Krev jeho na nás a naše děti

Svoboda slova, kterou přinesla sametová revoluce, dala i na školách zelenou přednáškám o křesťanských hodnotách i o životě Ježíše Krista. V jedné třídě dostala přednášející otázku, jak se dívá na holocaust.

Poděkovala za otázku a pak začala vyprávět o tom, co předcházelo smrti Krista na kříži. O intrikách židovských náboženských vůdců i o tom, jak se Pilát snažil zachránit Ježíši život, protože mu bylo jasné, že je nevinný. Nakonec vzala Bibli a četla:
Vladař jim řekl: "Koho vám z těch dvou mám propustit?"
Oni volali: "Barabáše!"
Pilát jim řekl: "Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?"
Všichni volali: "Ukřižovat!"
Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?"
Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!"
Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc."
A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!"
Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. (Matouš 27,21-26)
Dočetla příběh, chvíli se odmlčela a pak řekla: "Holocaust byl vyslyšením téhle židovské modlitby.

Opravdu je to tak? Opravdu Bůh, po dvou tisíciletích, potrestal smrt svého syna tímto drastickým způsobem?

Také jsem si kdysi kladl podobné otázky. Víte, kde jsem na ně našel odpověď? V biblickém Desateru. Bůh v něm říká: "Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.
Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají." (Exodus 20,5+6)

I kdybych neznal Boží povahu, jak ji představil Ježíš, tato slova jsou pro mne důkazem, že holocaust nebyl Boží trest za to, co se stalo na kříži nedaleko Jeruzaléma. V tomto přikázání mne vždy fascinuje nepoměr mezi vinou a milosrdenstvím. Vinu Bůh stíhá do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří ho nenávidí až za hrob. Milosrdenství ale prokazuje tisícům pokolení těch, kteří svým životem dávají najevo, že ho milují.

Nebyl to Bůh, kdo zahubil miliony nevinných Židů. Byl to ďábel, který na naši zemi přinesl hřích. V ideách nacismu a komunismu to nenápadné zlo vyrostlo do obludných rozměrů koncentračních táboru a gulagů.

Bůh nám nabízí život. Proto můžeme číst: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen.
Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (Jan 3,16-18)

Bůh nabízí život věčný a své požehnání i ochranu. Možná bychom jeho nabídku mohli přirovnat k antivirovému programu. Ten mému počítači zajistí ochranu jen tehdy, pokud je v něm nainstalován. Podobné je to i s naším spasením. Bůh mi nabízí vše pro mé bezpečí. Dává mi ale svobodu v tom, zda mu dám souhlas, aby tento "antivirový program" nainstaloval.
Já si to přeji, protože chci s Bohem prožít věčnost v jeho království.