Pán nepřeslechne křik utlačovaných

Při čtení žalmů bychom neměli zapomínat, že v nich jejich autoři zachycují své emoce. Díky tomu se nám někdy právem může zdát, jako by si někdy protiřečili.

     David v 9. žalmu píše:
"V Bohu se skryje každý utlačený,
   tam najde pomoc ve svém trápení.
Pane, kdo tebe poznal, v tebe doufá,
   protože toho, kdo tebe hledá,
  jsi nikdy nezklamal, ten není opuštěn." (Žalm 9,10-11)

     Pokud bychom vycházeli jen z písně, mohli bychom dojít k závěru, že když přišel jakýkoliv problém, David se pomodlil a Bůh hned vše vyřešil. Když se ale podíváme třeba do 35. žalmu, v něm už David takové nadšení nemá:
"Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku?
Zachovej mou duši před zkázou,
   kterou mi přichystali,
   jediné, co mám, chraň před lvíčaty...
Otevírají si na mě ústa, říkají:
   "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči."
Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý,
   Panovníku, nebuď mi vzdálen!
   Probuď se, postav se za mé právo,
   za mou při, můj Bože, Panovníku." (Žalm 35,17+21-23; ČEP) 
     Král David nebyl jen hrdina a válečník. Možná nás překvapuje tím, jak poetickou má duši. Básníci se neumí přetvařovat. Píšou o tom, co zrovna prožívají. Proto David v jednom žalmu zpívá o Bohu, který ho nikdy neopustil, aby později, když prožívá krizi své víry o tom samém pochyboval.

     Jsem rád, že mohu ve své Bibli číst obojí Davidovo svědectví. To vyčítavé i to oslavné. Protože moje zkušenosti se těm Davidovým hodně podobají.
     Jsou chvíle, kdy mám pocit, že na mně Bůh zapomněl. Z mých úst pak k nebi stoupá výčitka: "Jak dlouho...?" Stačí však, když chvíli počkám a pak to najednou při pohledu nazpět vidím úplně jinak.

     Pravda, někdy se mi zdá, že se to Bohu vše vymklo z rukou. Že už je toho zla, bolesti a utrpení nějak moc. Zdá se mi, že ty Boží mlýny nemelou a nebo melou příliš pomalu. Něco podobného určitě občas prožíval i David. Ale i on nakonec vždy končí u oslavné písně.
"Zpívejte žalmy Pánu, který sídlí na Sijónu,
   hlásejte jeho činy všem národům!
Kdo prolil krev, před Bohem neobstojí,
   Pán nepřeslechne křik utlačených." (Žalm 9,12-13)

         Ve své Bibli mám některé texty podtržené zelenou pastelkou. Zelená je pro mne barvou naděje. Je to dobrá pomůcka pro chvíle, kdy se mi nedaří, mám pocit, že mne nikdo nemá rád a že mi všichni ubližují. Dnes jsem si zeleně podtrhl i druhou část 13. verše.

Pokud také máte někdy pocit, že jste nejutlačovanější ze všech utlačených, vezměte si zelenou pastelku a ten závěr 13. verše si podtrhněte také. Hledejte v Bibli texty, které můžete podtrhnout zeleně. Určitě se vám to bude jednou hodit.