Potkal jsem smutnou princeznu

Jakmile jsem ráno uviděl zamračenou oblohu, měl jsem radost. Těšil jsem se, že se konečně ochladí. Nikdy jsem letní vedra neměl moc rád, a to letošní mi připadá skutečně rekordní.

         Cestou do obchodu začaly z nebe padat kapky a vzduch se ještě více ochladil. V tom jsem ji uviděl. Po tváři jí stékaly slzy. Zpod kudrnatých vlásků se její smutné oči dívaly na zakaboněné nebe a její výraz ve tváři se té obloze nápadně podobal. Vzlykala: „Dnes neuvidím sluníčko!“ Pak se podívala na babičku a čekala, co jí odpoví. Ta vedla svou malou vnučku dál a po malé chvíli řekla: „Neboj, ten déšť nebude trvat dlouho.“ Pak jsme se minuli, protože já šel na opačnou stranu.
Vrátil jsem se z nákupu a vrhnul se do víru všedních povinností. Na tu malou jsem za chvíli zapomenul. Radoval jsem se z toho, že je chladněji a že mi díky tomu jde vše od ruky trochu rychleji než při včerejším vedru.

          Kolem poledne vysvitlo slunce a teplota se brzy začala blížit k tomu, co bylo v posledních dnech „normální“. Měl jsem chuť začít brblat a naříkat, když v tom jsem si najednou vybavil tu smutnou malou tvářičku i ty slzy, co se po ní kutálely. Představil jsem si, jakou má ta malá radost, že zase vidí sluníčko a moje brblání bylo najednou to tam.
Také se mi vybavila slova apoštola Pavla, jednoho z průkopníků křesťanství. V dopise, který vznikl ve vězení, napsal: „Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.“ (Filipským 4,11+12, Bible) Tento člověk, čekající na soud, také napsal: „...stejně tak se i vy radujte a spolu radujte se mnou.“ (Filipským 2,18, Bible) Pavel seděl ve vězení, čekal na soud a na smrt, ale nic z toho ho nedokázalo připravit o radost, kterou měl ve svém nitru.

         Život vždy neplyne tak, jak bych si přál. Navíc, přání jednoho může být v protikladu s přáním toho druhého. Stejně, jako dnes ráno - zatímco já se z mraků radoval, ta malá byla smutná.
Během dne jsem se k té malé kudrnaté hlavince opakovaně vracel v myšlenkách. Znovu jsem si připomenul, jak malá je vzdálenost mezi spokojeností a blbou náladou, nebo mezi radostí a smutkem. A také to, jak já sám mohu ovlivnit, zda budu v jednom kuse brblat a naříkat, nebo prožiji radostný a spokojený den.

          Přeji vám pohodový víkend bez ohledu na to, zda máte rádi sluníčko a hic, nebo ne.