Před exekutorem vás nezachrání dluhy vašich sousedů

Poprvé od doby, co máme možnost svobodně volit, padlo moje konečné rozhodnutí necelých 24 hodin před začátkem voleb. V rozhodování mi pomohl i předvolební duel "pana čistého" s "nejlepším diskutérem".

Když se hovoří o zadlužování naší země, pak jeden z argumentů těch co rádi slibují další rozdávání,je, že i naši sousedi se zadlužují. Že je to dnes normální. Tak proč se divíme?
Jenže, když k vám přijde exekutor, určitě vám nepomůže, když budete ukazovat na své sousedy, kteří dluží možná ještě víc.

Včera večer jsem si naposledy položil otázku: “Co nabízejí politické strany?“ Ty nové se přestavují jako šance na dlouho očekávanou změnu. Všechny společně slibují, že zametou s korupcí, upevní nebo naopak zruší naše členství v EU, mávnutím kouzelného proutku vyřeší hrozivý deficit státního rozpočtu...

Nemám rád dluhy. Proto by mi nevadilo zvýšení daní. Ale jen v tom případě, že by se díky nim začal umořovat státní dluh. Vadilo by mi, kdyby mi zvýšili daně, aby z nich pak žili lidé, co jsou přesvědčeni o své diskriminaci jenom proto, že jim sociálka odmítá dávat další mimořádné dávky s tím, že když si chtějí žít stejně dobře jako pracující, musí chodit do práce.
Mám sociální cítění. Proto by mi nevadilo, kdyby mi zvýšili sociální a zdravotní pojištění a z vyšších výnosů zdravotního pojištění by tak mohli být léčeni těžce nemocní lidé. Vadilo by mi, kdyby z mých peněz byla placena péče o hypochondry, kteří jsou schopni chodit k lékaři skoro každý den.
Mám rád staré lidi. Proto by mi nevadilo, kdyby z mých odvodů do státní kasy dostali přidáno důchodci. Vadilo by mi, kdyby se z těchto peněz zvyšovaly důchody bývalým estébákům a starým strukturám.

Komu dám svůj hlas? Sledoval jsem, co pozitivního nabízejí jednotlivé strany. Přemýšlel, zda to, co slibují, jsou jen iluze, které se po volbách rozplynou jako pára nad hrncem, nebo přicházejí s ideály, které stojí za to, abychom za nimi šli.
Komu dám svůj hlas? Nedám ho stranám, jejich představitelé po celou dobu dlouhé předvolební kampaně v médiích a na billboardech jen kritizovali a díky tomu nedokázali udělat i něco pozitivního.

Přestože volební kampaň mnoho pozitivního nepřinesla, zůstávám optimista. Do voleb ještě zbývá pár hodin. Vím, že nezůstanu doma, ale opět půjdu do známé volební místnosti. Tak, jako doposud při každých svobodných volbách na všech úrovních. To je to nejmenší, co mohu pro budoucnost země, kterou mám rád, udělat.
Život mne naučil, že obyčejní lidé musí své dluhy platit. Proto budu volit stranu, pro kterou je šetrný stát jednou z hlavních priorit. Nevěřme tomu, že dluhy se neplatí. Nepodporujme další zadlužování, protože až do Česka přijde exekutor, řeči o dluzích našich sousedů nám nepomohou.