Víra dává něco lepšího (Víra je... 45)

        Většina křesťanů věří, že okamžikem smrti začíná věčnost. Věří, že duše dobrého člověka v té chvíli odchází do nebe a pak už je jen věčná slast, kdežto špatné a zlé lidi nečeká nebe, ale věčné trápení v pekle...

        Tato pověra je rozšířená i mezi těmi, kdo se nehlásí ke křesťanství. Mnohokrát jsem viděl v televizi, jak někdo zvedl prst směrem k nebi a mluvil třeba k mrtvému herci tak, jako by žil někde nahoře a vše slyšel.

        Apoštol Pavel ale tento názor nesdílí, protože jinak by nemohl napsat: "A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás." (Židům 11,39-40)

        Celá plejáda hrdinů víry ještě nedošla naplnění zaslíbení. Ještě nejsou v nebi, ale čekají na chvíli, kdy do něho vejdou všichni najednou – i s námi, pokud o věčnost v nebeském království stojíme.

        Ještě zřetelněji to Pavel píše ve svém dopise do Tesaloniky: "Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Toto vám říkáme podle slova Páně: My, živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my, živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
Těmito slovy se vzájemně potěšujte." (1.Tesalonickým 4,13-18)

        Spousta hrdinů víry, těch o kterých píše Pavel, i těch současných, pro svou víru trpěla posměch, útlak, mučení a někteří dokonce za svou víru zaplatili i svým vlastním životem. Obstáli, protože se drželi Ježíšových zaslíbení o tom, že je čeká něco lepšího, něco, čemu se nic na tomto světě nevyrovná.

        Bůh mi dává možnost si vybrat. Žít život jen pro tuto chvíli a nemyslet na to, co bude zítra, nebo i dnes žít s výhledem na možnost věčného života v prostředí, které apoštol Jan popisuje slovy: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3-4)

        Nevím, jak vy, ale já chci dosáhnout na život, který mi nabízí Ježíš.