Může černoch změnit barvu kůže?

Jsou věci, které lze změnit snadno. Jiné se mění jen pozvolna a těžce. A pak je to, co změnit prostě nejde. Přesto se o to lidé pokoušejí. Příkladem může být třeba Michael Jackson, který se nechtěl smířit s barvou své kůže.

K otázce v nadpisu mne ale tento zpěvák neinspiroval. Možná, kdyby četl Bibli, věděl by, že jeho snaha nepřinese očekávaný výsledek. Zjistil by to dřív, než si svými experimenty zničil kůži.
V biblické knize proroka Jeremiáše je totiž napsáno: "Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?" (Jeremiáš 13,23) Ponechme nyní stranou, proč a komu prorok napsal tahle slova. V každém případě tu hovoří o tom, že změna bývá často těžká a někdy dokonce ani není v lidských silách ji uskutečnit.

V dalším pokračování série s názvem "Co když Bible nelže?" budeme přemýšlet nad tím, jestli se můžeme změnit. Pokud jste četli předchozí díly, tak už znáte slova apoštola Pavla, který prohlásil: "Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy." (Římanům 3,22-23) Můžeme nějak změnit náš stav? Nebo musíme zůstat takoví, jací jsme?

Jednou, před léty, jsem pozval k nám domů na oběd Bohunku, mé děvče. Měli jsme švestkové knedlíky. Moje máma je má vždy jedinečné. Když nám je tehdy donesla na stůl, Bohunka se dívala, jak jsou připravené.
Byly rozkrojené, vypeckované, posypané cukrem a nastrouhaným tvarohem. Na tom všem ještě byla zakysávaná smetana. No, prostě pohádka. Jenom o tom píšu a už se mi sbíhají sliny na jazyku. Bohunka to tehdy chvíli zkoumala a pak prohlásila: "Nemysli si, že tohle ti někdy budu dělat. S takovým rozmazlováním nepočítej."
Uteklo pár let a když máme doma švestkové knedlíky, chystá mi je Bohunka úplně stejně, jako to dělala má máma.

Ale ono to funguje i naopak. Když jsme měli svatbu, říkal jsem Bohunce, že nebudu nikdy umývat nádobí. Tuhle práci jsem nesnášel. Vždy jsem si představoval, čeho všeho se v té chvíli dotýkají mé ruce a dělalo se mi zle. Dnes s umýváním nádobí nemám problém.
V čem to je, že mi dnes Bohunka klidně vypeckuje knedlíky a já zase nemám problém s umýváním nádobí? Napadá mne jen jedna odpověď: "Je to v naší lásce!" Ta Bohunčina mění mne a moje zase ji.
Může hříšný člověk prožít proměnu? Může se změnit náš vztah ke zlu a hříchu? Může se ze sobce, který myslí jen na sebe, stát štědrý mecenáš?
V Bibli je zajímavý příběh. Vedle Ježíše je jeho hlavní postavou muž, který pracoval jako celník. Úřad celníka jste tehdy mohli získat jen tak, že jste dopředu zaplatili římskému úředníkovi roční clo. Pak jsme dostali povolení to clo jeden rok vybírat. Bylo na vás, zda jste vybírali poctivě, nebo jste vymáhali více, aby se vám vrátila vaše investice.

Většina celníků si na zakoupení úřadu musela vypůjčit a tak se pak snažili půjčku co nejdříve splatit a ještě vydělat na další rok. Je jasné, že tito podnikatelé nebyli vůbec populární. Lidé jim nadávali do zlodějů a kolaborantů. Jedním z celníků byl i Zacheus. Přečtěme si, co se o něm píše v Lukášově evangeliu: Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."
On rychle slezl a s radostí jej přijal.
Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."
Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." (Lukáš 19,1-10)

Co se to s tím Zacheem stalo? Ještě včera se snažil nakrást co nejvíc a teď rozdává? Proč taková změna?

Umím si představit, že tento maličký človíček trpěl Napoleonským komplexem. Už jako malý kluk byl druhými přehlížen. Když se rozdělovali do mužstev, on zůstával jako poslední. Později ho možná ignorovaly Jerišské slečny, protože, která by se zahazovala s takovým trpaslíkem?Hned, jak se stal šéfem celního úřadu v Jerichu, jim to všem oplácel. Některým chudákům sice občas i něco odpustil, aby si trochu zahojil svědomí. Pokud ale k jeho clu došel někdo, kdo se mu dřív smál, spočítal mu to i s úroky...

