To království je mezi vámi

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (L 17,20+21)

Člověk často hledí do budoucna a věří, že jednou bude konečně šťastný. To je něco, co je nám vlastní. Místo toho, abychom se teď radovali z toho, co máme, se upínáme na něco, co ještě nemáme, a věříme, že až to budeme mít, tak přijde konečně ta chvíle, kdy zakusíme pořádné štěstí.

            Farizeové se snažili ve svém životě dodržovat všechny biblické zákony a také vše, co k těmto Stvořitelovým radám během staletí přidala židovská tradice. Dařilo se jim to s velkým sebezapřením. Dělali to s nadějí, že jednou, až přijde Boží království, jim to Hospodin vynahradí.
            Židé zapomněli, že Boží zákon není od toho, aby nám kradl štěstí, ale naopak, aby nám je přinášel. Proto 119. žalm začíná nádherným vyznáním: „Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.“ (Žalm 119,1)

            Křesťan nemusí žít jen budoucností, jak se domnívají mnozí lidé. Jamile dovolím Ježíši, aby vstoupil do mého života tím, že mi bude prokazovat lásku, začnu zakoušet přítomnost jeho království.
            Problém je v tom, že království Boží je mezi námi a já ho mohu přehlédnout, stejně jako se to stalo farizeům. Přitom stačí tak málo – dovolit Ježíši, aby vstoupil do mého nitra.

            V Ježíši, v jeho milosti a lásce, je Boží království všude tam, kde mu lidé dovolí, aby jejich srdce naplnil svou láskou.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)