj se..." I lidová moudrost říká: "Dvakrát měř a jednou řež!"