Saulův zoufalý pokus

        Na Saulovi je stále více zřetelná jeho posedlost démony. Chová se jako šílenec. Zapomíná na své povinnosti a jeho jediným zájmem je likvidace toho nenáviděného Davida. Když se dovídá, že se David přestěhoval za hranice, přemýšlí o tom, že se s vojskem vydá za ním, aby zničil jeho město.

Znovu do války s Pelištejci
        V době, kdy Saul se třemi tisíci svých nejvěrnějších ztrácí zbytečně čas tím, že se snaží zabít Davida, vpadnou do Izraele Pelištejci. Využívají Saulovy nepřipravenosti a velice rychle se dostávají až do středu Izraele.
        Armáda je díky Saulově snaze zabít Davida nepřipravená. Přesto se celkem rychle nedaleko Jizreelu schází početné izraelské vojsko a začínají přípravy na boj. Všichni si znovu uvědomují, jak moc jim schází Samuel, který vždy dokázal přijít s Hospodinovým ujištěním, že bude bojovat s nimi.
        Jenže Samuel tu už není a král vůbec nevypadá dobře. Je zamlklý, vypadá to, že je také vyčerpaný a má strach. Jednou navečer navíc opouští své vojsko a odchází z tábora. Jeho nerozhodnost, obavy a nejistota se přenáší i na jeho vojsko.

Bože, proč mlčíš?
        Také Saul si uvědomuje, že najednou zůstal sám. Samuel už tu není a když se pokouší volat k Hospodinu, aby mu ukázal, co má dělat, nedostává žádnou odpověď. Saula se zmocňuje stále větší zoufalství. Stále častěji je slyšet, jak volá: "Bože, proč mlčíš?"
        "Hospodin se nikdy neodvrací od člověka, který k němu přichází v upřímnosti. Proč neodpovídá Saulovi? Král odmítl Samuelovu radu... Vyhnal Davida, Božího vyvoleného. Zavraždil Hospodinovy kněze. Mohl dostat odpověď, když zpřetrhal všechny komunikační kanály, které nebesa nabízejí?
Saul nehledal odpuštění hříchů a usmíření s Bohem, ale osvobození od svých nepřátel. Svou vzpourou se oddělil od Boha. Neexistuje jiná možnost návratu než prostřednictvím lítosti nad hříchem a pokáním."⁽¹⁾
        Saul odmítá cestu pokání.

Najděte mi věštkyni
        Nakonec si volá jednoho ze svých poradců a dává mu příkaz, aby mu našel věštkyni, se kterou by se mohl poradit, co dál. Sluha se zdráhá. Připomíná svému pánu příkaz, který dal Hospodin skrze Mojžíše: "Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám..., proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu."⁽²⁾
        Saul ale trvá na svém a tak jeho poddaný raději odchází, aby splnil příkaz, který dostal.
        Saul zůstává sám. O jeho nitro v té chvíli zápasí síly dobra a zla. Král plánuje, že požádá věštkyni, aby mu vyvolala ducha zemřelého Samuela. Uvažuje o tom, přestože právě Samuel učil, že neexistují žádní duchové zemřelých. Vždy tvrdil, že po smrti už nic člověk nic neví a ani nemůže nic dělat.
        O pár let později napíše moudrý král Šalamoun: "Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje."⁽³⁾
        K Saulovi přichází jeho poradce. "Pane, našel jsem věštkyni. Bydlí v Endor." Král se hned vydává na cestu, přestože je už večer. Převléká se za obyčejného poutníka.
________________
⁽¹⁾Na úsvitu dějin 331; ⁽²⁾Lev.20,6; ⁽³⁾Kazatel 9,5-6;