Lépe je neslíbit

        Jako mladý absolvent jsem byl jednou pozván na poradu vedení firmy, ve které jsem pracoval. Ředitel mimo jiné řešil, jak odměnit jednoho zaměstnance, který malým zlepšovákem ušetřil dost peněz. Náměstek pronesl větu: "Tak mu něco slíbíme. To nás nic nestojí!"

        O něco později jsem už na novém pracovišti  řešil podobný problém se svým náměstkem. Odpověděl mi: "Tak mu něco slib, to nic nestojí!" V té chvíli jsem měl dojem, že je to asi oblíbená věta všech náměstků.

        Pravdou je, že slibů jsem už v životě slyšel hodně. Na některé jsem rychle zapomněl, jiné si pamatuji dodnes. Šalomoun se jim věnuje v souvislosti s tím, jak a co mluvíme v Boží přítomnosti:
"Jestliže Bohu něco slíbíš,
   neotálej slib splnit,
   protože Bůh nemá v oblibě zrádné.
   Co slíbíš, to také splň!
Lépe je neslíbit,
   než slíbit, ale nesplnit." (Kazatel 5,3+4)

        Jako kluk jsem kdysi tátovi nesměle připomenul slib, který mi dal, ale ještě ho nestihl splnit. Řekl mi tehdy: "Slíbit něco tobě, to je horší než slíbit čertovi!" Brzy nato pak došlo i k naplnění toho, co mi slíbil.

        Šalomoun nás varuje, abychom Bohu neslibovali něco, co nejsme schopni splnit. Proto opakovaně hovoří o tom, abychom raději víc přemýšleli, než něco vypustíme z úst. Mohlo by nás to mrzet.

        Ještě horší by to bylo, kdybychom už předem počítali s tím, že na svůj slib časem zapomeneme. Protože má Bůh schopnost "vidět" i do naši mysli a srdce, dobře ví, jak to myslíme, když něco slibujeme. A jak píše Šalomoun, "Bůh nemá v oblibě zrádné".

        Ježíš měl často spory s židovskými duchovními. Během jednoho z nich jim  vyprávěl následující podobenství: Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´
On odpověděl: `Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel.
Otec přišel k druhému a řekl mu totéž.
Ten odpověděl: `Ano, pane.´ Ale nešel. (Matouš 21,28-30)

        Když tento příběh dokončil, položil svým protivníkům otázku: "Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?"
Odpověděli: "Ten první!". (Matouš 21,31)

        Je tu ale ještě jeden rozměr toho, co píše Šalomoun o slibech, které dáme Bohu. Vedle toho, že vidí do mé mysli i srdce, má Hospodin ještě jednu nepříjemnou vlastnost, má absolutní paměť. Nic z toho, co vyslovím nebo udělám, nezapomene.

        Pokud vyslovím nějaký unáhlený slib, nemohu se domnívat, že si toho Bůh nevšimne, nebo časem zapomene. Nejrozumnějším řešením je poprosit Boha, aby můj slib zrušil. Přiznat, že jsem si dobře nerozmyslel to, co říkám. Přiznat, že jsem jednal jako hlupák, který se nechal unést svou mnohomluvností.

        Díky Šalomounovi vím, že mohu prosit Boha, aby mi i během modlitby pomohl jednat moudře, abych rozeznal moudrý slib od toho, co by bylo jen projevem mého bláznovství.