Dnes se ještě jedou vrátíme k textu, o kterém jsme uvažovali v 16. dílu tohoto seriálu o požehnání. Apoštol Petr nás v něm vybízí, abychom místo oplácení, raději těm, kteří nám ubližují, žehnali.
Připomeňme si Petrova slova: "Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání." (1.Petrův list 3,8+9)
Přemýšleli jste někdy na tím, kdy vás zlo nejvíc zraňuje? Od kterých lidí to nejvíc bolí? Pokud ano, tak jste si všimli, že nejhorší je to od těch nejbližších. Proto se dnes zaměříme na naše životní partnery. Podívejme se, o čem píše Petr v textech, které tomu dnešnímu předcházejí.
"Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží.
Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.
Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet." (1.Petrův list 3,1-7)
Tyto texty ženy většinou nemají moc rády. Nakonec, kdo se dnes rád podřizuje někomu druhému? A my muži tato slova našim ženám občas rádi připomeneme. Samo sebou, že je trochu vytrhneme z kontextu, tak, abychom mohli mít pocit, že jsme vládci nejen celého světa, ale i nad naší ženou.
Apoštol Pavel napsal něco podobného. Jen si dal trochu více práce s námi muži. Začíná něčím, co se zase nemusí líbit nám mužům. Jeho první rada zní: "V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým..."
Všimli jste si, kdo se má komu podřizovat? Ještě pořád máme pocit, že muž je pán a žena ta, která má jen poslouchat?
Pavel pak pokračuje dál: "Ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.
Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla." (Efezským 5,21-30)
Ve chvíli, kdy mám pocit, že mi moje žena ublížila, nemám vůbec chuť jí žehnat. A jsem přesvědčen, že stejné pocity má ona, když je to naopak. Pavel s Petrem nám ale radí, jak to můžeme změnit. A také ukazují na náš základní problém. V čem spočívá?
Je pozdě, když chceme s žehnáním začít ve chvíli, kdy máme spor. Naopak, v době, kdy máme zakopanou válečnou sekeru, se máme učit vážit si jeden druhého. Také bychom si měli ujasnit, v kterých oblastech se podřídíme partnerovi a v kterých zase on nám. A hlavně bychom v době míru a klidu měli budovat svou lásku. Dávat si každý den najevo, že se máme rádi.
Zkusme dnešní den využít k přemýšlení o našem manželství. Máme dvě možnosti. Buď využít každou příležitost, abychom si v hádce navzájem dokazovali, kdo má pravdu a kdo je doma pánem. To je první možnost, kterou dnes lidé rádi volí. Tou druhou možností, kterou nám radí Petr, je to, že se v takové chvíli začnu modlit o sílu žehnat svému partnerovi.
Přiznám se, že to je něco nového, co jsem doposud neznal a ani nepraktikoval. Zatím to ani neumím. Ale věřím, že se to s Boží pomocí naučím. Teď zrovna máme s manželkou období míru a pokoje. Tak se ho pokusím využít k tomu, abych si znovu uvědomil, jak moc ji mám rád, jak si jí vážím i to, že jsou oblasti, kde je jen dobře, když respektuji její názor a proto bych neměl mít problém se jí v tom podřídit.
Chtěl bych se naučit ve chvíli, kdy budeme mít nějakou při, místo zloby raději žehnat. Protože místo zloby pak mé srdce naplní Boží pokoj a požehnání se vrátí i na mou hlavu.
Bože, staň se v tom mým učitelem. Chci být Tvým žákem.
