Radost s rychlým koncem (Radost v Bibli - 18)

Cesta k radosti někdy vede i přes bolestné poznání. Pozorné čtení Bible nás může ochránit před tím, abychom se museli učit z vlastních chyb. V tom je její jedinečnost. Nepřináší totiž jen příběhy se šťastným koncem. Na chybách a omylech svých postav ukazuje, jak končí ten, kdo chce dosáhnout štěstí, postavení a moci nečestným a hříšným způsobem.

Jeden z takových příběhů je v biblické knize Soudců: "Jestliže jste tohoto dne jednali s Jerubaalem a s jeho domem věrně a bezelstně, radujte se z Abímeleka a také on ať se raduje z vás. Jestliže však nikoli, ať vyšlehne z Abímeleka oheň a pozře šekemské občany i dům Miló, pak ať vyšlehne oheň z šekemských občanů a z domu Miló a pozře Abímeleka." (Soudců 9,19-20)

Smutný příběh o touze po moci. O co v něm jde?
Abímelek je jedním z mnoha synů Gedeóna, slavného soudce a zachránce národa. Byl tak slavný, že ho lidé jeho země požádali: "Buď naším vladařem, ty i tvůj syn i vnuk, protože jsi nás vysvobodil z rukou Midjánců."
Ale Gedeón je odmítl: "Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!" (Soudců 8,22-23)

Gedeón dobře věděl, co je pro jeho lid ideální. Proto odmítl královskou korunu a věřil, že se stejně zachovají i jeho děti. Abímelek, syn jeho "ženiny", měl jiný názor. Našel si pár kamarádů, vytvořili společný gang a pak jednoho dne zavraždil šedesát devět synů svého otce.

Obyvatelé Šekemu z něho měli takový strach, že ho prohlásili za krále. Abímelekovi se splnil jeho sen. Ze syna služky se stal král. Byla to raketová kariéra. Věřil, že teď bude konečně radostný a šťastný.

Abímelekovo vraždění ale přežil Jótam, jeden z jeho nevlastních bratrů, který je také autorem slov z úvodního biblického textu. Když se o všem dověděl, tak ještě dřív, než uprchl, vystoupil na vrchol hory Gerizímu a z něho pronesl nejprve zvláštní podobenství, kterým vyjádřil, jak bude panování nového krále vypadat:
"Slyšte mě, šekemští občané, a vás nechť slyší Bůh!
Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: »Kraluj nad námi!«
Oliva jim však odpověděla: »Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé a kymácet se nad stromy?«
Stromy pak vyzvaly fík: »Pojď nad námi kralovat ty!«
Fík jim však odpověděl: »Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?«
Stromy pak vyzvaly vinnou révu: »Pojď nad námi kralovat ty!«
Vinná réva jim však odpověděla: »Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem a kymácet se nad stromy?«
I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: »Pojď nad námi kralovat ty!«
A trnitý keř stromům odpověděl: »Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!« (Soudců 9,7-15)

Po této bajce pak Jótaml prones proroctví, které jsme četli v úvodu. Jak to nakonec s Abímelekem dopadlo? Podívejme se ještě jednou do Bible: "Abímelek panoval nad Izraelem tři roky. Bůh poslal mezi Abímeleka a šekemské občany zlého ducha a šekemští občané se vůči Abímelekovi zachovali věrolomně.
Tak násilí, spáchané na sedmdesáti Jerubaalovcích, a jejich prolitá krev, dopadly na Abímeleka, jejich bratra, který je povraždil, i na šekemské občany za to, že ho podporovali, když vraždil své bratry." (Soudců 9,22-24)

Ne každá radost má dlouhé trvání. Jsou i takové, které nakonec vezmou rychlý konec. Kolik lidí dnes touží po okamžité radosti za každou cenu. Myslí si, že radost je možné si koupit za půjčené nebo ukradené peníze. Pak následují exekutoři, vězení, tvrdý pád...

Nebojme se někdy trochu déle čekat na splnění svých snů. Ono totiž pořád platí, že "s poctivostí nejdál dojdeš", alespoň co se nebe a věčné radosti týká.