Milovaná, ale neplodná

        Dějiny slavných Izraelských hrdinů mají často na počátku vroucí modlitby neplodné ženy. Neplodnost byla Židy považována za důsledek nějakého velkého hříchu nebo prokletí. Proto to ženy, které nemohly mít děti, neměly vůbec snadné. A to ani v případě, že je jejich muž, i přes tento handicap, miloval.

        Elkána, lévijec, který žil na území kmene Efrajim, miloval svou ženu Chanu. Několik let se pokoušeli o zplození potomka, ale stále se nedařilo. Elkána se proto rozhodl vzít si ještě druhou ženu. Penina krátce po svatbě přichází do jiného stavu a v krátké době Elkánovi přivádí na svět několik potomků.

Milovaná, ale neplodná
        Chanu její neplodnost trápí. Penina se jí navíc posmívá a při každé možné i nemožné situaci ji uráží a ponižuje. Vysmívá se její neplodnosti a často připomíná všeobecný názor, že bezdětná žena musí být velká hříšnice, když ji Hospodin tak trestá.
        Každý rok, když celá rodina putuje do Šíla, tráví Chana dlouhé hodiny poblíž svatostánku. Modlí se a prosí Boha, aby jí dopřál syna. Každý rok se takto modlí, ale Hospodin mlčí a Chana se trápí.
        Elkána si všímá Chanina trápení: "Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti; Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval..."⁽¹⁾ Jenže ani manželova láska nemůže utišit bolest, kterou cítí Chanino srdce.

Plodná, ale nemilovaná
        Napětí se brzy přenáší na celou rodinu. Zpočátku měl Elkána Peninu rád. Když mu dala první dítě, byl by jí ochotný splnit jakékoliv přání. Jeho vztah ke druhé ženě se ale postupně mění. Je stále chladnější. Elkánovi vadí, jak neustále uráží Chanu.
        Penina najednou na vlastní kůži poznává, že láska je víc, než schopnost otěhotnět. Je plodná, má děti, ale nemá lásku manžela. Elkána sice plní všechny své manželské povinnosti, ale z každého jeho gesta i slova je jasné, že miluje Chanu, přestože mu není schopna dát potomka. Penina začíná Chanu nenávidět.

Nejsem opilá
        Celá Elkánova rodina znovu putuje do Šíla. Připravují oběť pro Hospodina a také hostinu. Chana ale odmítá hodování a odchází ke svatyni. Velekněz Élí sedí na své židli na zápraží svatyně.
        Chana se nedaleko od něj zastaví, padne na kolena a začíná se modlit. Nakonec říká: "Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne."⁽²⁾
        V té chvíli si jí všímá Élí. Zdálky to vypadá, že ta žena je buď duševně chorá nebo opilá. Velekněz se zvedne ze své stoličky a jde k Chaně, aby ji napomenul: "Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!"⁽³⁾
        Plačící žena se ale brání: "Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši. Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti."⁽⁴⁾

Jdi, Bůh tě slyšel
        Po chvíli se Chana utiší a začíná Élímu vyprávět svůj příběh. Velekněz pozorně poslouchá. Uvědomuje si, jak špatný byl jeho odhad. Ta žena není ani opilá ani bláznivá. Je jen zraněná. Je zmatená. Nerozumí tomu, proč jí Hospodin neodpovídá na její upřímné modlitby.
        Pak Chana skončí své vyprávění. Élí se jí omluví a prosí, aby mu odpustila, že ji považoval za opilou. Nakonec, ještě než se rozloučí, řekne: "Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila."⁽⁵⁾ Chana v jeho slovech slyší Boží odpověď na své pokorné a vytrvalé modlitby. Padá Élímu k nohám: "Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!"⁽⁶⁾
______________
^{(1)1.Sam.1,4-5; (2)1.Sam.1,11; (3)1.Sam.1,14; (4)1.Sam.1,15-16; (5)1.Sam.1,17; (6)1.Sam.1,18;}