Víra pomáhá snášet nespravedlnost (Víra je... 40)

        Moje babička byla výborná vypravěčka. Nejvíc jsem se těšíval, když vyprávěla příběhy z křesťanských dějin. Mezi nimi bylo i vyprávění o tom, jak trpěli první křesťané.

        Její vyprávění se mi vybavilo při čtení Pavlových slov o jedné skupině hrdinů víry: "Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení." (Židům 11,37)

        Hned jsem si vzpomněl, jak mi babička vyprávěla o tom, co se dělo v římských arénách. Na zajaté křesťany tam pouštěli vyhladovělé lvy. Římští občané, vyznavači hesla "ženy, víno a zpěv" si svou zvrhlou zábavu vylepšovali tím, že některé křesťany oblékali do čerstvě stažených ovčích a kozích kůží. Jednak jim to ztížilo jejich pohyb, a navíc hladové šelmy cítily čerstvou krev, což zvyšovalo jejich agresivitu.

        Další křesťané byli omotáni pásy látky napuštěné pryskyřicí. Přivázali je ke kůlům a pak zapalovali jako živé pochodně, které svítily na jejich orgie. Spousta lidí, kteří přijali víru v Ježíše Krista, prožila zbytek svého života na útěku. Přesouvali se z místa na místo, aby se tak vyhnuli zajetí a potupné smrti.

        Římští císaři věřili, že se jim křesťanství podaří vyhubit. Jenže opak byl pravdou. Čím víc křesťanů umíralo pro svou víru, tím více nových lidí přijímalo křesťanství.

        Obdivuji všechny Ježíšovy následovníky, kteří se tehdy rozhodli raději ztratit své postavení, majetek a často i život, než by se vzdali svého Ježíše. Považovali si za čest, když mohli svou víru dokázat mučednickou smrtí...

        Řím padl a chvíli se zdálo, že pronásledování křesťanů skončilo. Netrvalo dlouho a křesťané znovu umírali. Smutné je, že teď už rukou katů, kteří se považovali za křesťany.

        Stačí vzpomenout Mistra Jana Husa a jeho přítele Jeronýma Pražského. Oba dva se pokusili reformovat svou církev a odměnou jim byla hranice, která ukončila jejich život. I v jejich případě to nebyla zbytečná oběť. Kostnický plamen zapálil i oheň reformace, která se začala šířit celou Evropou.

        Neměli bychom ale zapomínat ani na mučedníky dneška, zvláště v zemích, kde vládnou muslimové. Každý rok umírají tisíce věrných Božích dětí jen proto, že se odmítají vzdát Ježíše a přijmout víru v Alláha.

        Galerie hrdinů víry, kteří "chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení", se každý den rozrůstá. My si žijeme v míru a nemusíme pro svou víru trpět. Děkujme za to Bohu a prosme ho za sílu pro ty, kteří se tak dobře, jako my, nemají.