Proč se těm Židům pořád tak daří?

Tuto otázku mi jednou večer položil spolužák. Pár dnů před tím jsme spolu hovořili o mé víře. Nemohl pochopit, jak můžu věřit Božím slibům, které jsou v Bibli. A já se k tomu po jeho otázce vrátil. Vyprávěl jsem mu, jak kdysi dávno Bůh Židům slíbil své požehnání. A protože Bůh plní své slovo, jsou Židé tím, čím jsou.

Už počtvrté se vydáme na Sinaj v době před 3 300 lety. Bůh tehdy začal vydávat zákony pro národ, který vyvedl z egyptského otroctví. Co jim vlastně nabídl? O čem tyto zákony, mezi které patří i Desatero, vypovídají?
V minulém díle (“Co jsem se naučil na Mírově") jsem uvedl desatero potřeb, které očekávají děti od rodičů. Jsem přesvědčený o tom, že stejné potřeby máme i my dospělí. A měli je i Židé, které Bůh vysvobodil z Egyptského zajetí. Podívejme se dnes na to, jak se Bůh k těmto potřebám staví.

Já jsem tvůj Bůh, potomku Abrahama
Víte, co mne na Desateru vždy znovu naplní obdivem vůči Bohu? Hned v úvodu Bůh říká: „Já jsem TVŮJ Bůh!“
Bůh neříká: „Já budu tvůj Bůh, až toho budeš hoden!“ Už ve chvíli vydání zákona se hlásí k tlupě bývalých otroků, hlásí se k lidem, za které by se každý z nás asi styděl…

Já jsem tvůj Bůh, i když Abraham není tvůj předek
Bůh toto své ujištění neříká jen potomkům Abrahama. V davu, který tehdy utekl z Egypta, byli i zástupci jiných národností. Lidé, kteří se rozhodli odejít se svými přáteli pryč z Egypta. I jim Bůh říká: „Jste také mými přáteli.

Nyní ti dávám pravidla pro tvůj svobodný život
Své přátele pak seznamuje s novým životním stylem. Představte si, že byste s někým hráli karty. V okamžiku, kdy byste vyhrávali, by vaši společníci ve hře změnili pravidla tak, aby vyhráli oni… Líbilo by se vám to?
Jak často mění Bůh svá pravidla hry? Pravidla, která Bůh dal, měl důkladně promyšlená. Proto je nemusí měnit každých pět nebo deset let, jako se tomu děje v naší společnosti.

Jako tvůj Bůh se o tebe postarám
Jak se asi cítili tito lidé, když putovali neznámou krajinou? Nedávno je pronásledovali Egypťané. Kdo to bude zítra? Bůh je ujišťuje, že s ním se mohou cítit bezpečně. Mojžíš zdůrazňuje, že z Boha nemusí mít strach. On ho zná. Byl s Ním čtyřicet dnů na hoře a po celou dobu, co byl s Bohem, nepotřeboval jídlo ani pití...
Také zkušenost se záchranou u Rudého moře dává Bohu do rukou pádné argumenty pro toto tvrzení. Bůh může slíbit svou ochranu s plným vědomím, že svůj slib také dodrží.

Vysvobodil jsem tě, protože tě mám rád
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč si Bůh vybral zrovna potomky Abrahama? Nemohl si vybrat jinou skupinu nebo národ?
Napadá mne pouze jediné vysvětlení – osvobodil je, protože je měl rád. Měl k nim osobní vztah kvůli jejich předkům – Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Josefovi a dalším.
Když občas vzpomínám na své dětství, smekám před svými rodiči, že mne vždy dokázali milovat.
Když přemýšlím o svém životě, smekám před svou manželkou, že mne má stále ráda.
Ale nejvíc smekám před Bohem. Ten o mně ví úplně všechno a přece mne má stále rád.

Prozradím ti, jak mi můžeš dát najevo svou lásku
Můžeme milovat Boha? Nedostaneme od něho košem? A jak mu můžeme projevit svou lásku? I na to Bůh odpovídá ve svém zákoně.
Když se Bohu vyznáme ze své lásky, ze svého obdivu k němu, nemusíme se bát zesměšnění nebo odmítnutí. Bůh je připraven na naše milostné projevy.

