Vládce v Boží službě

Ještě jednou se vrátím ke vzpomínce na setkání s pracovníky Státní bezpečnosti. Kdybych tehdy lépe znal Pavlův list do Říma, požádal bych je, aby v tom čtení Bible ještě chvíli pokračovali. Apoštol totiž vysvětluje, jak to myslí.

Jaký má být vztah mezi křesťanem a státem? Jak rozumět tomu, že mám být poddán vládní moci? Pavel o ní píše: "Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň.
Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest." (Římanům 13,4-7)

Není tu nic o udávání druhých ani o kolaboraci s vládní mocí. Jen jsme vedeni k tomu, abychom se chovali jako řádní občané své země, a stejně jako ostatní, platili daně a clo, a prokazovali úctu a čest těm, kteří si to zaslouží.

Pavel ale také ukazuje na to, jak to je s těmi vládci od Boha. Král vesmíru jim svěřuje moc nad určitým územím a očekává, že budou vládnout poctivě. Jsou tu od toho, aby všem lidem ve svém království zajistili právo na spravedlnost. Pokud to dělají, "jsou v Boží službě". Pokud ne, Bůh jim to jednou spočítá.

Jak by měli tito vládcové jednat? Měli by si vzít příklad z Ježíše. Přišel na naši zemi, a přestože byl vládcem celého vesmíru, může o sobě říci slova, která zazněla v jeho rozhovoru s matkou Jakuba a Jana: Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. On jí řekl: "Co chceš?"
Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?"
Řekli mu: "Můžeme."
Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.
Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Matouš 20,20-28)

Bůh dává moc pozemským vládcům. Jednou ale od nich bude žádat "vyúčtování" jejich vlády. Něco podobného udělal už v době, kterou ve své knize popsal prorok Daniel.

V době, kdy byl Babylón obléhán médským vojskem, babylónský král Belšasar uspořádal okázalou hostinu. Během ní se najednou ukázala lidská ruka, která na zeď paláce napsala slova, kterým nikdo nerozuměl.

Nakonec byl před krále zavolán Daniel, Hospodinův prorok. Ten králi řekl: "Toto pak je písmo, které bylo napsáno: »Mené, mené, tekel ú-parsín«.
Toto je výklad těch slov: Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.
Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.
Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům."
Belšasar hned poručil, aby Daniela oblékli do purpuru, na krk mu dali zlatý řetěz a rozhlásili o něm, že má v království moc jako třetí.
Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit. (Daniel 5,25-30)

Při čtení Pavlových slov i příběhu z knihy Daniel jsem si říkal: "To se mne netýká. Já přece nikomu nevládnu!" Teprve později jsem si uvědomil, že toto vše se netýká jen králů, předsedů vlád nebo starostů. V určitém smyslu se to týká každého, kdo je ve vedoucím postavení nebo třeba vychovává děti.

Bůh si přeje, abych i já pomáhal lidem okolo mě. Vždyť tak to dělá i Bůh. Proto mohl Ježíš s čistým svědomím prohlásit: "Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." Nejen od králů bude jednou Bůh žádat vyúčtování. Jednou to spočítá i mně. Splním úkol, který mi dal?