Ukradené požehnání (Požehnání v Bibli 38)

V 17. a 18.kapitole knihy Soudců je velice zajímavý příběh, který se týká požehnání. V jedné židovské rodině zjistili, že se ztratil rodinný stříbrný poklad. Žena, která tuto rodinu vede, pronáší kletbu nad zlodějem. Netuší, že stříbro ukradl její syn Míka.

Když si Míka uvědomí, že by mu stříbro přineslo prokletí, přichází za svou matkou s přiznáním: "Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal." Tu jeho matka řekla: "Můj synu, buď požehnán Hospodinu!" (Soudců 17,2)

Žena si v té chvíli uvědomuje, co udělala a proto se snaží obrátit prokletí v požehnání. Má obavy, že jen pronést požehnání nestačí a tak se snaží to vše pojistit úplatkem. Vezme značnou část pokladu a nechá vyrobit "sochu tesanou a litou", kterou pak zasvěcuje Hospodinu. Věří, že Jahve je stejný jako bohové okolních národů.

Jenže Boží požehnání si nejde koupit. A tak příběh pokračuje dál. Míka si doma pořídí soukromou svatyni a pak dokonce zaměstná levitu Jónatana jako svého domácího kněze. Zdá se, že Bůh žehná jeho domu...

Jednoho dne okolo prochází pět zvědů z pokolení Danovců. Když zjistí, že v domě Míky žije kněz, ptají se ho na Boží vůli. O několik týdnů později obklíčí Míkův dům šest set ozbrojenců a ukradnou mu jeho svatyni i s Bůžky a všemi posvátnými předměty. Jónatan se tomu snaží zabránit. Když ale dostane nabídku, aby se stal knězem kmene Danovců, opouští Míkův dům a jde s ozbrojenci.

O loupeži se dovídá i Míka. Svolá sousedy a vydá se za loupežníky. Dohoní je a vznese požadavek, aby mu vrátili celý lup. Ozbrojenci mu odpoví: "Ať už za námi není slyšet tvůj hlas! Jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a budeš smeten i se svým domem." (Soudců 18,25)

Díky tomuto příběhu jsem pochopil, že Boží požehnání není na prodej. Boha není možné uplatit. Bůh dává pravidla a tomu, kdo je bere vážně, žehná. Míka si myslel, že je jedno, jak bude sloužit Hospodinu. Věřil, že když zaplatí, bude mít požehnání...

Vybudování soukromé svatyně stálo Míku hodně prostředků, času i sil. O vše ale nakonec přišel, protože Hospodin nemůže žehnat a chránit toho, kdo zná Boží zákony, ale raději se řídí těmi svými. A tak se stalo, že ozbrojení Danovci Míkovi ukradli jeho "požehnání".

Dnešní sobotu chci využít k tomu, abych přemýšlel, zda se Míkovi v něčem nepodobám.