Co se to s tím Zacheem stalo? Je možné, že ho změnilo jedno setkání s Ježíšem?
Text Bible nám jiné vysvětlení neumožňuje. Zacheus se setkal s Ježíšem a toto setkání radikálně změnilo jeho život. Peníze a pocit moci už nejsou smyslem jeho života. Nyní mu jde o to, aby mu Ježíš mohl vrátil čisté svědomí a díky tomu i klid a pokoj do jeho nitra.
Zacheus prožil něco, co někteří křesťané nazývají obrácením a jiní zase pokáním. Jeho život nabral nový směr. Už si nemusí svou cenu dokazovat tím, že bude ponižovat a beztrestně okrádat druhé. Setkání s Ježíšem mu pomohlo pochopit, v čem je jeho cena. Nejsou to peníze, vliv nebo sláva – je to důvěrný vztah s Bohem.

Co mohu prožít, když se setkám s Ježíšem? V prvé řadě je to změna mého smýšlení. Apoštol Pavel vybízí každého, kdo uvažuje o tom, že se pokusí změnit svůj dosavadní život k lepšímu: "A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh." (Římanům 12,2+3)
Spousta lidí dnes vydává nemalé prostředky na údržbu svého zevnějšku. Barvíme si vlasy, aby nebyly vidět šediny. Ženy si nechávají zpevňovat poprsí, aby si zvedly sebevědomí. Další si nechávají vyhladit vrásky, aby vypadaly mladší. My muži se zase snažíme udržet mladistvý vzhled cvičením v posilovně. Miliony lidí drží diety, protože chtějí vypadat lépe.

Děláme vše pro to, aby naše fasáda byla lepší a přitažlivější. Apoštol Pavel ale vybízí, abychom s proměnou začali v našem myšlení. Není to divné?

Vlastně je to totéž, co udělal nevelký Zacheus. Vykašlal se na to, co budou říkat lidé, až ho uvidí, jak se snaží vyškrábat na strom. Možná mu někdo musel dokonce pomoci. Pak sedí na stromě a čeká, až se přiblíží Ježíš, kterého chce alespoň zahlédnout.

A pak se to stalo. Ježíš se zastaví pod stromem a dívá se vzhůru. V té chvíli se oči všech obrátí stejným směrem. Ozývá se smích. "Hej, Zachee, co tam děláš? Honil tě sousedovic pes?"... Do těchto posměšků najednou zazní hlas muže, kvůli kterému se teď Zacheus nechá urážet: "Zachee, pojď dolů. Chtěl jsem dnes Jerichem jen projít. Ale kvůli tobě tu zůstanu. Rád bych tě dnes večer navštívil. Pozveš mne na večeři?"

Lidé nevěří svým uším. "Tohle že je prorok? Kdyby byl prorok, věděl by, že Zacheus je kolaborant a zloděj. Kdyby byl prorok, tak by se s ním ani nebavil. A on k němu chce jít na večeři. Vždyť na večeři se chodí jen k nejlepším přátelům! Copak je Zacheus jeho přítel?"

V té chvíli to došlo i Zacheovi. "Ježíš, o kterém říkají, že je Mesiáš, mi nabízí přátelství. Někteří o něm říkají, že je to Boží syn a našlo se pár takových, co ho považují za Boha. Copak se na mne Bůh nezlobí? Je možné, že mne má rád samotný Bůh? Opravdu je Bůh laskavý a milosrdný, jak o něm psali někteří proroci? Nebo mají pravdu znalci zákona, kteří říkají, že Bůh je hodný ke spravedlivým a krutý k hříšníkům?"

O chvíli později už spolu sedí u stolu a diskutují. Ježíš Zacheovi vypráví o svém nebeském Otci. Popisuje mu Boha. Připomíná mu texty Starého zákona, které hovoří o tom, jak je Bůh dobrý.

Zacheus sedí doma u prostřeného stolu a poslouchá tak pozorně, že chvílemi zapomíná jíst. Chytá každé Ježíšovo slovo: "Zachee, proč se tak divíš tomu, že tu s tebou sedím u stolu? Copak neznáš žalmy? Dva z nich začínají slovy: ´Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!´ Vždyť Hospodin řekl proroku Ozeášovi: ´Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.´ Zachee, já jsem ´nepřišel pozvat spravedlivé, ale hříšníky.´ Mé království je pro takové, jako jsi ty. Chceš se změnit?" (Žalm 106 a 107; Ozeáš 6,6; Matouš 9,14)

Muž, který ještě ráno vymáhal přemrštěné clo teď přemýšlí. V jeho mysli probíhá boj: "Chci žít dál tak, jako doposud? Nebylo by mi lépe, kdybych přijal Ježíšovo přátelství?" Nakonec se rozhodne. Povstane, sjedná chvíli klidu a pak prohlásí: "Přátelé, Ježíš mi ukázal něco lepšího, než jsou všechny peníze, co mám. Rozhodl jsem se, že polovinu svého jmění dám na pomoc chudým. Chci, aby se měli lépe. Už nechci krást. Pokud jsem někoho z vás v minulosti okradl, ať se u mne přihlásí. Vrátím mu čtyřnásobek. A co vy, mí kolegové, celníci, nechcete se ke mně přidat?"
To, co nám a naší společnosti chybí i dnes, je změna myšlení. Podobná, jakou prožil Zacheus. Nestačí nadávat na dobu, ve které žijeme. Nemá cenu nadávat na zkorumpované politiky. Začněme raději u sebe. U změny našeho myšlení. Prožijme to, co Zacheus.

