Vše, po čem srdce touží...

        Tentokrát se podíváme na trochu obsáhlejší text z knihy Kazatel. Šalomoun, jako správný Žid, opakuje to, co považuje za obzvlášť důležité. Přidá ale jeden zdánlivě nepatrný detail.

        Poslechněme si moudrá slova starého krále:
"Stal jsem se větší a věhlasnější, než všichni,
   kteří přede mnou byli v Jeruzalémě,
   a navíc jsem byl obdařen moudrostí.
Dopřál jsem si vše, co oči viděly a po čem srdce toužilo;
   to všechno jsem bral
   jako odměnu za svoji námahu.
Když jsem se podíval na všechno, co jsem vykonal
   a ba všechnu lopotu, kterou mne to stálo,
   musel jsem přiznat, že všechno je jen marnost.
   Marnost, samá marnost, řekl Kazatel,
   pomíjivost, samá pomíjivost,
   všechno je marné, pouhá honba za větrem
   a žádný užitek z toho není. (Kazatel 2,9-11)

        O lopotě a pachtění už Šalomoun psal, bylo to ale spojováno s dřinou lidí, kteří hledají smysl života v práci. Skoro bychom mohli použít moderní termín a říct, že se snažil oslovit workoholiky.

        Tentokrát se stejně vyjádří o sobě. Má pocit, že to vše, co v životě podnikl a dosáhl, bylo lopocení, pachtění a dřina. To nás může překvapit. Jak může něco takového říci člověk, který si mohl dopřát "vše, co oči viděly a po čem srdce toužilo"? On přece nemusel dřít na mizerné živobytí. Nikdy se nemusel bát, že nebude mít na jídlo pro děti. Nehrozilo mu, že když nesplatí hypotéku, tak přijdou exekutoři...

        Při čtení úvodu knihy kazatel a také dalších míst v Bibli, která popisují život slavného krále, můžeme mít pocit, že jeho život byl procházka růžovým sadem. Mohl si kdykoli dopřát to nejlepší jídlo a pití. Módní salóny se předháněly v nabídkách oblečení podle poslední módy. Na jeho královském dvoře se konaly koncerty nejen vážné duchovní hudby, ale mohl si dovolit pozvat ty neslavnější umělce z celého světa. No a jako muž mohl mít sex s kteroukoli ženou, na kterou si ukázal. Tak na co si ještě stěžuje?

        Myslím, že Šalomoun chce ukázat na něco, co nám často uniká. Přeje si, abychom pochopili, že to vše, co měl a co dělal, se může jevit jako nádherné a krásné jen do okamžiku, kdy se přiblíží konec života. Jakmile ucítíte, že se blíží konec, nic z toho vám vaše odcházení z tohoto světa neulehčí.

        Připomeňme si klíč k pochopení celé Šalomounovy knihy:
"Závěr všeho, co jsi slyšel:
Boha se boj a jeho přikázání zachovávej;
   na tom u člověka všechno závisí.
Veškeré dílo Bůh postaví před soud,
   i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kazatel 12,13-14)

        V těch slovech je návod na věčný smysl života. Vedle toho ale obsahují důležité varování. Spousta lidí, a ti mocní obzvlášť, se domnívá, že jsou mimo dosah spravedlnosti. Věří, že si spravedlnost koupí. Šalomoun varuje, že Boží spravedlnost není na prodej. Vše, co děláme, nám jednou spočítá. Na to bychom měli myslet i při naší touze po štěstí.