Ztracený "verš"

Je docela možné, že dnešní text ve své bibli nenajdete. Modernější překlady mají v 16. kapitole Pavlova listu do Říma 24. verš v závorce, nebo je místo něho jen pár teček a některé to řeší tak, že po verši dvacátém třetím následuje hned dvacátý pátý.

Podle teologů je možné, že text, který si za chvíli přečteme, vložil do Pavlova dopisu někdo až později. Archeologové totiž objevili staré kopie, ve kterých následující text chybí: "Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen." (Římanům 16,24 – Kralický překlad)

Často slýchám, jak církev v minulosti manipulovala s textem Bible a upravovala si ho tak, jak se jí to hodilo. Něco přidala, něco naopak vypustila. Nejčastěji taková tvrzení slýchávám od zastánců víry v reinkarnaci. Ti tvrdí, že biblické texty dříve obsahovaly celé pasáže, které dokazovaly, že Ježíš věřil na převtělování. Také první křesťané prý měli věřit na to, že duše po smrti člověka putuje vesmírem a hledá tělo, do kterého by se mohla vtělit...

Ten, kdo si dá tu práci a podívá se na to, jak vlastně vznikl biblický kánon – sbírka 66 biblických knih, hned zjistí, jak je takové tvrzení nesmyslné.

Text starého zákona byl uzavřen ve čtvrtém století před Kristem. Židé ho takto používali celá staletí a nakonec ho v takto používaném rozsahu schválili na přelomu prvního a druhého století. V té době byli křesťané považováni za židovskou sektu.

Novozákonní texty vznikaly během prvního století našeho letopočtu. Už ve druhém století proběhl první pokus o "kanonizaci" druhé části Bible. Jednotlivé křesťanské sbory si vyměňovaly opisy evangelií, dopisů apoštolů a také Zjevení a Skutků apoštolů. Mezi křesťany se šířily různé spisy a tak došlo k dohodě sjednotit "závazné texty".

To, co začalo ve druhém století, vyvrcholilo o dvě stě let později kanonizací celé Bible – Starého a Nového zákona. Při této diskuzi nedocházelo k zásahu do obsahu knih. Řešila se otázka, které knihy budou zařazeny do křesťanského kánonu a které ne.

"Ztracený" 24. verš ze 16. kapitoly Pavlova dopisu do Říma je pro mne dalším důkazem toho, že křesťané stále hledají co nejstarší rukopisy jednotlivých biblických knih, a pokud se ukáže, že něco v původním textu nebylo, je to zohledněno v dalším novém vydání Bible.

Pro někoho to možná není důležité. Pro mne ano. Slova, která do Pavlova listu přidal některý písař při výrobě jeho kopie, začali přepisovat další a další. Na daném textu není nic špatného. Myslím, že se s ním dokážeme všichni ztotožnit. Jenže apoštol Jan cituje v knize Zjevení slova Ježíše: "Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy:
Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.
A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize." (Zjevení 22,18-19)

Nechci k Bibli nic přidávat, nechci z ní nic ubírat. Jsem rád, že stejný přístup k Bibli mají i lidé, kteří se podílí na překladech Bible do mého rodného jazyka. Berou svou práci zodpovědně a vážně.
Mám doma několik překladů Bible a děkuji za ně mému Bohu. Každý z nich mne totiž může obohatit.