Krádeží své problémy nevyřešíš!

V dnešní části seriálu "Pořádek nebo anarchie" se na chvíli  zastavíme  u posledního  ze  tří  jednoslovných paragrafů biblického Desatera. Týká se toho, co dnes asi nejvíce zajímá většinu naší společnosti – majetku.

Za úspěšného je považován ten, kdo je bohatý. A čím dál tím méně nás zajímá, jak ke svému bohatství přišel. Po pádu železné opony se i u nás začalo soukromě podnikat. Lidé přicházeli na různé nápady, jak rychle přijít k penězům, pokud možno na úkor těch hloupějších.
Není to tak dávno, co jeden důvěřivý podnikatel svěřit pět milionů korun občanovi Libérie a věřil, že ten je za pomocí svých čárů a kouzel rozmnoží na dvojnásobný počet. Své peníze ani liberijského kouzelníka už nikdy neviděl.

Na toto téma se vyprávějí někdy až neuvěřitelné báchorky. Líbí se mi jedna židovská:
Jankel potřebuje koupit kožich, ale protože nemá peníze, musí k lichváři. „Potřebuji pět zlotých“ říká si o půjčku.
„Můžeš mi nechat něco do zástavy?“ ptá se lichvář.
„Sekyru.“
„Budiž, a kdy ty peníze vrátíš?“
„Na jaře!“
„Ajajaj, to bude velký úrok. Budeš mi muset vrátit deset zlotých!“
„Co se dá dělat,“ řekl Jankel. Přinesl sekyru, dostal pět zlotých a odcházel.
Tu za ním lichvář volá: „Počkej, Jankele, dát na jaře dohromady deset zlotých, to bude velký problém. Nechceš polovinu zaplatit už teď?“
Jankel mu dal pět zlotých. Odchází a kroutí hlavou. „To jsou mi obchody. Peníze nemám, sekyru nemám a ještě jsem dlužen pět zlotých!“

Někdo tomu říká podnikání, někdo výnosný obchod. Bible to nazývá zlodějnou – krádeží.

Jak zní osmé přikázání?
"Nepokradeš." (2.Mojžíšova 20,15)
Také tento bod Desatera můžeme vyjádřit pozitivně.
Bůh svému lidu říká: „Podívej se kolem sebe. Většina národů podniká války, aby při nich kradla a žila z práce jiných. Ty to nebudeš potřebovat. Ty nemusíš krást, aby ses měl dobře. Vzpomeň si na křepelky a na manu, kterou ti dávám každý den.!

Dnes už se neříká krádež, ale tunelování, přihospodařování, svobodné podnikání...
Bůh se v osmém přikázání staví proti krádeži a je jedno, jak ji nazýváme. Varuje před užíváním toho, co nám nepatří. Říká, že nám to v životě přinese jenom další problémy.

K čemu se zavazuje Bůh v osmém přikázání?
BOŽÍ ZÁVAZEK V OSMÉM PŘIKÁZÁNÍ: KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH TI POŽEHNAL, NEBUDEŠ MUSET KRÁST, ABYS ZAPEZPEČIL SVOU EXISTENCI.

Bůh ví, že šťastní a spokojení můžeme být jen tehdy, když se umíme spokojit s tím, co patří nám a nehledíme na to, co nám nepatří.

Při úvahách nad osmým paragrafem Boží smlouvy se dostáváme do oblasti, která je v dnešní společnosti velice preferovaná. Majetek je považován za smysl a cíl života. Lidé se domnívají, že bohatství přináší štěstí.

Ale je tomu skutečně tak?
Už jste si někdy dali tu práci, abyste přemýšleli třeba nad tím, kolik slavných osobností, kolik bohatých lidí prožívá šťastný a spokojený život? No schválně, zkuste mi někoho jmenovat.
A kdybych vám dal nyní opačný úkol, abyste jmenovali ty, kteří jsou zaručeně v problémech?
Primář v jedné psychiatrické léčebně mi kdysi ukazoval svůj památníček, ve kterém měl autogramy svých slavných pacientů...

Sláva a peníze ještě nezaručují šťastný a spokojený život. Je to spíše opačně. Spíše ti obyčejní a chudší lidé jsou šťastnější a spokojenější.
Z boháčů jsou nejšťastnější ti, co nezapomněli, že jsou také jen lidé a proto jsou ochotni se dobrovolně dělit o své vlastnictví s těmi, kdo skutečně potřebují pomoc.

Mojžíš ve svých knihách popisuje i příklad Abrahama. Tento muž odešel z města, ve kterém byl váženým občanem. Se svým synovcem Lotem kočoval se stády dobytka směrem k palestinskému území, které Bůh zaslíbil dát jeho potomkům.
Po nějaké době jsou jejich stáda tak početná, že se musí rozejít. Abraham, starší z nich, si mohl vybrat jako první, kam se vydá. Ale on dal přednost mladému synovci.
Když později osvobodil synovce ze zajetí a mohl si přivlastnit válečnou kořist, neudělal to. Dal pouze desátek a zbytek nechal ostatním, aby se podělili.

Přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni, že žít poctivě je scestné. Na poctivé podnikatele se ti druzí dívají jako na blázny. Doba, kdy Bůh na Sinaji vyhlásil tento princip svého království, nebyla o nic lepší, než ta dnešní. Spíše naopak. I tehdy loupení bylo tím nejvýnosnějším řemeslem, kterému se pravidelně věnovali nejen loupeživí rytíři, ale i panovníci velkých zemí. Tahle činnost se táhne celými dějinami lidstva - provozovali ji panovníci  Egypta, Babylónie, Říma, Řecka a v minulém století se o to pokoušel například Saddám Husajn.

Bůh naopak vede každého, kdo s ním chce uzavřít smlouvu, k poctivému jednání. V listu Židům je moudrá rada: "Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´" (Židum 13,5)
Je zajímavé, že nejšťastnější lidi nenajdeme ve zlatých palácích, ale mezi těmi, kdo celý svůj majetek dokážou unést na svých zádech. V životech těchto šťastných lidí hraje Bůh důležitou roli, protože mají podobnou životní zkušenost, jako apoštol Pavel, který napsal:  "Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.  Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.  Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu." (Filipským 4,11-13)
Přeji stejnou životní vyrovnanost i vám.