V jakých směrech se měnilo jeho myšlení? Můžeme vnímat čtyři směry jeho proměny.
Začal jinak přemýšlet o Bohu.
Zacheus se díky Ježíši přestal bát Hospodina. Dřív, když slyšel Boží jméno, tak mu běhal mráz po zádech. Představa, že se jednou postaví na Božím soudu, ho plnila hrůzou. O Bohu raději nepřemýšlel. Nechtěl znovu upadat do svých depresí.

Když se setkal s Ježíšem, zjišťuje, že Bůh není jen vládce vesmíru, ale je také jeho přítelem. Apoštol Jakub popsal podobnou proměnu vztahu k Bohu i v případě Abraháma: "Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´." (Jakub 2,23)
Začal jinak přemýšlet o hříchu
V minulém díle této série jsme zjistili, že základní a prvotní hřích vychází z nedůvěry v Boha. Tímto hříchem je přijetí ďáblova tvrzení, že Bůh není láska, protože má špatný charakter.

V okamžiku setkání s Ježíšem Zacheus poznal, že ďábel lže. "Bůh není zlý. Vždyť já mám najednou ve svém srdci pokoj a mír. Začalo to ve chvíli, kdy jsem vpustil Ježíše do svého života! Bůh je dobrý. Vrátil klid mé duši!" Podobné myšlenky plní i mé nitro, když přemýšlím o Ježíši a o tom, co mi dal v mém životě.

Tento pokoj přináší do mého života novou radost. Radost z toho, že se už nemusím schovávat před svým Bohem. Bůh mne miluje a počítá se mnou pro své nebeské království. Nabízí mi věčný život. Křesťané tomuto pokoji a této radosti říkají "jistota spasení".
Začal jinak přemýšlet o sobě
Přestože Zacheovi Ježíš připadal úžasný a ohromný, když stál vedle něho, vůbec si nepřipadal tak malý, jako po celý život. Najednou měl pocit, že nějak vyrostl. Už nebyl ten poslední v řadě, koho nikdo nechtěl do svého týmu. Už si svou pozici nemusel získávat podvodem, korupcí a nebo silou. Ježíš ho měl rád takového, jaký byl.

Zacheus poprvé v životě cítil, jak vypadá bezpodmínečná láska. Poprvé vnímal, jaké to je, když vás někdo přijímá a neklade si přitom žádné podmínky. V Ježíšově blízkosti získával pevnou půdu pod nohama a také to, co se v křesťanských kruzích nazývá "zdravým sebepojetím".

Zacheus sedí u stolu vedle Ježíše a přemýšlí: "Už nejsem ten poslední! Ježíš mne má tak rád, že je ochotný jít ke mně na večeři a dát tak najevo, že se z nás stávají přátelé!"
Začal jinak přemýšlet o druhých lidech
Malý mužíček si v Ježíšově blízkosti najednou uvědomuje ještě jednu věc. Lidé okolo něj najednou přestávají být soupeři a nepřáteli. Ještě včera tvrdil, že on přece není žádný zloděj: "To ostatní okrádají mne. Řezník má předražené maso, pekař má neskutečně přemrštěné ceny chleba a o zelináři raději ani nemluvit! Já si jen beru zpět to, co mi oni vzali jako první!"

Teď se dívá okolo sebe. Lidé okolo už najednou nejsou zlatou slepicí, kterou je třeba pořádně oškubat. Jsou to Boží děti, tak jako on. Uvědomuje si, kolika z nich ublížil a chce vše napravit...
Může černoch změnit barvu kůže?
Podle Bible jsme na tom všichni stejně. Už známe slova apoštola Pavla, který napsal: "Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy." (Římanům 3,22-23) Můžeme s tím něco udělat? Můžeme změnit svůj osud? Nebo musíme zůstat otroky zla až do smrti?

Apoštol Pavel napsal: "Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně." (2.Korintským 3,18)

Zacheus se rozhodl pro změnu. Vlastně je pro nás modelovým vzorem. Můžeme udělat totéž – setkat se s Ježíšem. Prožít změnu našeho smýšlení – o Bohu, o sobě, o hříchu a o druhých lidech.

Chceš prožít něco podobného, jako prožil Zacheus, když ho Ježíš navštívil? Prostřednictvím apoštola Jana vzkazuje i tobě: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3,20)
Ježíš klepe na "dveře" tvého srdce. Chce vejít do tvého nitra.
Nechceš ho dnes večer pozvat "na večeři"?
Bůh, Zacheův přítel, se chce stát i tvým přítelem. Stačí otevřít.

První díl série "Co když Bible nelže?"