Prozrazená budoucnost

Chtěli byste vědět, co vás čeká dnes, zítra, za týden, za rok... ? Láká vás poznání budoucnosti? A je vůbec možné poznat budoucnost? Nebo jsme odkázáni jen na naše odhady nebo na různé šarlatány, kteří si z této lidské touhy udělali dobrý byznys?

Chtěli byste znát, co vás čeká v budoucnosti? V Bibli je spousta textů, které se v době svého vzniku týkaly budoucnosti. Říkáme jim proroctví. Mnohá z nich se už naplnila, další na své naplnění čekají.

Starý příběh

Přečtěme si jeden starý příběh: Kdykoli se aramejský král chystal do boje proti Izraeli, radíval se se svými služebníky: "Můj tábor bude na tom a tom místě."
Muž Boží však izraelskému králi vždycky vzkazoval: "Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!" Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát.
Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: "Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?"
Jeden z jeho služebníků řekl: "Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici."
On poručil: "Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout."
Oznámili mu: "Hle, je v Dótanu."
Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město. Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?"
Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi."
Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!" Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!" I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova.
Elíša jim řekl: "To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte." A dovedl je do Samaří.
Sotva vstoupili do Samaří, Elíša řekl: "Hospodine, otevři jim oči, ať vidí." Hospodin jim otevřel oči a spatřili, že jsou uprostřed Samaří.
Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: "Můj otče, mám je dát pobít?"
Řekl mu: "Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu."
Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země. (2. Královská 6,8-23)

Bůh ví o všem, co se děje na naší zemi. Ví i o nás. Podle Bible dokonce zná i naše myšlenky. Ježíš říká, že náš nebeský Otec ví dokonce předem i to, co mu chceme říci v naší modlitbě.

V Bibli jsou stovky proroctví. Podívejme se nejprve na dvě, která se už naplnila. To první se týká Týru, druhé Jeruzaléma.

Město Týr
Prorok Ezechiel zapsal následující předpověď: Proto praví Panovník Hospodin toto: "Jsem proti tobě, Týre, přivedu na tebe mnohé pronárody, jako když moře přivádí svá vlnobití. Zničí hradby Týru, zboří jeho věže; i prach z něho smetu, učiním jej holou skálou. Staneš se místem v moři, kde se suší sítě. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina, lupem pronárodů se stane." (Ezechiel 26,3-5)
V době, kdy bylo toto proroctví zaznamenáno, byl Týr slavné město ve Fénicii, jehož obyvatelé bohatli z obchodu. Mohli si proto dovolit to nejlepší bezpečnostní zabezpečení svých domovů.
Pokud bychom v té době chtěli najít místo, kde nebylo kromě bohatství nic svaté, byl to právě Týr. Babylónský král Nebúkadnesar potřeboval 13 let na jeho dobytí.

Obyvatelé Týru se z této porážky poučili a proto vystavěli nový Týr na ostrově, který byl vzdálen asi 700 metrů od břehu, na kterém kdysi stávalo staré město.
Věřili, že město, které je ze všech stran obklopeno mořem, nemůže nikdo porazit. Alexandr Veliký se o to marně pokoušel sedm měsíců. Pak ale našel způsob, se kterým Týřané nepočítali. Jeho vojáci začali na pevnině rozebírat trosky starého města a z nich pak vybudovali silnici spojující ostrov s pevninou. Byli přitom tak důkladní, že po nich na místě starého Týru zbyla jen holá skála. Naplnila se tak slova z knihy Ezechiel: "... tvé kamení, dříví i prach svrhnou do vod." (Ezechiel 26,12)
Dnes je na místě starého Týru malá rybářská vesnička, ve které žije několik chudých rodin.

Zničení Jeruzalémského chrámu
Pojďme ke druhému příběhu. Ježíš jednou vyslovil něco, čemu jeho učedníci nechtěli věřit: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno." (Matouš 24,2) Reagoval tak na jejich nadšení, s jakým pozorovali Jeruzalémský chrám.
Byla to tehdy impozantní dominanta židovského hlavního města, kterou jste nemohli přehlédnout, ať jste přicházeli z kterékoliv strany. Všichni Židé byli na svůj chrám hrdí a neuměli si představit, že by mohl být zničen. To by asi byl konec světa.

Přesto byl 10. srpna roku 70 chrám zničen. Vypálila ho Titova vojska. Podle tradice byl požár tak silný, že se při něm tavilo zlato, kterým byla potažena chrámová střecha. Stékalo po stěnách a prosakovalo do podlahy. Když po několika dnech žár uhasl, vojáci rozebírali zbytky chrámu, aby se k tomuto zlatu dostali. Ježíšova slova se naplnila.

Příchod Mesiáše
Židovští proroci předpověděli také spoustu podrobností ze života Mesiáše. Pokud byste si dali tu práci a hledali, pak byste mohli najít zhruba šedesát zásadních předpovědí a ještě další dvě stě sedmdesát těch drobnějších.
Kdybych tu měl vypsat vše, co se o Mesiáši můžeme dovědět na stránkách Starého zákona, byla by z toho obsáhlá kniha. Proto si dovolím udělat jen malý výběr.

Místo narození
Díky Vánocům ten příběh asi znáte. Do Jeruzaléma přicházejí mágové, které tam přivedla zvláštní hvězda. Hledají nově narozeného budoucího krále a proto jdou do paláce. Předpokládají, že ho najdou právě tam. Král Herodes je jejich příchodem překvapený. Proto si volá znalce zákona a ptá se jich, kde se má podle židovských Písem narodit nový král.
Dostává okamžitou odpověď: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ,A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele." (Matouš 2,5-6) Židovští kněží, které žádá Herodes o odpověď citují text z 5. kapitoly proroka Micheáše.
Mudrci proto odcházejí do Betléma, kde nového krále skutečně nalézají.

