Poslední šance

Saul znovu jedná v rozporu s Boží vůlí. Opět jedná jako svévolník. Věří, že mu to pomůže, ale opak bude pravdou.

Saul odmítá vinu
        Samuel je z jednání Saula smutný. Zatímco Saul se svým vojskem oslavuje vítězství, Samuel pláče a prosí Boha o radu, co má dělat. Hospodinova odpověď ho ale vůbec netěší: "Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí."⁽⁷⁾ Samuel tu noc ani na chvíli neusnul. Celou ji probděl. Modlil se a prosil Boha o další šanci pro Saula. Marně.
        Ráno se vydává do vojenského tábora. Saul mu jde vstříc a tváří se, jako by bylo vše v pořádku: "Buď požehnán od Hospodina. Řídil jsem se Hospodinovým slovem."⁽⁸⁾ Taková lež. Copak si myslí, že obelže muže, který vede pravidelné rozhovory s Bohem?
        Samuel se ptá: "A co to bečení ovcí, jež doléhá k mým uším, a to bučení dobytka, které slyším?"⁽⁹⁾ Připomíná tím Boží rozkaz, že mají být vyhubena i všechna zvířata Amáleků. Saul vše svádí na lid: "Přivedli je od Amáleka. Lid ušetřil nejlepší kusy z bravu a skotu, aby je obětoval Hospodinu, tvému Bohu. Ale zbytek jsme vyhubili jako klatý."⁽¹⁰⁾
        Samuel, který se celou noc přimlouval za Saula, nyní dává za pravdu Hospodinu. Král je opravdu nenapravitelný. Proto mu říká: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků.
Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále."⁽¹¹⁾

To není pokání
        V té chvíli Saulovi dochází, co mu hrozí. Pokud ztratí přízeň Hospodina i Samuela, bude jeho kralování daleko obtížnější. Proto okamžité otáčí své jednání a prosí: "Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil Hospodinův rozkaz i tvá slova. Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl. Nyní však sejmi ze mne prosím můj hřích a vrať se se mnou; chci se poklonit Hospodinu."⁽¹²⁾
        "Nebyl to zármutek na hříchem, nýbrž strach z trestu, co vedlo krále Izraele k tomu, že prosil Samuela... Kdyby Saul činil opravdové pokání, vyznal by svůj hřích veřejně. Avšak jeho hlavní starostí bylo udržet si své postavení a zachovat si věrnost lidu. Chtěl být poctěn Samuelovou přítomností, aby tím posílil svůj vliv."⁽¹³⁾

Sauli, Bůh tě opouští
        Saul prosí Samuela, aby se s ním vrátil do tábora, ale ten to odmítá. Znovu opakuje Boží verdikt: "Nevrátím se s tebou. Zavrhl jsi Hospodinovo slovo, proto Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem."⁽¹⁴⁾ Chce odejít, ale Saul ho uchopí za cíp jeho roucha. Táhne tak pevně, že ho utrhne. V té chvíli Samuel prohlásí: "Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty. Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval."⁽¹⁵⁾
        Saul dál žadoní, aby se s ním Samuel vrátil do tábora. Ten nakonec souhlasí a tak se spolu vydávají na cestu. Král si v duchu říká, že to asi ještě nebude tak zlé, když se starý soudce nechal přemluvit.
        V táboře nechá Samuel předvést zajatého pohanského krále: Agag šel k němu sebevědomě, neboť si řekl: "Zajisté je odvrácena hořkost smrti."
Samuel řekl: "Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy." A Samuel rozsekal Agaga na kusy před Hospodinem v Gilgálu.
Potom Samuel odešel do Rámy...⁽¹⁶⁾
        Cesty krále a starého soudce se rozcházejí. Kronikář zaznamená: "A Samuel už nikdy až do dne své smrti Saula nespatřil, avšak pro Saula truchlil."⁽¹⁷⁾
___________
⁽⁷⁾1.Sam.15,11; ⁽⁸⁾1.Sam.15,13; ⁽⁹⁾1.Sam,15,14; ⁽¹⁰⁾1.Sam.15,15; ⁽¹¹⁾1.Sam.15,22-23; ⁽¹²⁾1.Sam.15,24-25; ⁽¹³⁾Na úsvitu dějin 308; ⁽¹⁴⁾1.Sam.15,26; ⁽¹⁵⁾1.Sam.15,28-29;  ⁽¹⁶⁾1.Sam.15,32-34; ⁽¹⁷⁾1.Sam.15,36;