Pomluva je jako bumerang

V seriálu  "Pořádek nebo anarchie" se dnes budeme věnovat  9. paragrafu  biblického Desatera,  který se týká  mezilidských  vztahů.  Jeho  respektování  nám pomůže udržovat  dobré  vztahy nejen  v naší rodině, ale i na pracovišti a se sousedy.

Máte dobré sousedy? Můžete svým sousedům věřit? Dali byste jim klíče od svého domu?
Když jsme Havířově jezdili na dovolenou, naše sousedky se nám staraly o zahrádku, zalévaly skleník, vybíraly poštu... Ale to nebylo všechno. Protože nám v té době zrála ve skleníku rajčata, říkal jsem jim, aby je spotřebovaly a nebo rozdaly.
Když jsme se vrátili, všechno bylo v pořádku. O pár týdnů později se mne sousedka Jana ptala, kdy si přijdu pro rajčata, co u nich máme uložené v mrazáku.

Už jste někdy někoho pomluvili? Už vás někdy opravdu svrběl jazyk? Stalo se vám už někdy, že jste se dověděli něco opravdu pikantního o někom, koho ti druzí berou víc než vás? Je pak snadné odolat a nepustit do světa kousek "tajemství"?

Věnujme se nyní devátému paragrafu smlouvy, kterou Bůh uzavírá s člověkem. Ještě před tím ale na chvíli nahlédněme do ráje. Následující příběh jsme v tomto seriálu už jednou četli: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. (Genesis 3,1-8)

První pomluva, která zazněla na naší planetě Zemi byla velmi rafinovaná. V hlavních rolích:
- diabolos – našeptávač, pomlouvač.
- pomlouvaný je Bůh, stvořitel nejen nebe a země, ale i tvůrce člověka.
- naslouchající žena a jejím prostřednictvím pak i její muž.

Výsledek této první pomluvy?
Zlo, které se už šest tisíc let snaží ovládnout každého z nás. Daří se mu to u každého z nás. U jednoho více, u druhého méně. A právě v oblasti našeho jazyka se mu daří velice dobře.

Jakub píše o našem jazyku zajímavou úvahu: Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Všichni přece mnoho chybujeme.
Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi.
Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo... (Jakubův list 3,1-8)
Je docela možná, že bychom našli člověka, který by u předchozích osmi přikázání mohl s čistým svědomím říci: “To není můj problém.“ Ale pochybuji, že by někdo s čistým svědomím mohl tvrdit, že nikdy nikomu neublížil svým jazykem.

Vypráví se, že jednoho dne přišla k nebeské bráně velká skupina žen. Petr vytáhl velkou Bibli a přečetl z ní první přikázání. Pak řekl: „Ty z vás, které celý život věřily v jednoho Boha, mohou zůstat. Ostatní ať odejdou.“
Pak přečetl druhé, třetí, čtvrté, páté... Vždy odešla část žen.
Když se dostal k devátému, zůstaly poslední dvě.
Petr se na ně obrátil se slovy: „Pokud jste nikdy nikoho nepomluvily, můžete zůstat. Jinak odejděte.“
Jedna z nich se obrací k odchodu, zatímco druhá zůstala stát. Petr volá na tu odcházející: „Prosím tě, tu hluchou vezmi s sebou!“

Toto vyprávění chce ukázat na dva poznatky:
- jednak ukazuje na to, že nikdo z nás si není schopen zasloužit nebe svými skutky,
- potřebujeme Ježíšovu sílu, abychom mohli odolat pokušení zneužít svůj jazyk v náš prospěch.

Slovo má velkou moc. A psané ještě větší, i když novinám už dnes nikdo nevěří tak, jako moje babička, která často říkala: „Musí to být pravda, protože to psali v novinách!“

Když jsem skládal závěrečné státní zkoušky na VUT v Brně, dostal jsem při zkoušce z marxismu-leninismu otázku, jak je to s rovnováhou sil v Evropě. Když jsem odpověděl, že rovnováha sil v Evropě není, zdálo se, že soudruha generála ve výslužbě, který byl zkoušejícím, budou omývat.
Pak se vzpamatoval a spustil na mne, co to vykládám za nesmysly. Vždyť přece musím vědět, že díky úsilí Rudé armády, která nás chrání, je už čtyřicet let v Evropě rovnováha sil, která nedovoluje imperialistickým silám, aby na nás zaútočily.
Když skončil, zeptal jsem se ho, zda četl včerejší Rudé právo. Tam přece psali, že kvůli tomu, že USA porušily křehkou rovnováhu sil, musí Sovětský svaz na našem území urychleně rozmístnit rakety SS-20. Zakončil jsem otázkou: „Snad si soudruhu generále nemyslíte, že nám Rudé právo lže...“
Tím má zkouška úspěšně skončila…

Dnešní politikové si velice dobře uvědomují, jak velkou moc má slovo. Proto na celém světě, v každé společnosti probíhá boj o moc nad médii. Ten kdo ovládá média, má velikou moc. To můžeme vidět nejen v Itálii ale i u nás. Z ředitele soukromé televize se před časem stal senátor.
Slovo. Může zachránit život i zabít. Jakub přirovnává jazyk ke kormidlu, kterým je možné ovládat velikou loď.