Původ
Mnozí hrdinové Starého zákona dostávají zvláštní zaslíbení. Jedním z nich je i Abraham, kterému Bůh říká: „… ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny národy země." (Genesis 22,18)
Prorok Bileám upřesňuje, který z Abrahamových potomků bude dalším z "praotců" Mesiáše: „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." (Numeri 24,17)

Zázračný způsob narození
Nejstarší předpověď narození Mesiáše zazněla v ráji, kde Hospodin prohlásil na adresu svůdce: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Genesis 3,15) Jako by už zde zaznívalo ono tajemství zázračného početí života, které vzpomíná i Izaiáš: „Protože sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel." (Izaiáš 7,14)
K Ježíšovu narození Marie nepotřebovala muže. Když ji chtěl Josef propustit, protože se domníval, že má jiného muže, navštívil ho ve snu nebeský posel, který ho uklidňoval slovy: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého." (Matouš 1,20)

Čas příchodu
Zajímavou předpověď přináší prorok Malachiáš: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů." (Malachiáš 3,1)
Mesiáš musel přijít v době, kdy ještě existoval chrám. Dříve, než byl v roce 70 n.l. zničen římskými vojáky.

Čas smrti
Podle proroka Daniele je dokonce možné spočítat i okamžik Mesiášovy oběti, na kterou spoléhají všichni křesťané. V proroctví, které popisuje dobu, kterou dává Bůh svému lidu, píše: "Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby.
Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již.
Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení. Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí." (Daniel 9,25-27)
V roce 457 před Kristem vydal perský král Artaxerxes dekret, kterým povolil Židům znovu opevnit Jeruzalém a postavit v něm chrám. Pokud na Danielovo proroctví vztáhneme ono prorocké "den za rok dávám tobě" (Ezechiel 14,6), pak se při počítání Mesiášovy smrti dostáváme do roku 31 n.l.

Proč byli proroci tak důkladní? Proč Hospodin dopředu prozrazuje tolik podrobností?
Odpověď dává samotný Ježíš, který je podle křesťanů očekávaným Mesiášem: "Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně." (Jan 5,39) Bůh ví, jak je pro nás důležité, abychom mohli poznat Mesiáše, který přišel, aby nás zbavil prokletí smrti a nabídl nám možnost žít věčně.

Bible nabízí tři sta padesát proroctví, která se naplnila v životě Ježíše Krista. Je to dost důkazů o tom, že je to ten pravý Mesiáš – náš Spasitel? Pro mne ano.

Přesto Ježíš musí říci svým židovským posluchačům z řad kněží: "Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život." (Jan 5,39) I v těchto slovech vlastně můžeme vnímat proroctví. Ježíš už dopředu ví, co mu nakonec tito "zbožní Židé" udělají. Když ho tito duchovní vůdcové později nechávají zatknout, aby ho odsoudili k smrti na kříži, Ježíš říká: "Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci." (Matouš 26,56).

Dějiny psané dopředu

Slyšel jsem, že biblická proroctví jsou dějiny psané předem. Je na tom kus pravdy. Vraťme se na závěr ještě jednou ke zničení Jeruzaléma. Když se učedníci ptali Ježíše, jak poznají dobu, ve které dojde ke zničení jimi tolik milovaného chrámu, odpověděl: "Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu; a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.
Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.
Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude." (Matouš 24,15-21).
Mesiáš, který svým životem naplnil stovky starozákonních proroctví, varuje své žáky před tím, co je čeká. Popisuje dobu, která bude předcházet zničení chrámu a vyzývá je, by pak včas opustili své město a zachránili si tím život.

O čtyřicet let později oblehli Římané Jeruzalém. Město bylo sevřeno ze všech stran, takže nikdo nemohl utéct. Pokud se o to někdo pokusil, byl zabit buď Římany, nebo samotnými Židy, kteří tyto uprchlíky považovali za zrádce.
Zásoby potravin v Jeruzalémě rychle ubývaly, protože město bylo plné poutníků, kteří přišli na velkonoční svátky. Zdálo se, že hlad Židy brzy donutí, aby se vzdali.
Pak se stalo něco zvláštního. Cesius, který velel Římským vojskům, dal povel k ukončení obléhání. Židé toho okamžitě využili a napadli ustupující vojáky Cesiovy armády. Jednu chvíli se dokonce zdálo, že Židé zvítězí.
Křesťané, kteří žili v Jeruzalémě, si vzpomněli na Ježíšovo varování a okamžitě opustili město. Tentokrát jim v tom nikdo nebránil.
Historici říkají, že to byla poslední příležitost, jak si mohli obyvatelé Jeruzaléma zachránit život. Krátce nato totiž se svou armádou přitáhl Titus, který už obléhání Jeruzaléma, z pohledu Římanů, dovedl do úspěšného konce, po němž se z Jeruzaléma stala hromada rozvalin, ve kterých svůj hrob nalezli všichni jeho obyvatelé.

Lidová moudrost praví, že "historie je nejlepší učitelkou". Pokud by to byla pravda, pak by Bible nebyla na okraji zájmu současné společnosti. Historie nás totiž učí, že se vyplatí naslouchat varováním proroků. A tak mám pocit, že pravdu má spíš Indíra Gándhí, která prý řekla: "Historie je nejlepší učitelkou s obzvlášť nepozornými žáky."

Říkají bibličtí proroci něco také o době, ve které žijeme? K tomu se dostaneme příště.

První díl seriálu "Co když Bible nelže?" najdete zde. Další ve stejnojmenné rubrice.