Na přechodu pro chodce, drtí Tatra důchodce

Osmdesátiletá Josefka táhne z obchodu plnou nákupní tašku. Cestou domů musí i s nákupem vyšlapat pořádný kopec a tak si na tyto "měsíční" nákupy pořídila tašku na kolečkách. Pomalu jde do kopce a v tom za sebou slyší hlasy dvou mladých kluků. Zaraduje se, protože doufá, že jí s nákupem pomohou.

Omyl. Když oba profrčí okolo ní, jeden pronese, tak, aby to bylo slyšet: "Slyšel jsem, že kdo přejede důchodce, dostane od Kalouska pět tisíc!" Josefka, zase tak, aby to slyšeli, řekne: "To vás pan farář v tom náboženství učí pěkné věci!" Jak kluci zjistili, že je ta stará paní zná, dostali strach a rychle utekli.
Dál pomalu táhne svůj nákup do kopce a najednou slyší: "Paní, nechcete pomoct?" Ohlédne se a vidí mladou dívku, kterou ještě nezná. "To budu ráda. A ty si která?" Dozví se, že je to dcera místního komunisty, který zůstal ve straně i po revoluci.

Josefka mi to vyprávěla při naší poslední návštěvě. Vzpomněl jsem si při tom, jak jsem se jako malý kluk naučil od kamaráda básničku, jejíž úvod jsem použil v nadpisu. Dodnes si ji pamatuji:
"Na přechodu pro chodce, drtí Tatra důchodce.
Důchodce se vrtí, jak ho Tatra drtí.
Až ho dodrtí, tak se dovrtí."
Doma jsem ji hned přednášel mému bráškovi a nevšiml si, že mne slyší máma. Najednou jsem uslyšel: "A víš, že tím důchodcem by mohl být tvůj dědeček nebo babička? Nebo teta Fialová, ke které tak rád jezdíš na prázdniny?" Tahle její otázka mi pomohla, abych cosi pochopil.

Často slýchám, jak je ta dnešní mládež zkažená a zlá. Nemám pocit, že by dnešní děti byly horší, než jsme byli v jejich věku my. A pokud ano, pak je to možná i tím, že nemají tak dobré vzory, jako jsme mívali my.
Nedávno jsem v Lidlu vyslechl hádku dvou starších manželů a mám dojem, že by se od nich měli co "naučit" i ti nejsprostější mládenci.

A tak, až budeme mít chuť zase na adresu těch mladých pustit nějakou jedovatou slinu, vzpomeňme si na starou lidovou moudrost: "Zapomněla kráva, že byla telátkem!"