Radostná bohoslužba (Radost v Bibli - 11)

Každou sobotu ráno, když moje žena vstoupí do modlitebny, k ní přiběhne malá holčička. Ví, že dostane pár sladkostí. Pro sebe i pro své sourozence. Není totiž lakomá. Manželka se na tu chvíli těší. Ví, že těch pár bonbónů, které přinese, udělá pár dětem takovou radost, že se jim pak líbí i celá bohoslužba.

Na tento ranní sobotní rituál jsem si vzpomněl při čtení slov, která jsou součástí Mojžíšova ceremoniálního zákona: "Budete tam jíst před Hospodinem, svým Bohem, a vy, i váš dům se budete radovat ze všeho, k čemu jste přiložili ruku, v čem ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh." (Deuteronomium 12,7)

Občas slýchám, že bychom dětem bonbóny na bohoslužbě dávat neměli. Jednak tím prý znesvěcujeme místo, kde se setkáváme s Bohem a také prý děti učíme, aby od Boha stále jen něco očekávaly a nic mu nedávaly. Je to pravda?

Když jsem byl malý, také jsem s rodiči chodil na bohoslužby. Seděl jsem tam a nic nechápal. Ti velcí se bavili o něčem, čemu jsem vůbec nerozuměl. Zpívali písně, které mi nic neříkaly a pak poslouchali nějakou dlouhou řeč, které říkali kázání, a to už jsem vůbec nevěděl, k čemu je to dobré. Nejraději bych běhal venku, nebo hrál fotbal.

Také jsem měl ve sboru jednoho hodného "strýčka", který mi dával něco dobrého. Vždy ráno, když přišel, byla ochutnávka. "Pokud budeš hodný", říkal mi, "po skončení dostaneš víc!" Takový bonbón byla tehdy pro nás, děti z chudé rodiny, vzácnost. A tak jsem se snažil být hodný, protože odměna stála za to.

Bůh mi dnes dává víc než jen pár bonbónů. Chrání mne i mé blízké, mám vše, co potřebuji k životu. K tomu mi ještě dává věčný život. Na rozdíl od toho hodného strýčka ale neslibuje, že to vše dostanu, až se naučím "být hodný". Dává mi to už dnes. Nečeká, až budu hodný, protože to bych se nikdy nedočkal.

Radost před Hospodinem, to je v Bibli často zmiňované téma. Bůh si přál, aby už jen vyslovení jeho jména vyvolávalo radostné pocity a vzpomínky. Proto si přál, aby se lidé radovali vždy, když se s ním setkají.

Ve 12. kapitole knihy Deuteronomium jsou Židé vyzýváni, aby se připravili na vstup do zaslíbené země. Ve svém novém domově jim Bůh ukáže místo, kam za ním mají přicházet, aby ho slavili a děkovali mu za projevy jeho požehnání. Vždy přitom měli vystrojit hostinu, která jim připomene, co vše jim Bůh dává.

Bůh si přeje, abychom se radovali. To nám o něm hodně prozrazuje. Apoštol Jan napsal, že "Bůh je láska." (1. Janův list 4,8+16) Často slýchám, že Bůh Starého zákona je přísný, soudící a trestající, zatímco Bůh Nového zákona je láska. To může tvrdit jen ten, kdo si pořádně neprostudoval Bibli. Protože soud, tresty i lásku a milosrdenství nacházíme v celé Bibli.

Nemám se však radovat sám. Proto mohu číst: "Budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, vy, i vaši synové a vaše dcery, vaši otroci a vaše otrokyně, i lévijec, který žije v tvých branách, protože nemá mezi vámi podíl ani dědictví." (Deuteronomium 12,7) Všímáte si? Nemám se radovat sám. Ke své radosti mám přizvat všechny lidi z mého okolí. Třeba i bezdomovce. Každého, kdo mi nebude závidět, ale bude se radovat se mnou a všemi, kdo přijmou mé pozvání.

Hospodin je láska a má nás rád. To není téma Nového zákona. Je to téma celé Bible!

Myslím, že to je důvod k pořádné radosti.