Víra ve vzkříšení dává odvahu (Víra je... 14)

         Apoštol Pavel se v galerii hrdinů víry vrací k Abrahamovi. Tentokrát si všímá toho, co můžeme považovat za projev absolutní víry a důvěry Bohu. Připomeňme si tento příběh.

         Odehrává se v době, kdy si Abraham po dlouholetém čekání užívá vědomí, že se konečně dočkal dědice. Izák se svému otci narodil v době, kdy oslavoval sté výročí narození. Od té doby ale uteklo skoro dvacet let a z malého syna se stal už skoro dospělý muž.

         Jednou v noci přichází k Abrahamovi ve snu na návštěvu Hospodin. Vyzve ho, aby se ještě za tmy sbalil, vzal s sebou vše potřebné k oběti. Měl probudit Izáka, jít s ním na horu Mórija a tam ho přinést svému Bohu jako oběť.

         Abraham okamžitě vstal a vydal se na cestu. Podívejme se, co o tom můžeme číst v Bibli: Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka.
Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!"
Ten odvětil: "Tu jsem."
A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna."
Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. (Genesis 22,9-13)

         Při čtení tohoto příběhu se v mé hlavě vždy rojí spousta otázek. Je to prostě něco, co nechápu. Jak to, že byl Abraham ochotný obětovat Bohu i své dítě? Nebyl to projev fanatismu? Nepřehnal to?

         Přes ty všechny otázky, které mne napadají, Abrahama obdivuji. Musel mít úžasný vztah se svým Bohem. Musel dobře znát jeho hlas. Já na jeho místě bych si asi řekl, že to nemohl být sen od Boha, protože Bůh dětské oběti odmítá a nikam bych nešel.

         Abraham věděl, že k němu mluvil Hospodin. Proto nediskutuje. Vstává, budí Izáka a dva sluhy. Bere vše potřebné a jde na horu Mórija.

         Ani dnes nedokážu pochopit vše v tomto příběhu. Stále mám mnoho otázek. Těším se, že mi je jednou Bůh spolu s Abrahamem v nebeském království zodpoví.

         Apoštol Pavel ale píše něco, co mi pomohlo vidět Abrahama i v této nesnadné pozici jako dobrého tátu: "Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: `Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.´
Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení." (Židům 11,17-19)

         Abraham dobře poznal povahu i moc svého Boha. Právě toto dobré poznání Hospodina dalo jeho víře sílu očekávat, že dostane díky vzkříšení svého syna nazpět.

         Víra ve vzkříšení dodává motivaci k odvaze dělat věci, které bychom bez této víry nikdy neudělali. Je to víra, který vyvěrá z důvěrného poznání živého a mocného Boha. Boha, který má moc nás vzkřísit a dát nám nový život.