Příběh Ezaua a Jákoba zřejmě dobře znáte. Přesto si ho dnes dovolím připomenout v dalším pokračování letošního seriálu "Požehnání". Tahle dvojčata se nikdy neměla moc v lásce. A tak se nemůžeme divit tomu, co jednou provedl Jákob svému o pár minut staršímu bratrovi.
Ezau měl rád dobrodružství a napětí. Proto se rád vydával na lov. Jákob se zase raději pohyboval "u plotny". Tou vlastně začíná jedna dost důležitá epizoda v životě obou bratrů.
Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený a řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti." Proto se jmenuje Dóm (to je Červený).
Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!"
Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!"
Jákob řekl: "Odpřísáhni mi to dnes."
A on mu to odpřísáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi. Jákob dal pak Ezaovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. (Genesis 25,29-34)
Jakou souvislost to má s požehnáním? Je to prosté. Prvorozený syn v té době dostával od otce zvláštní požehnání. Takže ho měl obdržet i Ezau. Tenhle mladík má ale prchlivou povahu. Je to cholerik, který nejdřív jedná a pak teprve myslí. Důkaz jsme právě četli.
Pak uplyne pár roků a Izák, otec obou bratrů cítí, jak mu rychle ubývají síly. Jednoho dne se rozhodne, že je čas, aby požehnal svému oblíbenému synovi Ezaovi. Domluví se s ním, jak to provedou. Až Ezau uloví nějakou zvěřinu a připraví ji otci, dostane požehnání.
Mladý lovec vyráží, aby co nejdříve přichystal otci jeho oblíbenou pochoutku. Netuší, že jejich rozhovor slyšela matka, která měla zase raději Jákoba. Než se Ezau stačí vrátit z lovu, Rebeka zařídí takový drobný podvod, díky kterému dá skoro slepý a skoro hluchý Izák své požehnání mladšímu synovi.
Ezau se ten den na lovu zdržel trochu déle. Nakonec ale ulovil krásného srnce a s hotovou lahůdkou pak přichází k otci. Ten je v té chvíli překvapený, ale rychle se vzpamatuje a pozná, co se stalo. Smutně pak musí Ezaovi oznámit, že pro něj požehnání určené prvorozeným, nemá. Kniha Genesis zachycuje, jak to pokračovalo dál.
Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: "Požehnej mně, také mně, otče!"
On odvětil: "Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání."
Ezau řekl: "Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání." A otázal se: "Pro mne už požehnání nemáš?"
Izák Ezaovi odpověděl: "Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?"
Ezau otci odpověděl: "Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!"
A Ezau zaúpěl a rozplakal se. (Genesis 27,34-38)
Proč jsem dnes vzpomínal tento příběh? Bůh měl připravené toto speciální požehnání pro Ezaua. Tomu ale ve chvíli hladu byla milejší jedna porce červené čočky. Podle textu v té chvílí "pohrdl prvorozenstvím". Starší Izákův syn tak dal najevo, že vlastně o požehnání, které patří prvorozeným, nestojí. Jákob toužil po prvorozenství a nakonec dostal i ono speciální požehnání.
Když Ezau poznal, co se stalo, uvědomuje si, co ztratil. Vzteká se a volá: "Požehnej mně, také mně, otče!" Má smůlu. Jednou provždy přišel o nejcennější dar, který mu jeho otec mohl dát.
Bůh má pro každého z nás připraveno své požehnání. My ho ale někdy, podobně jako Ezau, odmítáme. Máme pocit, že se bez něj obejdeme. Příběh Ezaua a Jákoba je v Bibli napsán jako varování. Říká nám, abychom byli v oblasti požehnání opatrnější. Jednou přijde okamžik, kdy bude Bůh ve svém království vítat ty, kteří si zde, na naší zemi, dokázali jeho požehnání vážit.
Pokud respektujeme Bibli, pak dnes určitě budeme mít dostatek času k tomu, abychom přemýšleli o našem vztahu k Božímu požehnání. Také nám hrozí, že bychom ho mohli prodat za misku čočovice. A to by byla škoda, nemyslíš?
