Nic není čisté samo v sobě

Nedávno jsem od svého křesťanského kolegy slyšel, že Zákon je už zbytečný, protože nám stačí láska. Po jeho prohlášení jsme pak diskutovali o tom, jak taková láska vypadá. Vystačí si jen s tím, co pronesou naše ústa?

Podle Pavla se tato láska projevuje hlavně ohledem na druhé. Dává mi sílu dělat věci, které bych nedělal, kdyby to nebylo potřeba pro záchranu mých duchovních sourozenců: "Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali. Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží." (Římanům 14,14-18)

Apoštol pokračuje ve své úvaze o tom, že i naše jednání, které je v souladu se Zákonem, může vést k pohoršení toho, kdo nemá stejné poznání jako já.

Něco podobného popisuje i ve svém listu do Korintu, kde měli křesťané zřejmě stejné problémy, s jakými se potýkala církev v Římě: "Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.
Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!
Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu." (1. Korintským 8,9-13)

Každá doba má své "maso obětované modlám". Každé křesťanské společenství má své citlivé téma, kde můžeme svou neohleduplností ubližovat těm, kteří nemají poznání shodné s tím našim.

Apoštol Pavel dobře věděl, že modla nic neznamená. Pro něho byla modla kusem dřeva, kovu nebo kamene. Proto neměl problém sníst maso, které bylo obětováno v pohanském chrámu. Kvůli těm, pro které by to mohlo být překážkou na jejich cestě k Ježíši, se rozhodl raději takové maso nejíst.

Četli jsme, že "království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého." Patřím k církvi, která se rozhodla akceptovat biblický pohled na "čisté" a "nečisté" pokrmy, jak jsou rozlišeny v 11. kapitole knihy Leviticus. Rozhodl jsem se tak s ohledem na mé zdraví. Věřím, že můj Stvořitel ví nejlépe, co mému tělu svědčí a co mu naopak ubližuje.

V každém případě ale i v této oblasti platí Pavlova slova z dopisu do Korintu: "Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme." (1. Korintským 8,8)

Určitě je dobré dodržovat biblický jídelníček. Přitom by nám ale nemělo uniknout to, co je podle Pavla podstatnější. Upozorňuje nás na tři oblasti našeho duchovního života, které by měly pozitivně ovlivňovat i náš praktický každodenní život:

1.       Spravedlnost
Tento pojem zmiňuje apoštol ve svém listu třicetkrát. Je to tedy jedno z ústředních témat celé knihy. Spravedlnost je v ní vždy dávána do souvislosti s vírou a s Bohem. Za vzor je dáván Abraham, o kterém Pavel napsal: "Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem! Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´" (Římanům 4,2+3)

2.       Pokoj
Pokoj Pavel vzpomíná devětkrát. Ten, který nám nabízí Ježíš, je důsledkem správné víry: "Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista." (Římanům 5,1)

3.       Radost
O radosti Pavel v tomto dopise píše jen sedmkrát. Většinu textů na toto téma máme ještě před sebou. Jeden z nich říká: "Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého." (Římanům 15,13) Opět máme pohromadě celou trojici: víra (která vede k ospravedlnění), pokoj a radost.

I když bych si to přál, nemohu o sobě říci, že se  mne už žádné "pře" o názorech netýkají. Občas se do něčeho takového nechám zatáhnout. Ve svých modlitbách prosím Boha, abych raději věnoval čas budování víry, která mi pomůže prožívat ospravedlnění a díky tomu přinášet lidem ve svém okolí pokoj a radost. Snad i o mně jednou bude platit: "Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží." (Římanům 14,18)