Prokazuj sobě i druhým dobro

            "Změna je život." Je tato lidová moudrost pravdivá? Jeden můj učitel teologie rád říkával: "Je to pravda, ale musíš tomu rozumět." Nový rok nám určitě přinese změny. Spousta věcí bude jiných a my je nijak neovlivníme. Přesto jsem přesvědčen, že to podstatné, naše štěstí, ovlivnit můžeme.

        Šalomounova slova, která vám chci dnes, na prahu nového roku připomenout, mne jako dobrovolníka Adry velice těší. Při svém hledání štěstí a smyslu života tento bájný král objevil něco, co i mně přináší radost a dává mému životu nový obsah.

        Král hledal štěstí v bohatství, slávě, moudrosti, sexu a ve spoustě dalších oblastí. Byl bohatý a mocný, takže si mohl dovolit i to, o čem se běžnému člověku může jen snít. Přesto dochází k překvapivému objevu:
"To mne přivedlo k poznání, že není nic lepšího,
   než se radovat a prokazovat sobě i druhým dobro." (Kazatel 3,12)

        Po sobecké snaze najít štěstí v "braní" zjišťuje, že daleko lepší, než jen brát, je dělit se, hledat štěstí v tom, když se o svou radost podělí s těmi, kteří zrovna moc důvodů k radosti nemají.

        Tomu, co objevil, se dnes říká "charita" nebo také "obecně prospěšná činnost". Pro mne je to "dobrovolná služba potřebným". Díky Adře se každý týden setkávám s lidmi, kteří pravidelně věnují část svého volného času "dobrovolnictví".

        Navštěvují domov důchodců, nemocnici, dětský domov, hospic nebo také osamělé lidi v jejich domácnosti. Lidem, kteří mají špatný zrak, čtou knížky. Nemocné a staré lidi doprovázejí na zdravotní procházky a k lékaři, nebo jim třeba zajdou nakoupit vše potřebné...

        Z vlastní zkušenosti vím, jakou radost tato činnost přináší. Nejen těm potřebným, ale i tomu, kdo jim poslouží. Většinou se brzy vyvine zvláštní přátelský vztah. Člověk si přitom také uvědomí, jak dokáže třeba nemoc nebo stáří obrátit život naruby. Učí se dívat na svět trochu jinýma očima...

        Šalomoun říká něco, čemu jsem dřív nerozuměl:
"Ale je to také dar,
   jestliže člověk může jíst a pít
   a tak se dobře mít i při vší své námaze." (Kazatel 3,12+13)

        Od dětství mám rád křupavý chleba a také syrovou zeleninu. Miluji, když se mohu zakousnout do mrkve nebo kedlubny... Vzpomínám, jak jsem jednou jako kluk u babičky labužnicky vychutnával čerstvou mrkvičku z její zahrádky.

        Po chvíli jsem si všiml, že mne pozoruje dědeček. V jeho očích bylo něco, čemu jsem nerozuměl. Zeptal jsem se ho, co se na mne tak dívá a on odpověděl: "Vlastíku, ani nevíš, jak ti závidím tvoje zuby. Víš, jak rád jsem křoupal mrkev stejně jako ty? Jenže dneska už nemám zuby a strouhaná nebo vařená mrkev, to už není ono."

        K tomu, abychom měli radost z jídla, není třeba, aby byly každý den řízky a bramborový salát. Stačí i prosté jídlo, které mám rád, třeba ta mrkev nebo kedluben. Při každém kousnutí mohu děkovat Bohu za zuby i za to, že s jejich pomocí mám co kousat.

        A pak je tu ještě jeden rozměr radosti u jídla. Je jím pohostinnost. Když pozvu někoho, kdo si na tom jídle pošmákne spolu se mnou, bude mi chutnat dvojnásob a ještě se mohu radovat z toho, že jsem se o tu svou radost z dobrého jídla mohl podělit s někým jiným.

        Dodnes vzpomínám na oslavu mých třicátých narozenin. Hlavním jídlem na "hostině" byly bramboráky. I tehdy jsem poznal, jak je dobré, když se mohu "radovat a prokazovat sobě i druhým dobro".

            Zkus to také. Možná je to návod, jak žít v tom novém roce šťastněji.