Požehnej laskavě mému domu (Požehnání v Bibli 39)

Když Bůh upevnil Davidovi jeho pozici Izraelského krále, David se mu za to chce odvděčit. Rozhodne se postavit chrám, který by důstojně reprezentoval Hospodinův majestát.

Své rozhodnutí oznámí proroku Nátanovi. Tomu se králův záměr líbí. Jenže Bůh má jiný názor. Vzkáže Davidovi: "Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. ¹²Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. ¹³Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. (2.Samuelova 7,11-13)

A jak na to reaguje David? Svůj postoj vyjádří v modlitbě: "Nyní tedy, Hospodine Bože, potvrď navěky své slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domě. Učiň, jak jsi promluvil. ²⁶Ať je navěky veliké tvé jméno, ať se říká: »Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem.« A dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný.
²⁷Neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi svému služebníku ohlásil: »Vybuduji ti dům.« Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu.
²⁸Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní. ²⁹Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Vždyť jsi to, Panovníku Hospodine, přislíbil. Tvým požehnáním bude dům tvého služebníka požehnán navěky." (2.Samuelova 7,25-29)

Zatímco Boží láska je nepodmíněná, Boží požehnání záleží na našem postoji k Bohu a jeho radám. Když respektuji jeho rady a pravidla, vyjadřuji tím, že si vážím jeho lásky i dobroty. Současně mu také dávám najevo, že projevy jeho požehnání nepovažuji za náhodné "štěstí", ani za něco samozřejmého.

David zná příběh krále Saula. Ten zpočátku respektuje Boží vůli a Bůh mu žehná. Později se rozhoduje žít po svém a požehnání se z jeho života postupně vytrácí.

Když David ve své modlitbě prosí "požehnej laskavě domu svého služebníka", tak tím současně Bohu slibuje svou poslušnost. Uznává, že Bůh stojí nejen nad prostým Izraelitou, ale i nad králem. Na vlastní kůži poznal, jak je dobře, když může spoléhat na Boží ochranu a pomoc.

Díky vlastním zkušenostem s Bohem si David přeje, aby Bůh žehnal nejen jemu, ale i všem jeho potomkům v dalších pokolení. Proto svou modlitbu končí prorockým konstatováním: "Tvým požehnáním bude dům tvého služebníka požehnán navěky."

S Boží ochranou a požehnáním mám podobné zkušenosti jako David. Chci se proto i dnes modlit podobně, jako on: "Pane Ježíši, požehnej dnes laskavě mému domu. Chci ti naslouchat a respektovat Tvé rady. Nauč to, prosím, i mé syny a všechny mé potomky v dalších generacích, abys mému domu mohl žehnat až do chvíle, kdy se vrátíš na naši zemi, abys i zde založil království své slávy."