Nejslavnější chrám

Každý národ má nějaký symbol, na který je hrdý. V Americe je to třeba Socha svobody, ve Francii Aifelovka, starý Řím měl Koloseum a Židé Jeruzalémský chrám.

První chrám, který postavil Šalamoun, byl zničen při obléhání Jeruzaléma vojsky babylónského krále Nebúkadnesara. Zhruba o sedmdesát let později začali židé s jeho obnovou. Prorok Ageus, který byl u toho, napsal: "Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.
Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů." (Ageus 2,7-9)

To bylo dost odvážné prohlášení. Samotný Ageus totiž chvíli před tím položil obyvatelům Jeruzaléma několik otázek: "Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě?
A jaký jej vidíte nyní?
Není ve vašich očích jen pouhé nic?" (Ageus 2,3)

Všichni viděli, že se nový chrám tomu původnímu nemohl rovnat. Byl jen slabým stínem toho, co pamatovali nejstarší z nich. Navíc, při jeho otevření ho nenaplnila Boží sláva a také ve svatyni chybělo původní vybavení – archa úmluvy i slitovnice s cheruby...

Byl nový chrám krásnější? Nebyl. Jak to tedy prorok myslel, když o něm prohlásil tak smělé tvrzení? V čem byla sláva, o které píše prorok?

O pět století do tohoto chrámu vstoupil Mesiáš – Ježíš Kristus. Chrám navštívil Bůh, který v něm byl uctíván. Tragédií je skutečnost, že mu židé nevzdali pocty, které mu náležely. Místo toho svého Boha nechali ukřižovat.

Jeruzalémský chrám opakovaně navštívil Hospodin. Chrám v té chvíli naplnila nejen Boží sláva, ale i milost, která byla později stvrzena Ježíšovou obětí na kříži i jeho slavným zmrtvýchvstáním.

Židé ale svého Boha nepřijali. Ježíš proto musí se slzami v očích pronést smutné proroctví: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: `Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.´" (Matouš 23,37-39)

Dřív, než se začneme pohoršovat nad jednáním židů v té době, si připomeňme slova Pána Ježíše: "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18,20)

Ježíš chce mít dnes chrám u mě doma. Stačí, když ho spolu s manželkou, dětmi nebo přáteli pozvu k nám domů. Kolikrát se už stalo, že k nám Ježíš přišel, ale já si toho nevšiml.

"Pane, děkuji Ti za Tvou trpělivost, jakou jsi měl se svým vyvoleným národem. Děkuji za trpělivost, kterou máš se mnou. Přijď i dnes k nám domů a udělej z mého domova svůj chrám."