Napálený chmaták

Před dvaceti lety se nám stala zajímavá příhoda. Byla to doba, kdy naše čtyřčlenná rodina žila z jednoho platu a tak jsme museli dobře počítat, abychom vždy vyšli až do další výplaty.

Manželka proto vždy udělala jídelníček na čtrnáct dnů dopředu, abychom pak mohli zajet do obchodu a udělat velký nákup. Další dny jsme kupovali jen potraviny, které se nedají dlouho skladovat.

Jednou jsme zase vyrazili na velký nákup. Když jsme v obchodě pořídili vše, co bylo na dlouhém seznamu, jeli jsme spokojeně domů.

Zaparkovali jsme před naším vchodem a začali odnášet zásoby z auta do chodby. Všimli jsme si, že do auta, které parkovalo za námi, zrovna nastoupil řidič. Nastartoval a chtěl odjíždět, ale pak si to rozmyslel a sledoval, jak odnášíme zásoby.

Přenášení zásob nám nějakou dobru trvalo a ten pán v autě za námi stále jen seděl a pozorně nás sledoval. Bylo nám to divné, ale neměli jsme potřebu dumat nad tím, co ho na nás zaujalo. Teprve, když viděl, že zamykáme naší škodovku, znovu nastartoval a rozjel se. Manželka pak ještě přes sklo ve dveřích viděla, jak u našeho auta zastavil, vystoupil, pro něco se sehnul, znovu rychle nasedl do auta a vystřelil, jako by ho někdo honil.

Když jsme doma vše uskladnili, manželka zjistila, že nemá peněženku. Najednou jí došlo, proč ten pán v autě za námi tak dlouho odkládal svůj odjezd. Viděl, jak jí při vystupování z auta vypadla peněženka a tak čekal, aby ji mohl sebrat hned, jak odejdeme.

V té chvíli moje žena dostala záchvat smíchu. Musel jsem chvíli počkat, až se uklidní a pak jsem se jí zeptal, čemu se tak směje. "Víš, v té peněžence zůstalo padesát haléřů."
Člověk by neměl být škodolibý. Ale když jsem si představil, jak ten chmaták otevírá starou peněženku, na kterou musel tak dlouho čekat, a pak v ní najde jen padesátník, dostal jsem záchvat smíchu i já.