Víra boří hradby... (Víra je... 25)

         Židé, putující do zaslíbené země, prožili další zázrak. V době jarního tání a záplav přešli Jordán. Ten se před nimi rozestoupil v okamžiku, kdy do něho vstoupili čtyři kněží, nesoucí archu úmluvy.

         Jeden problém mají za zády a další je před nimi – Jericho. Mohutné opevněné město, které se pyšnilo tím, že je nedobytné. Obklopovaly ho mohutné hradby schopné odolávat několikanásobné přesile. V královských skladech byly zásoby potravin na několik let a město mělo také vydatné studny, které stačili zásobovat pitnou vodou všechny obyvatele.

         Pokud měli Židé obsadit Kenaan, pak Jericho nemohli minout. Pavel tomuto momentu židovských dějin věnoval jeden obraz ve své galerii hrdinů víry: "Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní." (Židům 11,30)

         Zní to prostě. Nakonec, i biblická zpráva je prostá. jako by ani nešlo o zázrak. Připomeňme si, co o tom píšou židovská kronika: Sedm kněží nesoucích sedm polnic z beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a schrána Hospodinovy smlouvy šla za nimi. Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za schránou, šli a troubili na polnice.
Jozue lidu dále přikázal: "Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Pak strhnete pokřik."
Na jeho pokyn obešla Hospodinova schrána město jednou kolem. Pak šli do tábora a v táboře přenocovali. Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu schránu. Sedm kněží neslo před Hospodinovou schránou sedm polnic z beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou schránou; šli a troubili na polnice.
I druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.
Ale sedmého dne za časného jitra, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát. Když obcházeli po sedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: "Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal." (Jozue 6,8-17)

         Židé vše udělali přesně podle Božího příkazu. Výsledem byl ohromný: "Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město." (Jozue 6,20)

        Při čtení těchto slov se mi vybavila vzpomínka na dva kamarády, kteří spolu nemluvili víc jak deset let. Hradba mezi nimi byla možná pevnější, než ta v Jerichu. Pak se našel někdo třetí, kdo jim pomohl, aby uvěřili, že se vše může změnit. Protože oba dva souhlasili a modlilo se za ně spousta dalších lidí, hradby jejich nepřátelství padly. Dnes jsou zase kamarádi a společně litují vlastní hlouposti, díky které se připravili o deset let společných zážitků.

        Víra i dnes boří hradby, které mohou být různé.
        Tím největším zázrakem, který znám, je zboření hradeb, které od sebe oddělují dva lidi. Manželé, rodiče a děti, rozhádaní přátelé...
        Spoustu lidí trápí jejich zbabrané vztahy. Místo toho, aby se je pokusili napravit, hledají raději nové partnery i kamarády. Věří, že v novém vztahu to bude lepší. Když to tak není, jdou do dalšího vztahu a někteří tímto hledáním promarní celý život.

        Pokud tě svazují nějaké nedobytné a nezničitelné hradby, nenech si namluvit, že to tak musí zůstat i nadále. Nemusí. Popros Boha, aby tvé hradby smazal. Prožij stejnou zkušenost, jako Židé před hradbami Jericha.