Představme si devátý paragraf smlouvy mezi Bohem a člověkem:
"Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví." (Exodus 20,16)

Deváté a desáté přikázání nejlépe vystihují roli, kterou má v našem životě hrát zákon. Příště se tomu budeme věnovat více. Faktem zůstává, že zákon nás má přivádět k Ježíši.

Když David poznal, jak nesnadné je mít svůj jazyk pod kontrolou, modlí se: "Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu..." (Žalm 141,3-4)
David poznal, že není v jeho silách vyvarovat se hříchů jazyka. Proto dává svůj jazyk pod Boží kontrolu.
Jeho syn Šalamoun napsal: "Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením." (Přísloví 21,23)
Bylo by možné citovat další texty Bible i citáty slavných lidí. Ale všechny by se opakovaly. Člověk jen stěží ovládne svůj jazyk.

To Bůh velice dobře ví a proto přichází se svým závazkem. K čemu se Bůh zavazuje v devátém paragrafu své smlouvy s člověkem?
KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH ŽIL VE TVÉM SRDCI, OSVOBODÍM TĚ
- od lhaní a vymýšlení si,
- od křivého svědectví.

Přejete si, aby Bůh ovládal váš jazyk? Chtěli byste, aby ve chvíli, kdy hrozí, že svým slovem někomu ublížíte, zasáhl Bůh?
On je ochoten to dělat. Pokud chcete, podobně jako David, aby Bůh byl strážcem vaší řeči, nebojte se ho o to požádat.

Bůh jde ale ve svém závazku ještě dál. Bůh nás chce ochránit před tím, co devastuje naše nitro ještě více. Co Bůh nabízí dále?
KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH ŽIL VE TVÉM SRDCI,
- přestaneš podezírat svého bližního,
- přestaneš předpokládat něco špatného, křivého u svého bližního.

To je Boží nabídka, kterou nám předkládá v devátém přikázání. Je ochoten změnit náš vnitřní život tím, že do něj sám vstoupí.

Ježíš to popsal slovy: Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. (Lukášovo evangelium 6,45)

Mnozí křesťané dbají na svůj zevnějšek, aby vypadali jako slušní lidé. Na bohoslužbu vždy přicházejí oblečeni tak, jak se domnívají, že by mělo vypadat společenské oblečení. (A to je určitě dobře)
Dělají také dobré skutky, které jsou už zdaleka vidět. Zapojují se do prospěšných akcí a po nějaké době dojdou k závěru, že už je s nimi vše v pořádku a proto mohou svým kritickým okem shlédnout na ty, kteří nejsou tak dokonalí, jako oni.
A pak, místo aby svůj názor pověděli tomu, koho se týká, raději se o něj podělí s někým, kdo je v jejich kritice podpoří.

Na adresu těchto křesťanů Bůh prostřednictvím Jakuba posílá následující varování: "Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná." (Jakubův list 1,25+26)

Ať si to uvědomuji nebo ne, můj styl řeči o mně hodně prozrazuje. A nejen to, co řeknu – tedy verbální komunikace, ale i to co naznačím svým pohledem či dokonce mlčením, to vše vypovídá o tom, co se odehrává v mém nitru.

Jak se projeví, když pustím Ježíše do svého života? Když mu, obrazně řečeno, otevřu své srdce?
Pak Ježíš i na nás naplní to, co slíbil už na Sinaji: „Když budu ve tvém srdci pánem Já, pak nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“
Ale ono to funguje i opačně: „Pokud vydáváš křivé svědectví o svém bližním, pak je to důkazem toho, že Já ve tvém srdci nejsem!“

A toto, přátelé, je pro každého z nás vážné varování! Desatero je pro nás indikátorem toho, zda je nebo není Ježíš v našem životě přítomen. Ale o tom bude jeden z příštích dílů tohoto seriálu.
Přeji Vám, ať váš jazyk i to co napíšete, přináší lidem radost a pokoj.