Vždy si na tebe udělám čas
V jednom z příštích dílů budu psát o tom, že Bůh je ochoten nám naslouchat a věnovat nám svůj čas. Je také ochotný nám odpovídat na naše otázky a obavy.
Bůh se ve svém zákoně zavazuje, že bude mít pro svůj národ dostatek času. A zde je dobré se na chvíli zastavit. Většina křesťanů se domnívá, že Bůh nás prostřednictvím svého zákona zavazuje a omezuje. Ale je to přesně naopak. Bůh zavazuje a omezuje sebe sama.
U prvního vydání zákona na Sinaji tento závazek vyrývá vlastním prstem do kamenných desek.
Bůh se nebojí svůj slib a závazek zaznamenat na medium, které se nesnadně přepisuje. To svědčí o jeho velké lásce k nám lidem. A nejen lásce, ale i odvaze.

Máme něco společného - co nás spojuje – den odpočinku
Bůh má den, na který se jeho lid může těšit, protože spolu s ním oslaví narozeniny světa a také v tento den může podle listu Židům vyhlížet věčné Boží království.
Bůh dal lidem den odpočinku – v hebrejštině nese jméno sabat (česky - svátek, den odpočinku, sobota). Dal ho svému lidu proto, aby v něm pěstovali společenství s ním, se svou rodinou i se svou církevní obcí.

Chci s tebou vést pravidelný dialog, naslouchám ti
Možná jste zaregistrovali, že v poslední době pošty doručují stále méně klasických dopisů. Je to dáno tím, že máme mobily a počítače a našli jsme nové formy komunikace.
Bůh nabídl svému lidu spolehlivou formu komunikace - modlitbu. Prozradil svou e-mailovou adresu nebo číslo mobilu. Kdykoliv se tuto formu komunikace jeho lid rozhodne využívat, Bůh mu odpovídá. Komunikuje, představuje se a dává důkazy o své věrohodnosti. Jedná čestně, průhledně a jasně.

Pokud se ti vztah se mnou nezamlouvá, můžeš odejít
V jedné rodině mají pejska, který je většinou uvázaný u boudy na dvoře. Když jsem je navštívil, využil situace a utekl. Jeho majitelé neustále vyhlíželi, zda se vrátí…
Bůh svůj lid neuvazuje na řetěz. Respektuje svobodu svého národa. Nedrží je násilím. Mohou odejít. Neomezuje je, ale ty, kteří zůstali, ty vychovává tak, aby došli a zvítězili.

Takovou autoritou chtěl být pro Izrael Bůh! A i když Židé mnohokrát nedodrželi a porušili smlouvu s Hospodinem, Bůh své slovo drží. Proto se Židům stále tak daří. Přežili stovky pogromů. A stále platí to, co Bůh prohlásil, když spolu uzavírali smlouvu: “Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha...“ (Bible, Deuteronomium 28)

Takovou autoritou se chce Bůh stát i nám, pokud mu to dovolíme. Chceme? I nám chce žehnat, stejně jako žehná Židům. Okolo nás často vládne anarchie. Právo silnějšího. Mnoho lidí se řídí hesly jako např.: „Co je tvoje, to je moje. A co je moje, po tom ti nic není!“
Nebo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele!“
Bůh není přítelem anarchie. Nabízí řád pro každodenní život. Záleží jen na nás, zda ho přijmeme. Bůh nám v tom dává svobodu. Ale přeje si, abychom znali důsledky přijetí i odmítnutí smlouvy, kterou nám nabízí.

Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji za trpělivost. Příště už snad budu stručnější. Společně si položíme otázku: “Proč se vyplatí mít jen jednoho Boha, jak o tom hovoří první paragraf Desatera?“
Do té doby Vám přeji Boží ochranu a požehnání.

Předchozí díly seriálu Pořádek nebo anarchie:
Máme raději pořádek nebo anarchii?Efektivní stát se desetiprocentní daníCo jsem se naučil na Mírově